"Pocházel z významné předválečné sociálně-demokratické rodiny. Jeho otec, Evžen Štern, se zásadním způsobem podílel na tvorbě sociálního zákonodárství první republiky," uvedl Ivan Štern.
Evžen Štern za druhé světové války zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. Také Jan Štern skončil v nacistickém koncentračním táboře, ale podařilo se mu uniknout. "Sám se po útěku aktivně zúčastnil Pražského povstání," doplnil jeho syn.
Mluvčí Charty 77
Štern byl v prvních poválečných letech aktivním komunistou. Později se však se stranou rozešel. Po zásahu armád Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 a následné okupaci Československa postihl Šterna zákaz výkonu povolání. Až do odchodu do důchodu pak pracoval jako čerpač a referent u podniku Vodní zdroje.
V roce 1974 se stal vedoucím ilegální domácí redakce exilového časopisu Listy, kde spolupracoval s Petrem Pithartem. Členem redakční rady Listů byl až do své smrti. V roce 1985 podepsal Chartu 77 a o rok později se stal spolu s Martinem Paloušem a Annou Šabatovou jejím mluvčím.
"Jeho významným přínosem byl dokument Charty 77 'Prostor pro mladou generaci'," řekl Ivan Štern. V roce 1988 se Jan Štern také podílel na založení občanské iniciativy Hnutí za občanskou svobodu.
V listopadu 1989 se ještě účastnil zakládání Občanského fóra (OF) a v prvním roce existence OF byl členem jeho rady. Poté se již ale z veřejného života stáhl a věnoval se publicistice.
