Jirous je s prasklým vředem v nemocnici

Lidé

24. dubna 2011 16:50, aktualizováno 25. dubna 13:25

PRAHA - Básník a legenda českého undergroundu Ivan Martin Jirous, známý pod přezdívkou Magor, je ve střešovické nemocnici v Praze, kam byl na vlastní žádost převezen z Nemocnice Třebíč. Praskl mu žaludeční vřed. "Jeho stav se ale radikálně zlepšil," uvadí jeden z jeho přátel.

Dalších 8 fotek

Básník Ivan Martin Jirous v době, kdy slavil 65. narozeniny. foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

Jirous byl hospitalizovaný v pátek na chirurgii třebíčské nemocnice. "Dopravili ho k nám ve vážném stavu," řekl serveru Lidovky.cz ředitel Nemocnice Třebíč Leoš Dostál. Podle něj čeká Jirouse dlouhodobější léčba, postihly ho totiž zdravotní potíže v oblasti dutiny břišní.

Záběry z dokumentu Český mír, kde Jirous obhajuje umístění radaru v Brdech

Podle organizátora festivalu v Trutnově Martina Věcheta praskl Jirousovi žaludeční vřed po undergroundové bohoslužbě na Velký pátek, která se konala ve mlýně U Skaláka v Meziříšku nedaleko Třebíče. Podobné potíže ho tam postihly i loni.

"Včera (v sobotu, poznámka redakce) jsem byl na undergroundovém setkání Rudolfo v Rudolfově u Českých Budějovic. Magor měl akci spoluuvádět, ale od Čuňase (publicista a bývalý disident František Stárek , poznámka redakce) jsem se dozvěděl, že Martin nedojede, protože je v nemocnici v Třebíči na jednotce intenzivní péče," řekl Věchet v neděli serveru Novinky.cz.

Legenda českého undergroundu

Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Mezi jeho nejslavnější básnické sbírky patří Magorovy labutí písně, za které obdržel cenu Toma Stopparda. Poprvé soubor vyšel v samizdatu v osmdesátých letech.

Za Magorovu summu, což je soubor všech jeho dosavadních básnických sbírek, získal v roce 1998 cenu Kniha roku Lidových novin. V roce 2006 vydal soubor dopisů, které posílal svým partnerkám Věře a Juliáně z vězení. Za knihu získal Cenu Jaroslava Seiferta a znovu cenu Kniha roku Lidových novin.

Šestašedesátiletý básník se nejvíce proslavil prostřednictvím kapely The Plastic People of the Universe. Byl jejím uměleckým vedoucím. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl z politických důvodů opakovaně vězněn. Živil se jako noční hlídač nebo zahradník. Podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci se stal členem PEN klubu. Politicky aktivní byl i po revoluci, obhajoval například postavení vojenské základny NATO v Brdech.

Poprvé se Jirous oženil s básnířkou a historičkou umění Věrou Vařilovou, podruhé s malířkou Juliánou Stritzkovou. S ní má dvě dcery.