Útočníci se odpálili u bezpečnostních zábran před ostře střeženým hotelem Marriott v pákistánském Islámábádu krátce před osmou večer místního času. V době, kdy se lidé scházeli k večeři po celodenním půstu, který muslimové drží o postním měsíci ramadánu. Teroristé přijeli v nákladním voze naloženém více než 600 kilogramy výbušnin.
Tehdy, v sobotu 20. září 2008, zahynulo na šedesát lidí. Mezi nimi našel v troskách smrt i český velvyslanec v Pákistánu Ivo Žďárek. Sedmačtyřicetiletý diplomat v hotelu Marriott bydlel. V oficiální rezidenci se totiž prováděly úpravy, které měly za cíl budovu mnohem lépe zabezpečit. Přece jen k útokům Talibanu či Al Kajdy v Pákistánu docházelo, a to čím dál tím častěji. Přestěhovat se už ale nestihl. Právě radikální islamisté si vybrali hotel oblíbený u politiků i diplomatů jako terč. Spolu se Žďárkem zemřela i jeho třiadvacetiletá vietnamská přítelkyně.
POHNUTÉ OSUDY: Krasobruslařská hvězda a Štaidlova přítelkyně. Hana Mašková nepřežila střet s Kamionem |
Co je vlastně ten večer stalo? Z útržků informací, které se po útoku podařilo poskládat, vyplynulo, že velvyslanec byl těsně po atentátu ještě naživu. Asi pět minut po výbuchu podle české ambasády v Islámábádu odpověděl po telefonu, že je v pořádku a nic se mu nestalo. Utrpěl prý jen pár šrámů. Tehdy se ještě snažil pomáhat dalším lidem uvězněným v hotelu.
Několik minut poté ale zavolal zpět a žádal o pomoc. Chtěl být z hořícího objektu evakuován. Než ale stačili čeští diplomaté k hotelu dojet, vypukl v něm ještě větší požár a chaos. Navíc nejspíš o patro výš, než kde se Žďárek nacházel, došlo k dalšímu výbuchu, pravděpodobně plynu. Kolegové se mu snažili volat zpět, ale jeho telefon byl již hluchý. V noci ze soboty na neděli pak pákistánské bezpečnostní síly našly velvyslancovo tělo.
Ivo Žďárek zasvětil celý svůj profesní život diplomacii, a to zejména v Asii. Absolvent Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (specializace na čínská studia) začal svou kariéru v roce 1988 jako vicekonzul v Šanghaji. Působil i na velvyslanectví v Pekingu a těsně předtím, než odjel do Islámábádu, sloužil jako velvyslanec ve Vietnamu. Pákistán si prý vybral dobrovolně, měl tehdy ještě další dvě alternativy. Právě coby ostřílenému diplomatovi mu ministerstvo nabízelo i posty v rizikovějších destinacích.
POHNUTÉ OSUDY: Po výbuchu ho poznali podle jmenovky. Dny nás čistili od oleje, vzpomíná voják |
„Byl profesionálem, který plnil své povinnosti v těch nejsložitějších podmínkách. Stal se obětí zbabělého teroristického útoku, který je neomluvitelný,“ prohlásil ve smuteční řeči na jeho pohřbu Tomáš Pojar, tehdejší náměstek ministra zahraničí a následně český velvyslanec v Izraeli. O tři roky později Pojar řekl, že Žďárek byl velmi dobrým diplomatem. Osobně ho však příliš neznal.
A podobně jsou na tom i ostatní lidé z Černínského paláce. Přestože Žďárek pracoval dlouhá léta pro české ministerstvo zahraničí, neměl mezi jeho zaměstnanci příliš blízkých přátel. Moc si totiž nepouštěl lidi k tělu. Petra Marečková s ním pracovala na ambasádě v Pákistánu pouhé tři týdny, pak se přesouvala do Číny. I přesto ale o něm říká, že byl nejlepším šéfem, kterého měla.
„Byl to upřímný, sympatický člověk s úžasným smyslem pro humor a lidským přístupem, což je u velvyslanců dost neobvyklé. Ta funkce mu nestoupla do hlavy, pořád to byl normální člověk a mně kvůli němu bylo skoro líto, že z Pákistánu odjíždím,“ vzpomíná Marečková.
Jen pár dní před útokem, na začátku září, navštívila českého diplomata přímo v Islámábádu i známá česká horolezkyně Dina Štěrbová. Ta v Pákistánu v roce 2006 rozjela projekt Czech Hospital – do oblasti nehostinného pákistánského Himaláje přivezla polní nemocnici, která tam funguje dodneška. Věděla, že budou potřebovat pomoc nového velvyslance – do země chtěli dovážet další vybavení nemocnice.
POHNUTÉ OSUDY: ‚Nemůžeme stát, jsme na dně.‘ Na Makalu vystřídala smrt štěstí |
„Nemusel nás přijmout, ale přijal nás; s tím, že nemá moc času, nicméně choval se velice přátelsky. Vyslechl si, co v Karakorumu děláme, že jsme horolezci, kteří po opakovaných expedicích do tohoto pohoří úročí svoje zkušenosti, aby pro domorodce zajistili zdravotní péči,“ říká po takřka třech letech Štěrbová. Prohlédli si prý spolu pár fotografií z české nemocnice a bavili se i o sportu. Žďárek sice řekl, že horolezectví nerozumí, ale vyprávěl, že hraje golf a tenis. Slíbil také, že jejich nemocnici časem navštíví, až se v Pákistánu aklimatizuje.
„Pamatuji si hezkou větu, kterou pronesl: Vlaje nad tím česká vlajka, tak se o to musíme starat,“ popsala česká horolezkyně. Paradoxně se s ním prý tehdy bavili také o tom, že oni by si pro ubytování Marriott nevybrali. Horolezci mu říkali, že pokud by teroristé chtěli zaútočit na nějaký hotel, jistě by si vybrali tento. Pár dní nato se jejich letmá zmínka naplnila.
