LN: Přiznám se, že mi začíná být mužů skoro líto.
To je milé, ale nám chlapům to moc nepomůže. Kritické ženy mají dva hlavní postoje k mužům. Za prvé je začnou po svých zkušenostech přehlížet, možná dokonce jimi pohrdat. Některé se ptají: „A proč ty muže vlastně máme?“ Dnešní žena je totiž schopná řídit letadlo, vést firmu, někdy dokonce lépe než muž, na což začíná Západ přicházet. A druhá pozice je, že ženy muže litují a říkají si: „Jak jen jim pomoct.“ Jenže oba postoje nejsou produktivní.
Čeští muži hledají manželky z východu. Touží po tradičním rozdělení rolí |
LN: Dnes vidíme hodně mužů, kteří nosí na břichu svoje dítě, chodí na pískoviště, starají se, vlastně stejně dobře jako my ženy.
Jenže to vůbec není sexy! Totiž opravdu sexy na otcích je, když vezmou svého syna nebo i dceru za ruku a ukážou jim svět a také jeho hranice. To není tělesná věc, to je věc poznání, věc ducha.
LN: A nepomohly mužům k té roli spolumatek ženy? Tím, že nemají v okolí jiné ženy, které by jim pomohly, a tak zbývají jen muži?
Možná, ale důležité je, že matka a otec mají jiné úlohy a tato různorodost je pro dítě důležitá. I když si prohodí role, například tím, že žena pracuje a muž se stará o domácnost, je to nakonec muž, ve kterém děti budou vidět vzor pro svůj mužský princip, a žena, na kterou se budou orientovat při vytváření jejich ženského principu.
LN: Jenže, kde je ideální poloha pro muže? Jak vůbec mají vědět, co mají dělat, aby zůstali muži?
To vám nikdo neřekne, to je to, co všichni muži, kteří jsou trochu inteligentní, hledají, každý pro sebe. To, co já učím na seminářích, nejsou odpovědi, ale správné kladení otázek. Problém totiž je, že muži se neptají. Ptát se pro ně znamená jediné: „Jsem nejistý a nevím.“ Což je pro chlapa velký problém si přiznat.
V médiích rozhodují muži, obraz žen je pokřivený, znělo na kongresu |
LN: Proč?
Protože jsme od malička vychováváni v tom, že musíme znát odpovědi. Podívejte se na náš školský systém. Děti jsou vedeny striktně v logickém a racionálním systému. Dívky jsou tak vedené také, ale ony se pak vracejí do své emocionality. A všimněte si, jakou tady máme selekci. Ženám je výlet do mužského principu povolen, ale mužům do ženského světa ne. Když tedy chce holčička Mladého chemika, není problém, ale když by chtěl kluk taneční boty, tak už se tatínek rve za vlasy, že bude gay.
LN: Bylo tomu tak vždy?
Já mám pocit, že tomu tak nebylo, dokud ženy nezačaly před sto lety s emancipací. Což je úžasná a nutná věc a dnes žádná žena nebude ochotná vracet vysokoškolský diplom nebo řidičák a stát se ženuškou, která se jen stará o rodinu. Ale když se žena naučí mužský princip, tak stále zůstává ženou. Problém je, že mužům nedošlo, že musejí objevit svůj ženský princip, ale zůstat přitom muži.
Celý rozhovor se známým lektorem Janem Bílým o tom, proč některé ženy pohrdají muži, proč se z chlapů stávají spolumatky a proč je důležité, aby se muži naučili empatii, ale nerozměkli, si přečtěte v magazínu Pátek LN. Vychází 26. června.
V magazínu také najdete:
|
