Ve službách opozice se slavný ruský muzikant Jurij Ševčuk pustil do nerovného boje s premiérem Putinem. Hudebník, který podle svých slov nechce být ani prezidentem, ani ministrem kultury, a chce prý nadále zpívat a chovat se "jen" jako občan, se stal o víkendu v Moskvě hlavním hrdinou protivládních demonstrací na obranu unikátního lesního porostu. Během protestních akcí a nedělního koncertu s názvem "My všichni žijeme v Chimkinském lese" zadržela milice řadu opozičních vůdců. Všichni byli nakonec ještě v noci na pondělí propuštěni.
Ševčuka si milice zatknout nedovolila, zato mu zabavila veškerou zvukovou aparaturu. Snaživí organizátoři akce mu proto před ústa alespoň nastrčili megafon. Navzdory ztíženým podmínkám pak několikatisícový dav, který si přišel jednoho z nejpopulárnějších ruských zpěváků 90. let poslechnout, vřískal nadšením při každém slavném hitu. Pravdou ovšem je, že většina shromážděných zpočátku ani nevěděla, co se na Puškinově náměstí děje a proč Ševčuk, tak háklivý na technickou kvalitu své produkce, nemá řádné ozvučení.
Až sám zpěvák uvedl věci na pravou míru - přišel prý především zpívat, ale nikoliv za peníze, ale na podporu vzácného Chimkinského lesa, který má padnout za oběť stavbě dálnice Moskva-Petrohrad. Nejdříve však ironicky přivítal policisty, "nejvěrnější účastníky všech protestních pochodů".
Angažmá frontmana hudební skupiny DDT v politických záležitostech se ovšem nelíbí jeho kolegům, kteří chtějí jen přinášet radost bezstarostnému posluchači. Přesto se Ševčuk po delší odmlce znovu rozhodl demonstrovat svůj občanský postoj na pódiu a politické vedení země se třese, neboť i když je Ševčuk za zenitem, je stále nesmírně populární a jeho angažovanost v akcích, jako je záchrana Chimkinského lesa, z něj dělá hrdinu ruského internetu. I proto jej kolegové z branže obvinili, že politikou zastírá vlastní umělecký úpadek.
Ševčuk, kterého lze poetikou, popularitou i lidskými kvalitami srovnat možná s českým Václavem Neckářem, není kvůli své občanské pozici kritizován poprvé, ačkoliv stále zdůrazňuje: "Jsem především umělec, a ne chodící transparent." Měl problémy už v 80. letech, kdy komunisté zakazovali jeho koncerty. V 90. letech protestoval proti válce v Čečensku a slavil se svými alby největší úspěch po celém světě. Po nástupu Vladimira Putina k moci se Ševčuk zprvu stáhl, v roce 2007 ale vystoupil v plné síle a obvinil vedení Ruska z cenzury, když rozhlas bojkotoval jeho písně včetně té o generálovi FSB. "Ještě ani nikdo z Kremlu nezatelefonoval, a oni se už bojí," řekl tenkrát.
Putin nesnese talentovanější
Letos v březnu se poprvé vydal do ulic s opozicí na tzv. Pochod těch, kteří nesouhlasí a vzápětí veřejně odsoudil věznění byznysmena Michaila Chodorkovského. Největší skandál ale vyvolala jeho nedávná slovní konfrontace s premiérem Putinem. V květnu se premiér doslova ztrapnil, když na dotaz nejslavnějšího ruského zpěváka posledních dvaceti let, zda další demonstrace opozice bude opět rozehnána, odpověděl: "A jak vy se, pane, vlastně jmenujete?" Přítomní svědci později popisovali výraz Putinovy tváře jako "zuřivý", přičemž o premiérovi je známo, že nemá rád muže vyšší, populárnější, bohatší a talentovanější, než je on sám. A už vůbec nestrpí ty, kteří mu oponují. Vzhledem k pověsti Putina jako člověka, který nezapomíná, je otázka, co teď Ševčuka čeká. Sympatický vousáč který začínal jako obdivovatel Vladimira Vysockého, si prošel i obdobím vlastenecké lyriky, kterou by se snad Putinovi propagujícímu krajní patriotismus i byl zavděčil. Dnes je ovšem básník blíže sociální satiře a protestsongu a to už se Kremlu líbí o dost méně.
