Lidovky.cz: Milence starší ženy nehrajete poprvé. Nejprve to byla Iva Janžurová, teď Chantal Poullain Libí se vám starší ženy?
Evidentně se líbí postavám, které hraju. Asi působím jako typ zajíčka. Co se mě týče..nerad bych se do toho zamotal.
Lidovky.cz: Co na ženách obdivujete nejvíce?
Tak to nevím. Na každé je něco krásného, na mnoho něco neodolatelného. Baví mě právě ta rozmanitost. ale je těžké najít takovou, která obsahuje celou škálu. Ale jsou právě takové.
Lidovky.cz: Myslíte si, že vztah s velkým věkovým rozdílem je spíše složitější?
Znám páry s velkým věkovým rozdílem, které jsou tisíckrát šťastnější než páry, kde jsou si lidé věkově blíž. Vlastně ty páry, co znám, jsou šťastné. Asi je to tím, že do toho od začátku jsou s vědomím dané situace a případných obtíží, a s tím, že jim to právě takhle z nějakých důvodů vyhovuje.
Lidovky.cz: Ve hře Kurtizána hrajete ještě s Reginou Rázlovou, která má mimo jiné pověst tvrdé ženy. Jak se vám s ní spolupracuje?
Je to skvělá herečka. Na náš výstup v druhé půlce se vždycky moc těším. Ten dialog je vždycky jiný, nový a vždycky funguje. A k té tvrdosti. Když mi dává na jevišti facku, nemusím hrát, že mě to nebolelo.
Lidovky.cz: Stálé angažmá máte v Národním divadle. Váhal jste, než jste nabídku přijal?
Ano. Hodně. Z Ostravy se mi vůbec nechtělo. Ale bral jsem to jako posun, výzvu, návrat do milované Prahy.
Lidovky.cz: Váš dědeček byl bosenský Srb. Jezdíte do Srbska?
Loni jsem se poprvé od dětství byl podívat v Sarajevu a nedalekých vesničkách Podlugovi a Iliaš, odkud děda pochází. Paráda. Sice jsem se narodil v Praze, ale to odjakživa ve mě. Jak říká děda: Geny nevyčůráš. Možná proto se mi tak líbilo v Ostravě. Moravské geny mám zas od babičky. Ta je z Horní Suché.
Lidovky.cz: Jak se díváte na problematiku uprchlictví, která rozděluje nejen českou společnost?
Já vnuk bosenského Srba, který našel útočiště v Čechách? Jak se na to můžu asi dívat? Jsem vychován k totální toleranci a lásce ke všem náboženstvím a menšinám. Zároveň si myslím, že z nějakého biologicko-psychologicko-sociálního hlediska, jsou xenofobie a strach ze všeho cizího a neznámého zakořeněný v nás jako pud. Archetyp. Zkušenost. Je to logické. A společnost se s tím musí poprat. A já si hlavně myslím, že všechno se stane, tak jak má.
Lidovky.cz: Věděl jste se odjakživa, že chcete být hercem?
Ne a nevím to ani teď. Prostě jim jsem. Tak se to sešlo. Chtěl jsem být veterinářem.
