V těch šedivých letech plísňových riflí a flanelových košil svítily jeho jasně modré jeans Calvin Klein jak plameny 15. sjezdu a svazácká košile, kterou k nim nosil s růžovým pulovrem, harmonizovala s jeho vždy rozzářeným úsměvem. Chrup jak bajkalský mramor, modré oči jak vody Jeniseje, líce jak granátové jablko z Povolží. Pokaždé, když šel po chodbě, vznášel se nad ním závan pokrokové vůně.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jako by Julek Fučík vstoupil mezi nás. Vždy, když soudruh vysoce postavený navštívil školu naši, tak nejkrásnější z nás, byl vybrán k jeho boku. Nikdo nikdy nemohl konkurovat Karlu Voříškovi, jeho přískokům a poskokům, jeho dvorným úklonám a poklonám. Pravý balet elegance roztáčel Karel Karlovič, ten svazácký ataman, uvědomělý plejboj, gigolo stranické disciplíny, ozdoba filozofů.
Jen zachmuřené zjevy nepřející, trhani ušmudlaní, neviděli jeho kvality a přednosti, jen ti pak záviděli, když jeho hvězda zaplála v nových poměrech. Ne, důvěrníkem Karel nebyl, my jsme důvěrníky chtěli býti jemu.
