Tereza Voříšková: Na romantickém výletě ve Veroně jsme se s přítelem pohádali

Lidovky.cz: Často o sobě říkáte, že nejste divadelní herečka. Proč jste přijala divadelní roli Julie?
Hlavní je, že jsem herečka. Tudíž bych asi měla umět všechno včetně divadla. Od začátku, co se herectví věnuji, mě baví ta pestrost. Snažím se vyzkoušet co nejvíc věcí, pro herce je to důležité. Abych si mohla vybírat, do čeho půjdu, musím mít zkušenosti. Dosud největší divadelních zkušenosti jsem získala v Divadle Komedie, už je to ale dlouhá doba. Poslední léta jsem hlavně točila a přiznám se, že jsem už začala přemýšlet nad tím, že bych se do divadla mohla vrátit. Je to jiný druh herectví a už mi chybělo.

Lidovky.cz: Zmínila jste, že nabídce předcházela zajímavá příhoda...
Asi týden předtím, než mi zavolal ředitel slavností s nabídkou role, jsem byla s přítelem na výletě ve Veroně. Dostala jsem to od něj jako tajný dárek, bylo to velmi romantické a hezké. Ačkoli jsme se tam paradoxně pohádali. Samozřejmě, to už tak bývá… Jak jsem tak stála pod balkonem Julie, kdesi vzadu v hlavě mě napadlo, že by bylo hezké někdy si Julii zahrát. Přitom zrovna Julie nikdy nebyla role, po které bych prahla nebo kterou bych si vysnila.

Lidovky.cz: Proč jste netoužila být Julií?
Vždycky jsem ji považovala za unylou vzdychající holku. Když si všimnete, tak ona je pořád sama. Všichni ostatní mají parťáka, ale Julie jen sedí sama v pokoji a mluví o lásce. Pro mě jsou v herectví mnohem zajímavější dialogy. Mít někoho, od koho se odpíchnete.

Lidovky.cz: Jezdíte často po romantických místech jako je Verona?
Ani ne, já zase takový velký romantik nejsem. Při cestování si užívám všechny krásy. Z některých míst se můžu kolikrát zbláznit, jak jsou krásné, a nemusí být přitom romantické. A je mi jedno, jestli jsou v Itálii, v Čechách nebo někde jinde.

Lidovky.cz: Můžete v představení nějak zužitkovat, že jste ve Veroně byla?
To ne, ona mi vlastně ani tak romantická nepřišla. Je to hodně špinavé, šíleně turistický město. Zeď, kolem které jdete k balkonu lásky, je polepená žvýkačkami od turistů, kteří je tam lepí pro štěstí. Metr od toho je turistický obchod s drahými tužtičkami a vším možným s nápisem Romeo a Julie. Kvůli tomu všemu pro mě paradoxně Verona jakéhokoli romantického ducha postrádala.

Lidovky.cz: Neodrazovala vás od přijetí role velká časová vytíženost? V minulosti jste říkala, že z velkého vyčerpání býváte až měsíc nemocná…
Se zdravím je to složité. Dospěla jsem ale do stavu, kdy si myslím, že je to především o hlavě. V současnosti mám opravdu hodně práce, takže jsem si to v hlavě nastavila tak, že už prostě žádná nemoc nepřijde. Že ta onemocnění patřila k postpubertálnímu věku, zatímco teď už jsem dospělá a dokážu se o své zdraví postarat. Žiji tak, abych nemocná nebyla. I přesto, že mám dny naplánované po hodinách.

Lidovky.cz: Jak se o své zdraví staráte?
Hlídám si, abych hodně spala, dobře jedla… Nepiji alkohol, nekouřím a hodně sportuji. Aby ta psychická pohoda fungovala, musela jsem se na šílený maraton, který teď podstupuji, připravit asi tří měsíce dopředu. Můj režim vypadá tak, že celý den točím a potom do tří do rána zkouším.

Lidovky.cz: Kdy tedy spíte?
Kdy se dá. To jsem se v rámci herecké profese musela naučit. Stěžejní ale taky je, že mě to všechno baví. Když se smějete a práci si užíváte, je vám dobře.

Lidovky.cz: Užijete si v létě vedle práce nějaké volno, pojedete na dovolenou?
Intenzivní pracovní maraton pro mě skončí až v listopadu. Prací si ale zároveň užívám, druhým rokem točím kanadský seriál Clay´s P.O.V., se kterým hodně cestujeme. Ačkoli je natáčení hlavně kvůli složitým anglickým textům náročné, užívám si při něm díky cestování skoro jako o prázdninách.

Lidovky.cz: V jakých zemích natáčíte?
S aktuální sérií se tento rok podíváme asi do třinácti států. Točíme v Řecku, Itálii, Turecku, Španělsku, Německu...

Lidovky.cz: Máte po Letních shakespearovských slavnostech nějaké další divadelní vyhlídky, když říkáte, že už vám divadlo chybělo?
V tom jsem hrozná. Vrátit jsem se sice chtěla, zároveň ale vím, že mi divadlo stačí jenom osahat, oťuknout... Divadelní herečkou se pořád být necítím. A hlavně bych se těžko uvazovala k nějaké scéně a souboru, aktuální natáčecí kolotoč mi to nedovolí. Už shakespearovské slavnosti jsou velký problém, mají ale tu výhodu, že trvají jen tři měsíce.

Lidovky.cz: Jak se vám spolupracuje s režiséry Lukášem Trpišovským a Martinem Kukučkou z dua SKUTR? 
Nabídku zahrát si Julii na Hradě jsem vzala hlavně proto, že představení režírují oni. Byla to pro mě jasná volbal, v tu chvíli pro mě nebylo nejdůležitější, jestli jde o hraní na Hradě nebo nějaký menší projekt. Skutři patří do party mladých autorů, se kterými jsem vždycky chtěla pracovat – stejně jako je Petra Tejnorová, Lenka Vagnerová nebo Jirka Havelka. Vedle toho je pro mě samozřejmě pocta zahrát si na Letních shakespearovských slavnostech, taková nabídka se neodmítá.

Lidovky.cz: Co jste musela pro roli Julie podstoupit?
Nejdřív ze všeho jsem začala jsem chodit na hodiny jevištní řeči k Evě Spoustové. Vím, že na divadle neumím hlas používat, tím spíš v prostorách Pražského hradu, které jsou hodně specifické. Místy tam musím doslova řvát. Taky jsem začala trénovat fyzickou kondici, režiséři jsou vyhlášeni tím, že dělají představení hodně pohybová.

Lidovky.cz: Jaké sporty provozujete?
Všechno možné – běhám, cvičím jógu, mám i silové tréninky. Přestože trénuji už přes tři měsíce a myslím si, že jsem kondičně na vysokém levelu, přijdu ze zkoušky a potom tři hodiny prospím. Což jsem nikdy předtím nezažila.