Máte za sebou desítky rolí. Jaké máte nejradši?
Jak kdy. Role s nadsázkou. Komedie. Nebo takové ty zpotvořeniny, které se dají nadsadit a nakopnout z nečekané strany. Ty miluju.
Jako třeba?
Třeba Kathleen z Cesty dlouhého dne do noci. Hrála jsem tam opilou služku. To byl takový bonbonek mezi ostatními tragikomickými postavami. To byla vděčná role. Hrála jsem to tak, že se mě tenkrát ptali, kde jsem to viděla?! A já na to: „U nás na Moravě.“ Halekala jsem tam takovým tím jednoduchým, přirozeným způsobem. Nebo taky třeba Ágika v Rodině Tótů…vlastně všechny komedie.
V seriálu Gympl jste dokonce střílela. Umíte to doopravdy?
Já jsem si tím splnila sen. Zkusila jsem si to, co jsem vždycky zkusit chtěla - být kovbojem. Na koni jsem jezdívala, ale ke střílení jsem se dostala až teď. Na střelnici jsem ke svému údivu na prvním tréninku nastřílela do terče devítky i desítky. Překvapeně jsem se ptala instruktora: „ Co jste s tím udělal, jak jste to zařídil?“ A on na to: „To ne já, to jste přece udělala Vy! Je to vaše pistole a váš terč. “
Co na to doma?
Doma jsem hrdě předvedla ten svůj terč s datem a razítkem jako důkaz. Dočkala jsem se ale takových pohledů, od muže i syna, že jsem rychle pochopila: střílení je zřejmě doména, která je vyhrazena pouze mužům. Tak jsem to zase rychle sbalila. Ale mám to v záloze a kdykoliv to můžu zas vybalit, kdybych třeba někomu připadala málo nebezpečná.
Celý rozhovor čtěte v aktuálním čísle časopisu Pátek.
Co ještě najdete v magazínu Pátek?
|