Plachý herec s pověstí laskavého a inteligentního člověka, ale i lamače ženských srdcí, za sebou nechal řadu divadelních, filmových i rozhlasových rolí. Pro herectví žil, od práce ho neodradila nemoc ani věk, obavy ze stáří a trýzeň deprese ho ale před osmi lety nakonec přivedly k dobrovolnému odchodu ze života.
Největší úspěch Brodskému přinesly tragikomické postavy, v nichž se humor mísil se smutkem a zklamáním. Taková byla i jeho poslední role ve filmu Babí léto, za kterou měsíc před smrtí obdržel Českého lva. Uznání si Brodský vysloužil hlavně pro svou citlivost, s níž vytvářel portréty lidí v nelehkých životních situacích, stranou pochvale nezůstala ani jeho technická herecká dovednost. Přesvědčivě zahrát zapšklého dědka dokázal prý už ve dvaceti letech.
Miloval step a Freda Astaira
Hereckou kariéru Brodský zahájil v průběhu druhé světové války, původně ale pomýšlel spíše na tanec, miloval step a Freda Astaira. Ještě před maturitou vystupoval v barech a nějakou dobu byl i tanečním instruktorem. Po válce ale přesedlal na herectví, údajně i proti vůli své matky, jinak nadšené ochotnice. Svůj divadelní osud pak spojil s pražským Divadlem na Vinohradech, často také hostoval na scéně Národního divadla.
To, že byl Brodský i skvělým vypravěčem, dokázal především prostřednictvím rozhlasového skřítka Hajaji, se kterým herec na dlouhá léta spojil svůj hlas. Brodského hlas všichni znají i z vyprávění o Makové panence a motýlu Emanuelovi.
Režiséři se stejným náhledem na svět
Umění přirozeně ztvárnit postavy obyčejných lidí Brodský naplno rozvinul v 60. letech, kdy rozkvetla i jeho filmová kariéra. Přestože hrál ve více než stovce filmů, nepovažoval množství za žádné měřítko a opravdu si cenil jen několika z nich. Rád vzpomínal třeba na Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Skřivánky na niti, Všechny dobré rodáky či Jakuba lháře, za kterého dostal berlínského Stříbrného medvěda. "A ono se to v poměru ke všem těm filmům zdá, jako bych se celý život flákal", komentoval svou filmovou kariéru s úsměvem.
Vedle snímků kvalitou značně vyčnívajících, tu ale také byla řada hlavně komediálně laděných filmů, kde Brodský často figuroval v roli zachránce jen průměrných scénářů. "Kliku" prý herec měl hlavně na režiséry se stejným životním postojem jako měl on sám, k nimž podle něj patřili především Evald Schorm, Jiří Menzel, Zdeněk Podskalský nebo Vojtěch Jasný.
Vlastimil BrodskýVlastimil Brodský se narodil 15. prosince 1920 v Hrušově u Ostravy, jako gymnazista se v 15 letech přestěhoval s rodiči do Prahy, kde se záhy vrhl do víru kulturního života. Herecký talent v něm prý objevil E. F. Burian, ještě za války vystupoval v divadle Větrník, krátce též v divadle Míly Mellenové a v Divadélku 99 v Praze. Než na stálo zakotvil v roce 1948 "na Vinohradech", hrál ještě dva roky v Divadle Satiry. K jeho nepřehlédnutelným divadelním postavám plných sebeironie, smutného humoru, zasněnosti i cynismu patřily mimo jiné například Bondy ve Válce s mloky nebo stavitel Alquista v R.U.R. |
Smrti se nebál
Před 20 lety odešel Brodský do důchodu, dál však spolupracoval s filmem i televizí. Ve volných chvílích se pak uchyloval na svou starobylou roubenku ve vesnici Slunečná u České Lípy. Tam odpočíval i utíkal před "osobními trably a tragédiemi okolního světa", které nesl velmi bolestně. Známé byly jeho "pohřební řeči" zahalující ho do jakéhosi pochmurného hávu, který on ale odmítal. "Mě to ohromně posiluje. Já s tou paní s kosou žertuji tímhle způsobem už dlouho a už se jí nebojím", vysvětloval.
Trable a obavy ze stáří a ztráty důstojnosti ho ale nakonec dostihly a on se před osmi lety rozhodl k dobrovolnému odchodu z tohoto světa. Brodský zemřel 20. dubna 2002.
 |
V hereckých šlépějích úspěšně pokračuje dcera Tereza, kterou měl Brodský s herečkou Janou Brejchovou. Z prvního manželství měl ještě syna Marka, hudebníka a výtvarníka, s kterým si i zahrál v komedii Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka Rozpuštěný a vypuštěný.
