"Pro mě osobně i pro celou naši animátorskou obec to byl velký symbol profesionální filmařiny a vzor," uvedl Podhradský. "Byl to člověk, který rozuměl, jak lidi fungují. Vždy byl o několik tahů napřed, věděl, co lidi udělají, a rozuměl svým divákům," dodal.
Potkali se u Kolína
V neděli 7. října bylo Břetislavu Pojarovi 89 let. Právě tvorba pro děti Pojarovi přinesla největší uznání.
Spolu se scenáristou Ivanem Urbanem a výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem se podepsal pod animovaný cyklus o medvědech, kteří se potkají u Kolína, jedou k vodě, nečuchají k princeznám či jedí vtipnou kaši. Seriál sice vznikal v 60. a 70. letech, ale příběhy plyšových medvědů i jejich hlášky nikdy nezestárly a zlidověly. K úspěchu série přispěl i hlas Rudolfa Deyla mladšího a později Františka Filipovského.
O animátorovi:Břetislav Pojar se narodil 7. října 1923 v Sušici. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a na Vysoké škole architektury, kterou však nedokončil. Za války začínal jako fázař a kreslíř v Ateliéru filmových triků. |
Jako animátor stál Pojar v roce 1946 u zrodu proslulého studia Bratři v triku a 40 let působil jako animátor a režisér Studia Jiřího Trnky.
Režijně debutoval v roce 1951 loutkovou pohádkou Perníková chaloupka. Už jeho další počin, filmová moralita O skleničku víc, dosáhla velkého mezinárodního úspěchu a Pojar svůj triumf potvrdil v roce 1960, když na prvním ročníku festivalu ve Francii v Annecy získal jeho film Lev a písnička Grand Prix.
Zpracování Trnkovy Zahrady
Z filmů pro děti vyniká vedle medvědího seriálu i filmové zpracování Trnkovy Zahrady, v němž má pět kluků starosti se vzteklým kocourem, nebo televizní seriál večerníčků podle Čapkovy Dášeňky. Ze starších filmů pak Paraplíčko, který má charakter experimentu a skládá se z estrádních čísel hraček oživlých ve snu. Nejen domácí ocenění Pojarovi přinesla Jabloňová panna. Kromě animace si vyzkoušel také film hraný (Dobrodružství na Zlaté zátoce) a dokumentární (Sváteční den).
Od roku 1967 pracoval také pro OSN, řada jeho snímků vznikla v koprodukci s partnery v Evropě, v Indii, působil i v kanadském státním filmovém úřadu. Pro zahraničí vytvořil například děsivé sny malého medvíděte do slavných Medvědů francouzského režiséra Jeana-Jacquese Annauda.
Pojar vytvořil desítky snímků, většinou kreslených či loutkových, a za svou tvorbu získal mnoho cen na domácích i zahraničních festivalech.
V roce 2003 převzal na zlínském Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež uznání za celoživotní dílo, v roce 2007 obdržel na MFF v Karlových Varech z rukou herečky Renée Zellwegerové Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu.
A několik dní poté dostal nestor české animace další ocenění. Za Palečka, jeden z dílů celovečerního povídkového snímku Fimfárum, mu je udělila mezinárodní porota filmového Bienale Kecskemét. O rok později Pojarovi udělil prezident Václav Klaus medaili Za zásluhy II. stupně. Pojar byl také častým členem porot významných světových přehlídek animované tvorby a důležitou součástí jeho práce byla pedagogická činnost. Byl jedním ze zakladatelů katedry animované tvorby na FAMU a také jejím prvním vedoucím.
Pojarovým krédem bylo, aby jeho animované snímky byly srozumitelné na celém světě. "Proto jsem i dost filmů udělal tak, že nepotřebovaly slovní vysvětlení. Trochu mi to bylo líto, protože čeština je krásná řeč, když s ní člověk pracuje. Ale zase má tu nevýhodu, že se těžko exportuje," řekl před lety. Rezervovaně se stavěl k novým technologiích animace: "Vždycky je důležité, co se vám zrodí v hlavě, to je předpokladem úspěchu." Naposledy se podílel na animovaném filmu Autopohádky, který měl premiéru v loňském roce a který byl nominován na Českého lva.
