Lidovky.cz: Kapela Kryštof získala na Andělech šest nominací. Byl jste překvapený?
Musím říct, že mě počet nominací velmi překvapil. Sledovali jsme s kapelou složení Akademie populární hudby. Když to vezmu jako muzikant a člověk, který se o muziku zajímá, tak si myslím, že dopadla, tak jak dopadnout měla. Jsem rád, že jsou v akademii skutečně lidé, kteří hudbou žijí a rozumějí jí a jsou s ní v kontaktu. Za rok jim projde rukama velké množství desek. O to víc jsme byli příjemně překvapeni, kolikrát jsme se v nominacích objevili.
Lidovky.cz: Nakonec jste proměnili dvě nominace a získali ceny za Album roku a Skupinu roku. Jak jste s výsledkem spokojení?
Moc. Jednak jsme dostali pro nás dvě nejzásadnější ceny a u písničky jsem si říkal hned, že se sami vytřískáme. Je to zvláštní, že kapela může být nominována dvakrát. Ale prostě se tam nominace takhle setkaly. Když jsem si je přečetl, tak jsem věděl, že vyhraje Coco. Je to krásná písnička a my jsme dojeli na to, že jsme měli v nominacích dvě. Ty nejzásadnější ceny jsme ale dostali a takhle jsem si to přál.
PSALI JSME: |
Lidovky.cz: Jaká je vaše nejoblíbenější písnička z alba Inzerát?
Je to asi podle nálady, ale mezi nejsilnější patří Cesta, což je písnička, kterou jsem na desku původně nechtěl dát. Říkal jsem si, že se možná sdělením na album nehodí. Nicméně, když jsem ji klukům zahrál, tak říkali, že tam bezpodmínečně být musí. A myslím, že jsme dobře udělali. Dnes je to pro mě nejsilnější a nejemotivnější píseň. Obecně máme ale z desky velkou radost. Strávili jsme nad ní spousta času a vybírali asi z třiceti písní. Jenom práce na albu nám zabrala asi tři čtvrtě roku, kdy jsme se vykašlali na všechno kolem a řešili soustředěně jen album. A je vidět, že se to vyplatilo. Sice můžete drancovat republiku koncerty pořád tím samým, ale my jsme se chtěli zastavit. Alb máme za sebou několik a myslím, že už od nás lidé moc nečekají.
Lidovky.cz: Jak to myslíte?
Mám dojem, že jsme překvapili. Že možná nikdo nečekal, že by deska mohla být tak dobrá. Přeci jen je to šestá řadová deska a málokdy se podaří natočit šestou desku tak, aby ji lidé měli rádi a chválili ji. A neříkali jen, že se opakujete, čemuž se člověk nevyhne. Píšou to ti samí lidé a prsty na klávesnici a kytaru také pokládáme stejným způsobem jako před deseti lety.
Lidovky.cz: Mimořádně vydařený duet jste nazpíval s Jaromírem Nohavicou. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Byli jsme hrozně rádi. Hned jak jsme písničku dodělali, poslali jsme mu jí. Text vznikal současně s hudbou, měli jsme ji hotovou asi za čtyři minuty. Říkali jsme si, že je to přesně písnička pro duet s Jarkem. Něco, na co jsme čekali. My jsme si totiž spolupráci dlouho slibovali. Nahrál jsem ji na telefon a hned jsem ji Jarkovi poslal. On vzápětí odpověděl, že je to ono a měli bychom ji spolu natočit. Už když ten text vznikal, tak jsem to bral jako duet energického mladého kluka, který má pocit, že všechno teprve přijde a nic ho nezastaví, s někým uvědomělým, kdo říká, že to vlastně všechno hrozně rychle uběhlo a kolik věcí nestihl. Bylo to takové bleskové spojení.
Lidovky.cz: Máte za sebou úspěšnou desku a turné. Plánujete odpočinek?
Vůbec ne! Turné byl teprve začátek, teď budeme drancovat republiku. Než začne festivalová sezona, máme dva měsíce pauzu. Na festivalech jsme dlouho nehráli, takže se tam vracíme. Budeme si vozit takovou bonusovou světelnou scénu. V létě odjedeme tři festivaly. Na hraní se moc těšíme. Přeci jenom, čtyři halové koncerty jsou fajn, ještě když jsou vyprodané, ale muzikantovi to nestačí. Na podzim se po čtyřech nebo pěti letech vracíme do klubů, kam se také moc těšíme. Hlavně kvůli té blízkosti. Po koncertě si s lidmi můžete povídat a všechno je takové bližší. Zabodli jsme si špendlíky do mapy a budeme se snažit objet celou republiku včetně míst, kde jsme dlouho nebyli. Takže to teď teprve všechno začíná.
