Nová deska má vyjít o velikonočním pondělku, a tak v rozhovorech pro pařížské deníky a rozhlasové stanice musela pětačtyřicetiletá zpěvačka odpovídat i na otázky týkající se manžela. Kupříkladu ohledně zájmu francouzské justice o údajné nelegální financování Sarkozyho úspěšné volební kampaně v roce 2007 z peněz nejbohatší Francouzky, miliardářky Liliane Bettencourtové, hlavní majitelky kosmetického impéria L'Oréal.
ČTĚTE TAKÉ: |
V odpovědi pokaždé zněla "stejná písnička", tedy stejná slova i emoce: "je to velmi bolestná zkouška", "je to nepředstavitelné", "je velmi těžké o tom nehovořit, ale i hovořit".
Konzervativní list Le Figaro měl nakonec problém, v jaké rubrice interview s bývalou první dámou otisknout. "Trval jsem na tom, a nakonec jsem uspěl, že patří na kulturní stránku," prozradil AFP redaktor Olivier Nuc.
Přeskakující téma i žánr
Carla Bruniová nahrála Little French Songs ještě v roce 2011, kdy její muž vládl Francii z Elysejského paláce, ale uvedení na trh odložila až na dobu po loňských prezidentských volbách. Na turné vyrazí až na podzim.
V písničkách, které přeskakují z jednoho tématu na druhé, od lásky po uplývající čas, i z šansonu do folku, se Carla Bruniová pečlivě vyhýbá všem otevřeně politickým tématům. Nicméně několik jejích vlastních textů vzbudilo zájem komentátorů svou dvojznačností.
Zpěvačka tak musela popřít, že by dělala narážky na sexuální aféru, do které se zapletl bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn. A "tučňákem se sebejistým vzhledem", který "nemá zámecké chování", nemyslela Sarkozyho soupeře v klání o křeslo hlavy státu Françoise Hollandea. Potvrdila však, že pro manžela složila skladbu, ve které zpívá, že "můj Raymond je dynamit".
Nejasné postavení bývalé první dámy
Z kontextu mají hudební publicisté hodně zamotanou hlavu. Týdeník Télérama se rozhodl místo recenze zveřejnit fotku bývalé modelky. "Nelze hodnotit desku Bruniové, jako by to byla obyčejná deska. Sama se dostala do nejasného postavení, čili do něj dostala i nás," vysvětlila novinářka Valérie Lehouxová.
Emmanuel Marolle z listu Le Parisien je zatím jedním z mála novinářů, který si troufl na ryzí hudební kritiku počinu Bruniové, který pokládá za zdařilý. "Snažil jsem se dostat do stejného duševního stavu, jako když jsem poslouchal její první desku (které se prodalo dva miliony kusů). Ale musím říci, že v mém okolí cítím, že lidé s tím mají problém. Bude to mít těžké," řekl.
