Loučení se Smoljakem: divadlem zněl jeho hlas, na pohřeb přišel i Havel

Foyer divadla se krátce po otevření divadelních vrat zaplnilo květinami. Lidé se zastavovali už v chodbičce, kde si se slzami v očích četli dopis na rozloučenou, který svému dlouholetému kamarádovi a kolegovi napsal Zdeněk Svěrák. Visela tu i kondolence od premiéra Fischera a pražského arcibiskupa Dominika Duky.

V předsálí hlediště si pak příchozí prohlíželi fotografie Ladislava Smoljaka. Celým sálem zněly záznamy cimrmanovských her a autorovy oblíbené písně, většinou od Jiřího Suchého.

Těch, kteří chtěli napsat svůj vzkaz do kondolenční knihy, bylo mnoho. Fronta se kolem poledne táhla přes celou ulici. Divadlo proto dalo k dispozici další tři knihy.

"Ladislav Smoljak pro nás znamenal úžasnou zábavu. Chodili jsme na něj do divadla Solidarita i do Divadla Braník, tak jsme se s ním přišli rozloučit," řekla serveru Lidovky.cz Jindřiška Karásková z Prahy s květinami v ruce.

Zavzpomínat na Smoljaka přišli i jeho přátelé. "My jsme ty fanynky, které se tlačily u šaten ještě v Malostranské Besedě. Byli to naši dlouholetí přátelé. Jejich hry známe všechny nazpaměť," řekly Lidovkám.cz Marie Grofová a Žofie Ludvíková. "Láďa Smoljak byl sluníčko," shodly se.

Král intelektuálního humoru
V kondolenčních knihách lidé Ladislavu Smoljakovi děkovali hlavně za jeho přínos: "Váš humor nikdy neumře, pozdravujte v Českém nebi. Děkuji za krásnou zábavu" nebo například "Byl to prostě trhák. Děkuji za všechno."

Na svého oblíbeného autora zavzpomínal i student Michal z Prahy: "Ladislav Smoljak byl král českého intelektuálního humoru, který se zasloužil o obrodu českého jazyka," řekl.

Jeviště divadla bylo zasypáno květinami a věnci. Ty daroval například premiér Jan Fischer, pražský primátor Pavel Bém, Lidové noviny, Žižkovské divadlo, které na stužku nechalo napsat 'S úctou'. 'Žel končí tato komedie,' stálo na věnci od společnosti Supraphon' nebo '...a tentokrát se nezakecal. V úctě Malostranská Beseda'.

Uprostřed květinových darů stál Smoljakův portrét, pod který lidé celý den kladli další květy. Ti, kteří se přišli s umělcem rozloučit, si sedali do hlediště a tiše poslouchali jeho hlas, který se divadlem nesl. Dnes se výjimečně nikdo nesmál. Jen občas se na tváři někoho z publika objevil nepatrný úsměv. Kupříkladu, když sálem zněla ukázka z Cimrmanovské hry Vyšetřování ztráty třídní knihy, kde Smoljak coby učitel vyjmenovává složení své třídy: "Debil, blbeček, debil, blbeček...akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, tam sedí dva blbečci vedle sebe."

Publikum se se svým oblíbeným hercem, autorem a režisérem Smoljakem loučilo pouze symbolicky. Rakev v divadelních prostorách nebyla. Pohřeb na přání pozůstalých proběhl jen v úzkém kruhu rodiny na Olšanských hřbitovech.

Lidé mohli přicházet do divadla až do třetí hodiny odpoledne. Poté se divadelní vrata veřejnosti uzavřela, uvnitř zůstali jen pozvaní smuteční hosté.

"Sejdou se tu tátovi kamarádi, aby na něj zavzpomínali. Mohou mu adresovat pár slov...spíš jde o to, aby lidé, kteří měli tátu rádi, dostali příležitost se sejít na jednom místě a vzpomínat," řekl serveru Lidovky.cz nejstarší Smoljakův syn, scénárista David Smoljak.

Od 19 hodin tu pak Cimrmani odehrají plánované představení Švestka, které je jako vždy vyprodané.

Soubor vystupoval už den po smrti jednoho ze svých zakladatelů. V Jiráskově divadle v České Lípě odehráli Cimrmani představení Hospoda Na mýtince. Sál byl nabitý, pár lidí doneslo květiny a položilo je na okraj jeviště....neproběhla žádná minuta ticha, ani jiný pietní akt, ale potlesk byl silný. Patřil jistě i Ladislavu Smoljakovi.