Architekt byl skoro měsíc hospitalizován v Riu de Janeiru, kde bojoval s ledvinovými problémy a zápalem plic. Jeho úmrtí potvrdila i mluvčí nemocnice Samaritano de Rio.
Vlivy na moderní architekturu
Niemeyer měl svými odvážnými futuristickými návrhy, zaoblenými tvary a používáním skla a betonu na moderní architekturu mimořádný vliv. Kariéru začal ve 30. letech. Mezi jeho nejslavnější návrhy patří sekretariát OSN v New Yorku, na kterém spolupracoval například s Le Corbusierem, či římskokatolická katedrála v Brasílii. Za ní dostal v roce 1988 Pritzkerovu cenu, která je považována za Nobelovu cenu pro architekty.
Ve svém domovském městě Rio de Janeiro navrhl řadu budov, včetně muzea moderního umění či stadionu zvaného Sambadrom, kde se pořádají přehlídky samby při karnevalu. Jeho zřejmě nejznámějším dědictvím je ale řada vládních budov, které navrhl pro Brasílii, nové brazilské hlavní město, které bylo postaveno uprostřed džungle na přelomu 50. a 60. let.
Nejprve byl ovlivněn Le Corbusierovým modernismem, ale poté směřoval k oblejším tvarům, které byly podle něj inspirovány ženskými tvary i brazilskými vrchy a plážemi. Stal se národní ikonou, podobně jako fotbalista Pelé.
Komunistou po celý život
Byl celoživotní komunista a přátelil se s kubánským vůdcem Fidelem Castrem. "Na světě zbyli jen dva komunisté, Niemeyer a já," poznamenal prý v roce 1995 Castro.
Niemeyer se před brazilskou vojenskou diktaturou uchýlil v 60. letech do Francie. Zde navrhl asi 20 budov, včetně známého ústředí Francouzské komunistické strany v Paříži. Podle Niemeyerových pamětí prý pravicový francouzský prezident Georges Pompidou tehdy řekl, že stranické sídlo "je jedinou dobrou věcí, kterou komunisté kdy udělali".
Byl do konce života aktivní a po celém světě se ještě realizuje asi 20 jeho návrhů. Přes svůj bohémský způsob život žil 76 let se svou první ženou Annitou, kterou si vzal v roce 1928. Po její smrti si v 99 letech vzal svoji dlouholetou sekretářku, šedesátiletou Veru Lucii Cabrerovou.
