Královské město Kolín bylo po staletí domovem pro tisíce židovských rodin. Právě tam žila druhá největší židovská komunita v Čechách.
Začalo to jedinou fotografií v LN
|
Hana Dubová se zde narodila v roce 1925. O jejích předcích vypravuje historička Miroslava Jouzová: „Prarodiče Hanky bydleli na několika místech. Nejdřív měli hokynářství a pak galanterii. Myslím, že se jim žilo tak jako všem ostatním. Neměli ani málo, ani moc. Hlavní bylo, že se zde cítili bezpečněji než v jiných českých městech. V Kolíně totiž nikdy nebyl žádný pogrom proti Židům. Vše se ale změnilo s nástupem nacismu. V roce 1942 odsud odjely tři transporty. Z dvoutisícové komunity se vrátilo jen 69 osob.“
Představuji si své příbuzné v ulicích Kolína
Stojíme na hlavním kolínském náměstí s Hančinou dcerou. Sedmapadesátiletá Janet Seckelová-Cerrottiová před několika hodinami přiletěla z Bostonu. „Poprvé jsem byla v Kolíně v roce 1983. Maminka mi chtěla ukázat svůj domov. Tolikrát mi o něm vyprávěla, znala jsem jména, ulice, ale všechno jen z fotek. Pamatuji si, jak byla šťastná, když jsme tu chodily spolu, když mi představovala své příbuzné, když s nimi zase mohla mluvit česky,“ vzpomíná Janet.
Přednáška Judity Matyášové
|
Od její poslední návštěvy uplynulo přes třicet let. Náměstí, domy, synagoga, všechno je stále stejné, ale přesto jiné. Janet se rozhlíží, hledá očima povědomá místa. Nevzpomíná si na nic konkrétního, jen vnímá povědomý svět.
„Když se tu teď procházím, tak myslím na to, že možná zahlédnu někoho, kdo má podobnou tvář jako moji příbuzní,“ říká Janet a vypráví mi příběh své maminky, která se jako jediná z početné židovské rodiny zachránila.
Celý příběh si můžete přečíst ve víkendovém vydání Lidových novin s přílohou Orientace.
Zobrazit celou fotogaleriiProhlédněte si pohodlně všechny fotografie |