Legendární vila amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye Finca Vigía na Kubě dlouhá desetiletí ukrývala mnohá tajemství. Po autorově smrti v roce 1961 kubánská vláda nemovitost zabavila a spolu s ní i značnou částí věcí, které se v ní nacházely. Jeho vdově Mary se podařilo odnést jen pár rukopisů, osobních věcí a cenných obrazů.
Až v roce 2002 se ochráncům Hemingwayova odkazu podařilo dostat k tisícům unikátních dokumentů, knih, fotografií a dopisů. I díky tomu mohl vyjít první díl sebrané korespondence nositele Nobelovy ceny a autora děl Komu zvoní hrana nebo Stařec a moře.
Kniha je součástí unikátního projektu Hemingwayovy dopisy, v jehož rámci vyjde v příštích dvaceti letech 16 knih obsahujících vzácné svědectví o spisovatelově životě. Uveřejněno tak bude na 6000 dopisů, z nichž 85 procent dosud zůstávalo veřejnosti zcela utajeno.
"Je to zábava, žít v Paříži"
První díl Dopisů Ernesta Hemingwaye, který je ve Spojených státech k dostání od začátku tohoto týdne, pokrývá roky 1907 až 1922. Jsou v nich například listy, které Hemingway posílal rodičům z Itálie, kde trávil první světovou válku jako dobrovolník u Červeného kříže a utrpěl vážná zranění. "Chirurg říká, že se moje noha dává velmi rychle dohromady a že nyní plánuje operovat koleno a pravou nohu 15. srpna," napsal teprve devatenáctiletý Hemingway 4. srpna 1918.
"Miluji tě – miluji tě po celou dobu – když ráno vstanu a musím vylézt z postele, umýt se a oholit – dívám se na tvou fotku a myslím na tebe," adresoval své první ženě Hadley 23. prosince 1920.
"Už tady známe pěknou řádku lidí... Je to zábava, žít v téhle nejstarší čtvrti Paříže a mít se skvěle," líčil o rok později své matce poté, co se s Hadley přestěhoval do Francie, kde pracoval jako zahraniční korespondent.
Poznámky na stránkách
Projekt Hemingwayovy dopisy vzniká na půdě Pennsylvánské státní univerzity a pracuje na něm mnohočlenný tým odborníků. Osobně se do něj zapojil i Hemingwayův syn Patrick.
Na příští rok je naplánována publikace další části – dopisů z let 1923 až 1925. Důležitým momentem pro kompletaci textů bylo zpřístupnění dokumentů z vily Finca Vigía, z které je dnes Hemingwayovo muzeum. Výraznou měrou se o to zasloužila Jenny Phillipsová, vnučka Maxwella Perkinse, Hemingwayova dlouholetého editora. Před deseti lety se jí podařilo přimět kubánskou vládu, aby jí dala přístup k listinám, které po roce 1961 zůstaly ve vile.
Jak je popsáno v říjnovém vydání magazínu Vanity Fair, Phillipsová zvolila chytrou taktiku: slíbila, že dokumenty nevyveze ze země, ale pouze zajistí jejich zakonzervování a vytvoří kopie, které pošle do Spojených států. Po složitých peripetiích dostala v roce 2002 svolení a práce s dokumenty mohla začít.
Kromě 3000 dopisů a listin objevili na 3000 fotografií a 9000 knih, řada z nich je obohacena o poznámky na okrajích stránek. Některé jsou i velmi osobního charakteru – na vnitřní stranu přebalu knihy Na větrné hůrce Emily Brontëové si například pravidelně zapisoval údaje o své váze a tlaku. Podle Vanity Fair se za uplynulé roky podařilo zakonzervovat, naskenovat a zdigitalizovat na 3000 stránek z nalezeného bohatství.
