Lidovky.cz: Toužila jste být herečkou už jako dítě?
Určitě ne. Nikdy jsem nebyla dítě, které by chodilo a tvrdilo, že chce něčím být. Vím, že v době kdy jsem dostávala trochu rozum mě bavilo malování a balet. Pak plynule následovalo nutkání po tom dělat cokoli, co mě naplňovalo pocitem štěstí a svobody.
Lidovky.cz: Čím byste řekla, že vás nejvíce obohatilo studium na pražské konzervatoři?
Téhle době říkám doba temna. Nemá to nic společného se školou, kterou jsem studovala, ale spíš s obdobím, kterým jsem procházela. Puberta se mnou takzvaně mlátila a přiznám se, že studium byla jedna velká zábava a sranda. Velký vliv na mě ale měli profesoři herectví Hana Maciuchová a Jan Novotný, který je nyní uměleckým šéfem nového souboru Divadla Komedie. Ti nás nenechali usnout na vavřínech.
PSALI JSME: |
Lidovky.cz: Mají to dnes mladé herečky s uplatněním těžší?
Holek, co chtějí být herečky, nebo slavné bylo vždycky hodně a školy, které jim na to dají papír, bohužel přibylo. Nicméně si stejně myslím, že pokud máte talent a štěstí, máte vždycky šanci. To není rozhodně nic nového pod sluncem.
Lidovky.cz: Vyhovuje vám stálé angažmá nebo jste zvažovala povolání herečky na volné noze?
Vzhledem k tomu, že se kromě divadla věnuji také produkci, je pro mě volná noha ideálním řešením. Pro člověka je to výrazně větší risk, ovšem za cenu svobody a s možností volby.
Lidovky.cz: Podílíte se na festivalu CODE:MODE. Co přesně během něj zařizujete?
Podílela, bohužel. V roce 2012 proběhl poslední ročník v Karlíně v Kaizlových sadech. Věděli jsme, že CODE:MODE má určitou životnost. Na každém ročníku jsme mj. hodně pracovali s konceptem a dramaturgií a nechtěli jsme dojít do situace, kdy se začneme vykrádat. Proto jsme se drželi hesla, v nejlepším se má přestat. Bylo to radikální rozhodnutí, ale v té době jsme chodili do školy, měli práci a k tomu ještě organizovali CODE:MODE. Došli jsem k tomu, že je prostě čas na pauzu, na osobní život a na to posunout se dál. Do budoucna bychom se ale rádi věnovali dlouhodobějšímu a kontinuálnějšímu projektu.
Lidovky.cz: Zajímáte se o českou módu a návrháře? Máte nějakého oblíbeného? Oblíbených návrhářů mám několik. V době CODE:MODu jsem hodně nosila barevné oblečení. Takže to byly například značky AtomRat, Babas Phenomen, Coolich , Akari nebo Minimoň a Vuchu. Postupem času ale začínám dávat přednost víc jednoduchosti. Nedávno jsem si například objednala kousky od Luciely Taschen, MIky nebo We Are Not Sisters ze Slovenska. Rozhodně se nepovažuju za znalce české módy. Ale zajímá mě a ráda ji podporuji.
Hana Kusnjerová
Lidovky.cz: Byla byste ochotná, pokud by to role vyžadovala, svléknout se na jevišti? Berete to jako nevyhnutelnou součást práce, nebo je vám to nepříjemné?
Pokud by to role vyžadovala tak ano, i přesto, že by mi to bylo nepříjemné.
Lidovky.cz: V současné době hrajete Maryšu ve stejnojmenném dramatu bratří Mrštíků. Jak jste se s rolí sžívala?
Nebyla to pouze dvouměsíční příprava, která skončila premiérou, s rolí se sžívám do teď. Je to dlouhodobý proces, který stále trvá. Snažila jsem se ale přistupovat k roli co nejvíce poctivě a s pokorou. Do dnes se rolí zabývám a celý den před představením jsem jako na jehlách.
Lidovky.cz: Myslíte, že má inscenace ještě mladé generaci (a nejen jí) co říci? Může se zdát, že současní vrstevníci Maryši tyto problémy nemají. Nebo se domníváte, že problematika kupčení se vztahy, šovinismus a domácí násilí je pro současnou společnost tématem?
Myslím si, že téma Maryši je aktuální. Jak sama cítíte, jedná se o hru plnou vztahů, kupčení, domácího násilí a to jsou témata současné společnosti. Možná prostředí a nářečí, ve kterém je hra psaná může být pro mladé trochu cizí, ale témata zůstávají.
