Co všechno předcházelo tragické smrti britské studentky Meredith Kercherové, která byla před čtyřmi lety brutálně zavražděna v pronajatém bytě v Perugii? A jak je to s údajnou promiskuitou její spolubydlící Amandy Knoxové, o které se s gustem rozepisoval hlavně britský bulvár? Na ty a další otázky se pokusí dát odpověď přímo Knoxová, kterou italský soud nejprve označil za spolupachatelku vraždy, aby ji letos, po třech letech věznění, osvobodil. Chystá se totiž o své nezáviděníhodné zkušenosti napsat knihu.
ČTĚTE TAKÉ: |
A protože nechce nic uspěchat, najala si prestižní právníky z Washingtonu D. C., aby pro ni vybrali nejlepšího nakladatele. Kancelář Williams&Connolly už v minulosti stejným úkolem pověřili například prezident Barack Obama, britský expremiér Tony Blair či jordánská královna Núr. Knoxovou do jejich společnosti katapultoval zájem o její příběh. Americká média už dřív spekulovala o tom, že kdyby se rozhodla o všem napsat, může na své knize vydělat až miliony dolarů.
Ďáblice s andělskou tváří
Meredith Kercherová byla 2. listopadu 2007 nalezena s podříznutým hrdlem a její tělo neslo stopy znásilnění. Mimoto jí vrah nebo vrazi zasadili dalších zhruba čtyřicet ran nožem. Už samotná vražda teprve jednadvacetileté Britky vzbudila velký poprask, což teprve když vyšetřovatelé vyrukovali se závěrem, že se stala obětí sexuálních hrátek, které se zvrhly. Z vraždy byl obviněn Afričan Rudy Guede, který na policii vypověděl, že celou věc zosnovala Knoxová společně se svým italským přítelem Raffaelem Sollecitem. Soud vyvolal už tehdy, v roce 2008, lavinu emocí, a to hlavně díky médiím.
Na jedné straně byla rodina zavražděné Britky, která žádala spravedlnost. Média v té souvislosti citovala slova obžaloby, podle níž se Kercherová stala obětí mimořádně záludné vraždy. „Všechno se odehrálo v ložnici, kde se člověk cítí tak nějak podvědomě nejvíc v bezpečí... Hloubka rány, kterou jí vrah podřízl hrdlo, svědčí o silné nenávisti... Čtyřicet bodných ran po celém těle dokazuje, že dlouho a bolestivě trpěla,“ tvrdila mimo jiné prokuratura.
Amandu Knoxovou objímá sestra Deanna.
Na straně druhé stála tehdy teprve dvacetiletá Američanka, která si vysloužila cejch ďáblice s andělskou tváří. U soudu se zprvu chovala sebejistě až koketně, následně otočila o stoosmdesát stupňů. Těžko nicméně soudit, jak pracuje psychika mladého člověka s minimem životních zkušeností, který čelí obvinění z vraždy. V Americe s ní každopádně lidé soucítili a mnozí ji považovali za oběť „evropské soudní byrokracie“. Odvolací soud jim letos de facto dal za pravdu. Právníci čtyřiadvacetileté Knoxové a pětadvacetiletého Sollecita totiž úspěšně zpochybnili důkazy obžaloby a dosáhli toho, že byli jejich klienti propuštěni z vězení.
Na útěku před novináři
Knoxová se hned druhý den po vynesení rozsudku vrátila domů, do Seattlu. Po příletu dala novinářům prostor pro otázky na improvizované tiskové konferenci, které se zúčastnila i její rodina. Od té doby ale před novináři utíká. Dokonce je požádala, aby jí dali šanci vydechnout a zvyknout si zas na to, že je na svobodě.
O práva na její příběh je už dlouho velký zájem. Nejen ze strany nakladatelů, ale i filmu a televize. A není divu. Že Američané její kauzu sledovali, dosvědčuje například říjnová anketa deníku The Los Angeles Times, v níž se drtivá většina čtenářů stavěla za to, aby Knoxová svůj příběh sepsala a publikovala (mimochodem, součástí ankety byla i otázka, zda lidé věří v její nevinu, a o tom byla přesvědčeno jen 48 % dotázaných).
O dalších plánech Amandy Knoxové, která byla v Perugii na výměnném studijním pobytu, se toho moc neví. Deník The Seattle Times nedávno napsal, že má prý jasno jen v tom, že dostuduje.
