Na rozdíl od panovníků, kteří vládli v "zemi vycházejícího slunce" od 60. let 19. století, však nemá Akihito, s jehož vládou se pojí éra Heisei (Dosažený mír), žádnou výkonnou moc a jeho úloha je ryze symbolická. Poddanými je však chován ve stejné úctě jako bývali jeho předkové, kteří odvozovali svůj původ od bájné Amaterasu ómikami (bohyně Slunce). I dnes platí, že setkání s vládcem přináší štěstí. Ovšem spatřit panovníka na vlastní oči je čím dál složitější, protože s pokročilejším věkem císařský pár téměř neopouští svůj Císařský palác v Tokiu.
Akihito nastoupil na chryzantémový trůn v šestapadesáti letech 7. ledna 1989. Stalo se tak ještě v den smrti jeho otce, rozporuplného císaře Hirohita. I přes projevovanou úctu mu někteří obyvatelé nemohli zapomenout válečné útrapy, do kterých Japonsko ve 30. a 40. letech minulého století uvrhl a za něž se nikdy neomluvil. Také Akihito se o válečné vině svého otce dosud nezmínil.
Otec na sebe musel vzít hanbu národa
Na otázku deníku Mainiči šimbun týkající se prohrané války záhy po své oficiální korunovaci, která se uskutečnila 12. listopadu 1990, odpověděl: "Má generace žila dlouhou dobu bez války, a proto jsem neměl možnost se nad ní hlouběji zamyslet." Jeho rané deníkové zápisky ale dosvědčují, že coby jedenáctiletý hoch byl zcela zničen tím, že otec na sebe musel vzít hanbu národa - bezpodmínečnou kapitulaci.
První mužský potomek císaře Hirohita a císařovny Nagako se narodil 23. prosince 1933 jako páté ze sedmi dětí. V souladu s dvorskými tradicemi byl od tří let zcela odloučen od rodičů a na budoucí poslání se připravoval v péči vychovatelů a komorníků. Kapitulací se mladému následníkovi změnil život. Ocitl se v internátní škole, kde vyučovali Američané a kde se musel sám o sebe postarat. Středoškolská a vysokoškolská studia mořské biologie pak zakončil na soukromé univerzitě Gakušúin v roce 1956.
Středem pozornosti sdělovacích prostředků se Akihito stal kolem roku 1952, kdy dosáhl plnoletosti. Tisk ho vychvaloval jako "budoucí naději Japonska", protože nad ním nevisel ani stín podezření ze spáchání válečných zločinů. Houževnatý Hirohito ale odmítal, aby byl syn jmenován regentem za jeho života.
Ženu svého srdce potkal budoucí panovník země v roce 1957, kdy se v horském středisku Kuruizawa seznámil při tenise s Mičiko Šódaovou, půvabnou a inteligentní studenkou z bohaté podnikatelské rodiny. Jejich vzájemné zalíbení vyústilo ve sňatek 10. dubna 1959. Akihitova matka však známosti s dívkou neurozeného původu pranic nepřála a snažila se nerovnému manželství zabránit. To, že si princ Akihito vybral ženu z "občanských kruhů" a nikoli z vysoké šlechty, se vůbec nelíbilo ani členům starých šlechtických rodů.
Moderní epocha Japonska
Po jejich svatbě začala pro japonský císařský dům nová moderní epocha. Akihito i Mičiko se snažili vést co nejcivilnější způsob života a mimo jiné si například prosadili, že jejich děti, dnes korunní princ Naruhito, princ Akišino a princezna Sajako, vyrůstaly v rodinném kruhu.
Počínaje cestou do Thajska, Malajsie a Indonésie v roce 1991, začal císařský pár v rozporu s dosavadní tradicí vyjíždět do zahraničí. Zahájil tak nové období císařské diplomacie, jejíž součástí je vytváření obrazu Japonska jako mírumilovného státu. Také proto se nechodí císař poklonit do šintoistické svatyně Jasukuni v Tokiu, kterou mnozí považují za symbol japonského militarismu. Při svých zahraničních cestách také opakovaně vyjádřil "hlubokou lítost" a zmínil se o "velkém utrpení", které příslušníci japonských okupačních vojsk způsobili ve 30. a 40. letech.
Pacifista a liberál Akihito platí za uznávaného vědce v oboru mořské biologie - napsal dvě desítky vědeckých pojednání a knih o rybách, jmenovitě o ostnoploutvých z čeledi hlaváčovitých, živě se zajímá o ochranu přírody. Ovládá hru na cello, z hudebních autorů má v oblibě Mozarta, Griega a Beethovena. Poslední dobou ho však sužují zdravotní problémy. Počátkem roku 2003 byl operován kvůli rakovině prostaty. Koncem roku 2008 trpěl problémy spojenými s nadměrným stresem, loni v březnu prodělal úspěšnou operaci srdce.
