Nazí lidé ve svých bytech. Umělec propojí 365 Berlíňanů jako oslavu lidství

Mezi čtyřmi stěnami, většinou úplně nazí, občas ve spodním prádle. Martin Pavel chce propojit 365 Berlíňanů. Každý den, celý rok, vznikají snímky, které zachycující obyvatele Berlína. Z fotografických fragmentů se snaží poskládat, jak sám říká, dokument, který oslavuje lidství.

Martin Pavel Multimediální vizuální umělec Martin Pavel se narodil v roce 1988. Dva roky studoval na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, jeden rok v Ateliéru interaktivní média a rok v Ateliéru reklamní fotografie.

„Myslím si že lidé jsou v dnešní společnosti předefinovaní. Koncentrujeme se na to, abychom definovali sebe a ostatní. Pod těmito vrstvami kategorií a definic ztrácíme kontakt mezi sebou navzájem. Nazí Berlíňané na fotografiích se mohou cítit svobodní -  jako kdyby se právě narodili: nekategorizováni, bez šuplíků. Nechávajíc na pozadí své kategorie a definice, jejichž symbolem jsou jejich osobní věci. Jako nazí ztrácejí kategorie a definice a stojí jen sami za sebe. Myslím že tento akt může být osvobozující. Projekt nemá žádný politický statement, je to dokument a oslava lidství,“ vysvětluje myšlenku projektu Pavel.  

Pavel vyfotografoval první fotku série a bude jako poslední nahý model vyfocen Berlíňanem. Fotografický dokument zachycuje náhodně vybrané lidi v jejich „přirozeném“ prostředí. Doma.

„Vyfotografoval jsem Elle v jejím bytě a dal jsem jí fotoaparát. Elle vyfotila další den M. v jejím bytě a M. vyfotila Jonathana a Jonathan Carise a tak dále. Je to jako štafeta. Jeden den je člověk vyfocen jako model ve svém bytě a druhý den jde ten jako fotograf do bytu dalšího Berlíňana a vyfotí ho tam,“ dodává Pavel. 

A jak myšlenka vznikla? „V roce 2013 mě Marek Kučera pozval do Potsdami, abych tam udělal další ročník. Marek chtěl být také vyfocen a s projektem mi pomohl. Předtím jsme byli úplně cizí lidé, znali jsme se pouze přes Facebook. Vyfotografoval jsem tehdy 16 lidí z Potsdami a Berlína, což byla skvělá zkušenost. Když jsem se ale po měsíci vrátil do Prahy a vyvolal filmy, zjistil jsem že snímky nefungují. Něco v nich chybělo. Pak jsem v Praze více než rok přemýšlel o Daily Portrait Berlin a mezitím jsem vytvořil další serii,“ říká umělec.

„Pár dní po Novém roce 2015 jsem ztratil foťák v jednom za pražských barů. Druhý den v příšerné kocovině jsem si uvědomil, že nepotřebuju fotoaparát k tomu abych mohl fotit. Hádanka ‚Daily Portrait Berlin‘ byla vyřešena. Slovo Berlin neznamená město v geografickém slova smyslu, ale člověk si ho musí představit více jak „princip“. Jako fotograf, autor fotografií, nemohu tento princip plně vyjádřit. Ale pomocí interakce mezi Berlíňany již ano,“ vysvětluje vznik projektu Pavel.

Záčátky projektu Daily Portrait sahají do roku 2012. První fotosérie vznikla u Pavla ve studiu. Digitální zrcadlovkou natočil videosekvence lidí před bílou zdí. O rok později zachytil Polaroidem 365 lidí v pražských ulicích. Rok na to vznikla serie čítající tisíce lidí, které Pavel natočil pomocí kamery skryté ve slunečních brýlích. 

Není nahota jako nahota

Podle autora projektu je zásadní rozdíl v tom, jak fotografie, na které je nahý člověk, vzniká. „Lidé většinou pořizují své nahé fotografie sami. Dělají selfies. Jsou uvězněni ve svém vlastním pohledu sami na sebe a fotografie jsou tedy zkreslené, jsou neúplné. Člověk potřebuje být viděn v očích dalšího člověka, to jej dělá kompletním. Ale ne z displeje, nýbrž v realitě!“ říká na konec Pavel