"Josef Škvorecký byl solitér, který k nám v nejtěžších dobách nesvobody vnesl ducha amerického konzervatismu a svobodomyslnosti. I v kanadské emigraci, po sovětské okupaci Československa, nejenže neztratil kontakt se svou vlastí, ale pracoval pro ni a pro její budoucí svobodu jako málokdo druhý," uvedl Klaus.
VÍCE O ÚMRTÍ JOSEFA ŠKVORECKÉHO: |
Prezident ocenil, že Škvorecký nepatřil "k převažující části českých intelektuálů, kteří museli projít zkušeností v komunistické straně, aby pochopili svůj omyl". "Patřil k těm nemnoha, jimž bylo vždy intuitivně jasné, že se svoboda a komunismus spojit nedají," napsal Klaus. Dodnes prý vzpomíná na setkání se Škvoreckým v roce 1969 na amerických univerzitách Cornell a Berkeley.
Zástupci spisovatelské obce i politici v kondolencích ocenili Škvoreckého literární a exilovou vydavatelskou činnost. Jeho kanadské nakladatelství 68 Publishers vyzdvihl předseda vlády Petr Nečas, ministryně kultury Alena Hanáková i písničkář, spisovatel a předseda Českého centra PEN klubu Jiří Dědeček.
Stáhněte si středeční LN do iPadu |
Známý český spisovatel odešel do Kanady po potlačení pražského jara 1968, a to na začátku roku 1969. V Torontu spolu se svou manželkou, spisovatelkou a herečkou Zdenou Salivarovou založil o dva roky později nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ve kterém vydávali díla autorů, kteří nemohli v komunistickém Československu publikovat.
Náchodský rodák, který patřil k nejznámějším českým spisovatelům v zahraničí, publikoval také řadu vlastních děl, z nichž mezi nejoblíbenější patří román Zbabělci, novela Legenda Emöke, román Tankový prapor, Prima sezóna nebo Příběh inženýra lidských duší.
Kondolenční dopis prezidenta republiky paní Zdeně Salivarové k úmrtí Josefa ŠkvoreckéhoVážená paní Salivarová, s hlubokým pohnutím jsem přijal zprávu o smrti Vašeho manžela. Dovolte mi, abych Vám za sebe a za celou českou veřejnost vyjádřil co nejhlubší soustrast. Josef Škvorecký byl a navždy zůstane zcela výjimečným fenoménem českého kulturního a společenského života druhé poloviny dvacátého století. Jak jsem o něm řekl v Náchodě při jeho osmdesátinách, byl to „svobodný muž v nesvobodném světě“. Nejen svým bohatým, žánrově i tématicky pestrým dílem, ale – či snad především – svými životními postoji. Nepatřil k té převažující části českých intelektuálů, kteří museli projít zkušeností v komunistické straně, aby pochopili svůj omyl, ale patřil k těm nemnoha, jimž bylo vždy intuitivně jasné, že se svoboda a komunismus spojit nedají. Josef Škvorecký byl solitér, který k nám v nejtěžších dobách nesvobody vnesl ducha amerického konzervatismu a svobodomyslnosti. I v kanadské emigraci, po sovětské okupaci Československa, nejenže neztratil kontakt se svou vlastí, ale pracoval pro ni a pro její budoucí svobodu jako málokdo druhý. Často vzpomínám na naše setkání v Americe – na Cornellu i na Berkeley – na jaře 1969. Osobně jsem mu za jeho úžasnou aktivitu několikrát po roce 1989 poděkoval. V této chvíli tak chci učinit ještě jednou, nikoli však naposledy. Svým dílem i skvělým příkladem občanských a lidských postojů s námi Josef Škorecký zůstane ještě dlouho. Věřím navíc, že to platí nejen pro generace, se kterými sdílel pohnuté osudy naší země v druhé polovině XX. století a počátku století jedenadvacátého. Vážená a milá paní Salivarová, přijměte, prosím, v této pro Vás těžké chvíli ujištění o mé hluboké účasti na Vašem smutku. Není fráze říci, že nejen já, ale i velká část české veřejnosti je v tuto chvíli s Vámi. Václav Klaus |
