Válečný veterán Tomáš Sedláček
foto: ČTK
O jeho úmrtí informoval mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek. "Pan generál Sedláček byl příkladem vojenské důstojnosti, skutečným a pravým vojákem, z jehož slov i činů byla patrná zásadovost, věrnost a láska k vlasti a k armádě," reagoval v prohlášení na svém webu prezident Václav Klaus.
"Rád vzpomínám na svá setkání s panem generálem a na naše rozhovory, kdy mě dokázal překvapit svým bystrým úsudkem a životní energií. Byl autoritou, která nám měla co říci a jíž se dalo naslouchat," dodal Klaus.
"O jeho nemoci jsem věděl, ještě tento víkend jsem ho navštívil v nemocnici. I přes vážný stav jsem věřil, že tak, jak to dokázal už mnohokrát ve svém životě, se s chorobou dokáže poprat a zvítězí," reagoval ministr obrany Alexandr Vondra. Sedláček byl podle něj výraznou osobností moderních českých dějin. "Tím výraznější, že nikoho takového už nemáme," dodal Vondra.
Termín posledního rozloučení s armádním generálem Tomášem Sedláčkem, které se uskuteční s vojenskými poctami, bude oznámen v nejbližších dnech.
Tomáš Sedláček- Tomáš Sedláček se narodil 8. ledna 1918 v rodině důstojníka jako nejmladší ze čtyř dětí. Po ukončení vojenské základní služby v létě roku 1937 si zvolil armádní kariéru. Po obsazení země Německem se rozhodl odejít za hranice. Po strastiplné cestě, která vedla mimo jiné přes Slovensko, Maďarsko, Řecko či Turecko, přijel lodí do Francie.
- V polovině května 1940 se přihlásil do 1. československé pěší divize, kde byl zařazen do dělostřeleckého pluku.
- Po porážce Francie Sedláček odešel do Británie, kde byl opět součástí dělostřelecké jednotky. Mladý důstojník Sedláček však chtěl především bojovat. Proto v roce 1944 požádal o převelení do Sovětského svazu, kde se stal součástí 2. československé paradesantní brigády.
- V září 1944 se krátce účastnil bojů v Karpatech a na podzim 1944 byla jeho jednotka vyslána na pomoc povstalcům na Slovensko. Po potlačení povstání Sedláček a jeho muži ustoupili do Nízkých Tater. V únoru 1945 se jeho jednotka přesunula do Kežmarku. "Já vždycky udělám nějakou blbost, kterou by do mne nikdo neřekl.Ale nemohu jinak - jako by se ve mně cosi zašprajcovalo," vysvětloval svou odvahu během války.
- V osvobozeném Československu působil Sedláček mimo jiné jako profesor na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě.
- V únoru 1951 byl však přímo na akademické půdě zatčen a po roce samovazby a tvrdých výsleších byl odsouzen k trestu doživotního vězení za údajnou velezradu. Ve vězení strávil více než devět let, mimo jiné také v uranovém lágru Bytíz na Příbramsku. "Tomáš Sedláček byl na frontě pověstný chladnokrevností, ale i tím, jak pečlivě se staral o své vojáky," napsal historik Eduard Stehlík. "Pro komunisty nebylo nebezpečnějšího vojáka. Proto ho ihned po převratu ve vykonstruovaném procesu obvinili z velezrady, špionáže a odsoudili k doživotí," dodal Stehlík.
- V květnu 1960 byl Sedláček propuštěn na amnestii. Poté pracoval jako dělník a později jako projektant a v roce 1973 odešel do důchodu.
- Teprve po roce 1989 se Sedláček mohl znovu naplno zapojit do veřejného života. Pracoval mimo jiné jako předseda revizní komise Konfederace politických vězňů, byl i předsedou Československé obce legionářské. Stal se také nositelem celé řady českých i zahraničních vyznamenání. Za zásluhy mu byly mimo jiné uděleny státní vyznamenání Řád Milana Rastislava Štefánika a Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
- Letos v červnu se Sedláček zúčastnil pietní vzpomínkové akce při příležitosti 70. výročí vyhlazení obce Ležáky nacisty, kde pronesl zdravici a připomněl rozdíl mezi osudem Lidic a Ležáků. "Lidice byly likvidovány, aniž by byly v kontaktu s parašutisty, Ležáky s nimi byly v kontaktu. Po válce byli parašutisté ze Západu považovaní za zrádce a špiony, a to byl pro Ležáky z hlediska režimu minus, protože s nimi spolupracovaly," řekl Sedláček.
- Příběh generála Tomáše Sedláčka je zachycen i v komiksu s názvem Ještě jsme ve válce, který popisuje krutost východní fronty i beznaděj komunistických kriminálů. Přestože před lety ztratil zrak, do posledních chvil se angažoval. "Čert ví, možná jsem oslepl z toho zatraceného uranu," řekl Sedláček. "Jediné, co mne opravdu mrzí a s čím se jen těžko smiřuji, je fakt, že nemám vlastní děti - v kriminálech jsem zkrátka seděl až příliš dlouho: od třiatřiceti do čtyřiačtyřiceti.
- První manželka na mě čekala osm let, ale pak už to nešlo," odpověděl před lety na otázku, jestli něčeho lituje.
|
