Ovšem ve srovnání s tím, co se rozpoutalo po premiéře, to byl vlastně jen lehký škádlivý vánek. Ještě před ní Václav Havel při rozhovoru pro Lidové noviny říkal, že je na kritiku zvyklý, počítá s ní a je z minulých let dobře zocelen. Možná, že ale i jej zaskočilo, co se začalo dít po premiéře.
ČTĚTE TAKÉ: |
Psalo se leccos a dost nevybíravě, film byl pobídkou k politickým útokům ze všech stran. Havlovi se vytýkalo i to, že si obsadil herce podle svého gusta, své přátele, svou ženu i svého psa. On prostě jako jiní nesměl režírovat svou manželku nebo Vlastu Chramostovou, i když jsou obě výborné herečky. Řada argumentů byla více než zpozdilých, jako tvrzení, že Odcházení je špatné, protože na něj nepřišlo tolik diváků jako na Pelíšky a Obecnou školu. To vše samozřejmě plyne z neznalosti Havlova díla, které není běžným spotřebním zbožím, autor skutečně nikdy nepsal žádné srandičky proti komunistům.
Hodnocení Odcházení rozdělilo kulturní obec a věc se zcela zpolitizovala. Nešlo ale o to, že jedni ho považovali za dobré a jiní za špatné. Šlo o to, že si mnozí přes film (aniž by ho viděli) začali s Havlem vyřizovat účty, nejvíce se vyznamenal bezvýznamný poslanec Vítězslav Jandák. Na začátku léta se výpady vůči němu vrátily na podobnou ideovou úroveň, jakou produkovalo Rudé právo v roce 1989. Psalo se o něm dokonce jako o notoricky neúspěšné dramatikovi, kterému uvádění ve světě prý zařídili spiklenci a kamarádi. Nepochybně vnutili Pokoušení v roce 1987 i do Royal Shakespeare Company a od 60. let stojí i za všemi 407 zahraničními premiérami autora, kterému nikdo nerozumí.
PODÍVEJTE SE NA FOTOGALERII: |
Havel už před Odcházením připustil, že v hlavě nosí námět na novou hru, je mu prý jasný už název Skoro až do podzimu, ale čelil zdravotním potížím a na veřejnosti se neobjevoval, mezitím brněnské nakladatelství Větrné mlýny dokončilo nové, třídílné vydání jeho her v příjemné „kapesní formě“ a také Radioservis vydal dvě rozhlasová nastudování jednoaktovek Vernisáže a Anděla strážného, který svou výchozí situací až nápadně připomíná pozdější vaňkovky.
Režisér Josef Melč hru nastudoval v roce 1968 s Josefem Sovákem, který hraje vetřelce (fízla) jménem Machoň, a Jaromírem Hanzlíkem v roli spisovatele Vaváka. V závěru roku pak nakladatelství Galén přišlo s knihou polozapomenutých Havlových textů se společným názvem Motomorfózy. Jde o dva satirické skeče, které Havel psal pro Autostop Ivana Vyskočila na Zábradlí v letech 1960 – 61. - Motomorfózu a Ela, Hela a stop. Druhý skeč byl znovunalezen až před dvěma lety a jako scénické čtení jej nastudovalo Divadlo v Dlouhé.
ČTĚTE TAKÉ: |
No a také Václav Havel stal literárním hrdinou. O což nejspíš nestál, i když autorka si myslí, že ano a ještě se na to těšil. Tajná kniha Ireny Obermannové je takový holčičí deníček, kde si spisovatelka zapisuje, jak HO zahlédla, pak zase dlouho nezahlédla, jak s NÍM mluvila, jak jí nezavolal. Jsou tu pochopitelně i jiná privatissima. Ale marná sláva ON není Pepíček ze Žižkova, ale bývalý prezident, což také autorce nějak nedošlo a tak tato Tajná kniha, která není tajná, zaměstnávala část tisku víc než domácí a světová politika dohromady. A tak nezbývá než mumlat, že to jsou ale paradoxy...
