Písničkář Jan Burian
Máme s Filipem společný nástroj - klavír. On se s ním pral jako s divokým zvířetem. Potkával jsem ho - bydlel ve stejném domě jako moje matka - a ukazoval mi zakrvácené ruce. "Včera jsem měl koncert," říkal. Byl to jeden z mála skutečně originálních hudebníků a písničkářů. Zřejmě se choval ke svému životu jako k tomu klavíru. Chybí mi.
Exministr obrany Alexandr Vondra
Když mě s ním koncem sedmdesátých let seznámil jeho bratr Jáchym, dělal jsem si z něj legraci, že je to ještě dítě, pokřikoval jsem na něj "hej mladej". Pak jsem ho slyšel na legendárním soukromém koncertu ve Veltrusech a úplně mě uhranul. Lepší hudbu jsem u nás neslyšel. Pak jsme spolu trávili hodně času společně v Trojanově ulici na nábřeží Vltavy - já už žil se svou budoucí ženou Martinou, on chodil s její sestrou Monikou, kterou zvěčnil jako Marilyn Monroe. Poznal jsem, jak citlivý člověk Filip byl...Žiletky v jeho těle byly příliš ostré na to, aby mezi námi zůstal. Měl jsem ho moc rád.
Umělecký šéf Činohry ND Michal Dočekal
Bylo mi patnáct nebo šestnáct, když jsem poprvé viděl a slyšel Psí vojáky v klubu Futurum společně s Michael´s Uncle. Byl to, teď už vím, nejdůležitější koncert mého života.
Novinář a spoluzakladatel Respektu Jan Macháček
Myslím, že Filip prožil a dokonal osud mnohých frontmanů kapel. Často platí, že ač působí jako exhibicionisti (piano od krve, hraní nohama), jsou ve skutečnosti introverti (i když je to taky takový klišé, že jo). My, co jenom hrajem na nějaký nástroj, to odehrajem třeba i v depresi (a možná se to tolik nepozná), ale pokud má frontman depresi či samotářskou a ostýchavou náladu, musí to nějak přebít a nějak se vybudit, protože publikum si to žádá. A pak nezbývá než s tím přestat a zkusit hledat energii jinde, v sobě. Na Tonyho Ducháčka, který už pět let nepije, také lidé pokřikují, ať si zase dá pivo na hlavu. (Úryvek ze článku, který vyšel v časopisu Respekt)
Režisér Zdeněk Tyc
Už po několika setkáních s Filipem jsem zjistil pozoruhodnou skutečnost: jakkoli uměl být divoký a drsný, přímý až hrubý (vůči aroganci, vůči moci), vždy byl slušný k ženám. Galantní. Nikdy před nimi nemluvil sprostě.
Jak na Filipa Topola vzpomíná redaktor Lidových novin Jiří Peňás? |
