Lidovky.cz

Výběr z hroznů Ludvíka Vaculíka: Odporná svoboda blbosti a okupace reklamou

Lidé

  10:00
23. července roku 2011 vyšla v Lidových novinách speciální příloha o Ludvíku Vaculíkovi, který toho dne slavil své 85. narozeniny. Přinášíme výběr z textů tohoto velkého autora, který sestavil redaktor LN Petr Zídek.

Ludvík Vaculík a Ivan Klíma u Josefa Zemana v Bezejovicích, cca 1970. foto: Josef Zeman

K otázkám, které nechce nikdo znát, ustavujme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté: sejde se několik lidí, zvolí předsedu, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, žádají řešení, nedají se zakřiknout. Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova. Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu. Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech. Podporujme orgány bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost, naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly.

(2000 slov – 27. června 1968)

Už rok žijeme ve vnucených poměrech, za tu dobu se u nás život jen zhoršil. Zásobování je špatné, ceny rostou, výroba je v neladu a na pravé příčiny se ještě nesáhlo. Mnoho schopných, nadšených a řádně zvolených lidí muselo odejít z práce nebo z funkce. Akční program KSČ z dubna 1968 je bod po bodu rušen, společenské organizace jsou násilnými zásahy umrtvovány, veřejnost je vylučována z tvorby státní politiky, závažné otázky se rozhodují ve skupinách jedinců místo v demokratických orgánech státu. (...) K tomu všemu znemožňuje cenzura o těchto věcech veřejně jednat, což vyhovuje lidem omezeného myšlení a rozkazovačné povahy, starým oportunistům i novým kariéristům, protože mohou tvrdit, co chtějí, překrucovat fakta, pomlouvat lidi a pořádat novinové kampaně, na něž jim nikdo nemůže odpovědět.

(Deset bodů – 21. srpna 1969)

Dav nakonec vyšel ze svého celkem nepoškozen. Zboží je v obchodech jako nikdy, peníze jsou, možnost krást má skoro každý. Možná, napadá mi, že toto je pravý humánní obsah socialismu: že se nemusí dřít. A je to pravda: vysilující není dnes ani tak práce, jako život. Obchody jsou plné zboží, ale ne toho pravého, v hledané barvě či velikosti a kvalitě.

(Nepaměti – listopad 1971)

Myslím, že je správné, když hrozně těžká letadla padají, z jakéhokoliv důvodu, jako si myslím, že strašně dlouhé tankery se právem zlomí. Není přece omluvy, proč by tři sta lidí muselo být přemístěno naráz a rychle.

(Český snář – 26. května 1979)

Důsledný odpor proti bezpráví udělá z člověka psance z povolání. Na nic jiného nezbude mu totiž energie a čas. Je to cyklotron! Mezi tresty má co dělat, aby sehnal na chleba a otop. Nakonec mu takový život přitočí do náruče i takovou družku: s ní pak má děti, jež se učí dělit lidi na fízly v civilu a v uniformě, přátelé a věci a místa mají krycí názvy, klid a pořádek a kázeň jsou podezřelé, a když tato mládež doroste do činného věku, bude ještě mít představu, jaký to původní normální stav společnosti má být bojem obnoven? Bojím se za ty mladé lidi jejich pozdější trpkosti: až se ukáže, že příští obroda vzejde nikoli z odstrčenců od vzdělání a práce, nýbrž od těch, kteří dostali možnost studovat, pak pracovat a nakonec dozrát ke správnému rozhodnutí.

(Český snář – 5. listopadu 1979)

Ženy, jež se bez vážné příčiny vzdávají sukně, zhoršují estetickou atmosféru České republiky. V kalhotách jsou jejich zadky většinou hrozné. Zatímco sukně svým vlavým pohybem může i závažný zadek ezoterizovat a my stejně víme, že tam je, zvýrazněn gatěmi nedecentní zadek gravitačně stahuje ženino „já“ z tváře níže k zemi, a ještě dozadu.

(Poslední slovo – 23. července 1996)

Nerad tu upozorňuju, že nejsem ekologista a že chci jenom být normální. Bojím se, že demokracie je v koncích už teď, a ne až potom, až tam bude. Svět se stává neřiditelným cestou hlasování, je proto jedno, koho volíme, nemůžeme-li volit jiný život či jiné spoluobčany. 

(Poslední slovo – 12. května 1998)

Mně je nesympatické až odporné mnohé z toho, co k nám po převratu 1989 přišlo ze západní Evropy: ta svoboda každé blbosti, okupace reklamou, diskuse o právech narkomanů na drogu, ideologie i politika uspokojování pořád rostoucích potřeb, bulvárnost i serióznějších novin, sexualizace veřejné zábavy, neschopnost lidí zaplatit si slušné noviny, tak aby se nemusely nechat vydržovat neideovými silami zisku, zánik autochtonního regionálního tisku u nás... a vaše apatie k tomu všemu, vás všech! Demoralizující vlna zištných vlivů se přes nás převalila dřív, než jsme se zvedli z ubíjející diktatury a mohli definovat svou svobodu. Zdá se mi, že jsme si z komunismu nepřinesli to hlavní poučení: nesmějí se opakovat příčny, z nichž vznikl. 

(Poslední slovo – 13. listopadu 2001)

Autoři:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.