Když byl v září 1990 na mimořádném sjezdu lidové strany ve Žďáru nad Sázavou zvolen předsedou, mimo stranu ho neznal vůbec nikdo a ve straně málokdo. Po Josefu Bartončíkovi, zkompromitovaném spoluprací s StB, ale lidovci zoufale potřebovali čistý, nepopsaný list. A tím 34letý absolvent Vysoké školy zemědělské v Brně a zootechnik z JZD Zálší na Choceňsku byl.
I Lux sám se zprvu ve vysoké politice cítil jako benjamínek. Brzy po zvolení si například lidem z prezidentské kanceláře jemně postěžoval, že ho Václav Havel ignoruje, ačkoliv právě lidovci by prezidentovi mohli pomáhat, když přijde do sněmovny s nějakou svou zákonnou iniciativou. Do Klausovy občanské koalice byl přijat spíše do počtu, tak nějak se předpokládalo, že ideové střety budou vybojovávat buď zbylé koaliční strany ODS a ODA mezi sebou, nebo obě společně s levicovou opozicí.
Toto podřízené postavení ministr zemědělství a vicepremiér Josef Lux trpělivě snášel zhruba tři roky, ačkoliv Václav Klaus byl dominantní a občas nesnesitelný. Uznával premiérovu ekonomickou erudici, a když Klaus pro ministry po vládách příležitostně organizoval doučovací semináře, poctivě na ně chodil.
Zdrženlivý venkovan
Vystupoval jako uvážlivý venkovan, který si Prahu nejprve potřebuje ohmatat a zažít. Když ale cítil pevnější půdu pod nohama, rostlo mu sebevědomí. Stranu otevřel lidem typu Petra Pitharta a na podzim 1996 při prvních volbách do Senátu občany de facto vyzval, ať volí proti kanidátům ODS. To bylo pro koalici něco jako výstřel z Aurory a pro Luxe dovršení emancipace
Roku 1997 už se ekonomika zadrhávala a bylo zřejmé, že politické kyvadlo se přechýlí k ČSSD. Josef Lux se Lidovým novinám svěřil se svou poněkud velikášskou představou, že jeho KDU-ČSL by po vzoru německé CDU nahradila ODS jako hlavní protipól sociální demokracie.
Konec společné vlády Luxe s Klausem je známý coby Sarajevo. Ve financích ODS byly evidentně černé peníze a předseda lidovců pod pohrůžkou odchodu své strany z vlády přiměl dva Klausovy korunní prince, Jana Rumla a Ivana Pilipa, aby premiéra vyzvali k demisi. Mezitím ovšem i své spolustraníky k odchodu z vlády přemlouval argumentem, že situace je neudržitelná, když už Klausovu hlavu žádají i jeho obdivovatelé Ruml a Pilip.
Premiérské křeslo
Předčasné volby byly v červnu 1998, KDU-ČSL získala devět procent a skončila čtvrtá. Přesto Lux dostal od vítězné ČSSD nabídku na křeslo premiéra. Měl za to dodat hlasy spřízněné Unie svobody, jíž šéfoval právě Ruml.
Tato velkorysá nabídka vyrazila dech Luxovi, prezidentu Havlovi, také ale kardinálu Vlkovi nebo opatovi břevnovského kláštera Anastázi Opaskovi. Ti všichni Jana Rumla přemlouvali, ať zapomene na svůj předvolební slib nejít s ČSSD, a umožní tak Luxovi stát se předsedou vlády. Ruml se přemluvit nedal, a Luxův výstup tak skončil těsně pod vrcholem.
V září 1998, tedy osm let po žďárském sjezdu, oznámil Josef Lux na tiskové konferenci nečekanou zprávu: Mám leukemii, jdu se léčit a odstupuji z vrcholové politiky. Na svoji nemoc přišel náhodou, jak po půl roce prozradil redaktorce Květů. Za ta léta ve vysoké politice přibral dvacet kilogramů. „Začal mě bolet kyčel, a tak jsem cíleně oněch dvacet kilo zase zhubl. Jenomže jsem hubl dál, aniž bych chtěl, a napadlo mě, že něco není v pořádku.“
POHNUTÉ OSUDY |
Vhodný dárce kostní dřeně se ovšem v republice nenašel, takže Lux za léčbou musel putovat až do USA, na vyhlášenou kliniku do Seattlu. Transplantace proběhla úspěšně, pak ovšem jeho oslabený organismus dostal zápal plic. 21. listopadu 1999 Josef Lux daleko od domova umírá.
V té době už se těšil pověsti světce české politiky. Prezident Havel v dopise, jímž americkou první dámu Hillary Clintonovou žádal, jestli by mu při léčbě v Americe nemohla být nějak nápomocna, Luxe charakterizoval jako jednoho z nejčestnějších českých politiků.
V některých nekrolozích se dokonce spekulovalo, že spouštěčem Luxovy nemoci bylo ohromné zklamání z opoziční smlouvy. Fakt, že zemřel jakoby těsně pod vrcholem, a přitom ještě velmi mladý, dodal jeho osudu zpětně jakýsi tragický nádech.
