Lidovky.cz

S Jiřinou pod peřinou aneb Šiklová otevřeně vzpomíná

Lidé

  9:02
Knižní rozhovor s Jiřinou Šiklovou, který vydali Michal Plzák a Magdalena Čechlovská, má jediný nedostatek: dozvídáme se z něj i to, o čem bychom raději nevěděli.

Jiřina Šiklová foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

Jiřina Šiklová (1935) je nepochybně žena hodna pozoru a úcty, která má velké zásluhy minulé i přítomné. Rozhovor, který s ní vedli evangelický farář a ředitel nakladatelství Kalich Michal Plzák a kulturní redaktorka Hospodářských novin Magdalena Čechlovská, vlastně supluje paměti, které Šiklová asi nikdy nenapíše. Tazatelé - o generaci až dvě mladší -jsou inteligentní a empatičtí a snaží se rozhovor vést tak, aby se v němosobní biografie protínala s velkými dějinami.

Z rozhovoru se lze dozvědět mnoho nového a zajímavého o prostředích, v nichž se Jiřina Šiklová pohybovala: pražské intelektuální kruhy kolem filozofické fakulty 50. a 60. let, konspirační aktivity normalizační doby, počátky gender studies v Česku 90. let a třeba i Strana zelených.

Jiřina Šiklová bude znovu kandidovat za Stranu zelených ve volbách do Poslanecké sněmovny.

„Ty musíš být v každým hovně kvedlačkou,“ říkala Jiřině Šiklové její maminka. Rozhovor to potvrzuje: sledujeme život hyperaktivní ženy, která společenské angažmá vždy považovala za svou prvořadou povinnost. „Když je někdo v průseru a já na to mám kapacitu, tak něco zorganizuju,“ říká o sobě.

Bez KSČ to nešlo

Dokonce i vstup do komunistické strany ve druhé polovině 50. let byl pro ni - dívku z lepší rodiny, která před svým vyvoleným raději tajila, že tatínek měl auto - prostředkem společenské aktivity: „Nebyla tady jiná forma podílení se na společnosti,“ říká. Navíc všichni její brilantní učitelé na filozofické fakultě, kde studovala historii a filozofii, byli členové strany, a přitom velmi kritičtí k poměrům. Dobrou soudružkou však nebyla, k tomu jí chyběla schopnost s něčím se úplně ztotožnit.

Jiřina Šiklová bez ohlávky

Michal Plzák, Magdalena Čechlovská

Vydalo nakladatelství Kalich

Praha 2011

Přes svůj intelektuální odstup se však v 70. a 80. letech stala jednou z nejdůležitějších osobností opozičních aktivit: organizovala konspirativní kanály, díky nimž se daly i přes železnou oponu udržovat kontakty mezi disentem a exilem, dovážet knihy, časopisy a technické prostředky a druhým směrem vyvážet především texty seznamující veřejnost na Západě s pravdivým obrazem zdejších poměrů.

V roce 1981 byla zatčena, hrozilo jí deset let vězení, po roce byla bez soudu propuštěna -zřejmě na nátlak západních vlád. Okamžitě se do nebezpečné konspirace vrhla znovu.

Svého druhu disidentkou zůstala i po roce 1989, odmítla politickou kariéru - neměla by, jak říká, trpělivost na nějaké schůze nebo parlamentní řečnění. Vrátila se na FF UK, kde založila katedru sociální práce a obor gender studies. Za zelené neúspěšně kandidovala do Evropského parlamentu.

Na manželské terapii

Obraz, který Šiklová v rozhovoru kreslí, není jen pozitivní. Z některých reakcí čiší její netrpělivost, sklon poučovat druhé i jistá obhroublost. „Večer jsem si s chutí zasouložila a pak jsem se držela, abych neusnula, zatímco Zdeněk zabral. Pak jsem se v noci tajně oblékla a vypadla z domu,“ líčí svou konspirativní činnost v 70. letech.

Ke svému bývalému manželovi, historikovi a redaktorovi Zdeňku Šiklovi je značně nešetrná, přestože prý jejich pětadvacetileté manželství bylo až na posledních pět let dobré.

Když již na manželské terapii o svém muži v jeho přítomnosti řekla, že jí připomíná „hovno rozjeté pásákem“, proč to musí po třiceti letech ještě opakovat v rozhovoru, když navíc její bývalý manžel ještě žije? Z knihy vůbec čiší určitá posedlost sexem, jejíž veřejné ventilování jde za hranici dobrého vkusu.
Kdyby v rozhovoru tolik nemluvila o tom, jak si rozuměla s muži pod peřinou, nemusela by pak možná na vysvětlenou dodávat, že kolem sebe měla „spoustu zajímavých chlapů, i když jsem s nimi nikdy nesouložila“.

To ovšem nic nemění na tom, že bez Jiřiny Šiklové by byl náš svět chudší a že její - někdy až příliš upřímná - zpověď je výborným pramenem pro poznání doby nedávno minulé.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.