Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Jan Marek, Karel Rachůnek, Josef Vašíček. Životy zhasly v letadle smrti

Lidé

  7:00
PRAHA - Pojil je ohromný talent. Národní oddanost a skromná povaha. Nebo třeba titul mistrů světa. A bohužel i stejný osud... Když 7. září 2011 spadlo u Jaroslavle letadlo s hokejisty tamního klubu Lokomotiv, sedělo v něm i trio Čechů Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček.

Karel Rachůnek, Josef Vašíček a Jan Marek. Čeští hokejisté v dresu týmu Jaroslavle zahynuli na palubě zříceného letounu Jak-42 foto: ČTKLidovky.cz

Letoun smrti Jak-42 vzlétal s hokejisty Jaroslavle na zápas do běloruského Minsku, kde se měl den nato rozehrát nový ročník Kontinentální hokejové ligy. Místo toho přišly dlouhé týdny bolesti a zármutku...

Stroji se na letišti Tunošna nepodařilo vzlétnout na délce dráhy a v nízké rychlosti se odlepil až z travnatého předpolí ranveje. Ve vzduchu vydržel pár vteřin. Pak se zřítil a vzplál u řeky Volhy.

Z 45členné posádky přežili jen palubní inženýr Alexandr Svitovajeden a z ruských hráčů Alexandr Galimov, jenž však utrpěl popáleniny na devadesáti procentech povrchu těla. Zemřel jako ostatní, jen o pět dní později.

Zapálené svíčky na Staromětském náměstí v Praze plápolají za české hokejisty.

Slova Reného Fasela, šéfa mezinárodního hokeje, byla vypovídající: „Tohle je ten nejtemnější den v dějinách našeho sportu.“

Kruté hříčky osudu

Památník z kamenného srdce

Celosvětový smutek

Nejen Jaroslavl, tradiční hokejové město, přišla totiž o svůj tým. Kromě Ruska truchlilo také sedm dalších zemí. Právě tolik cizích národností za tým ambiciózního Lokomotivu hrálo. Mezi nimi tři zmiňovaní Češi i milá- ček Slováků Pavol Demitra, jenž se ten rok coby kapitán emotivně loučil s národním týmem. Švédský reprezentační gólman Stefan Liv. Dva Bělorusové, Ukrajinec, Němec nebo Lotyš.

DALŠÍ POHNUTÉ OSUDY:

Staroměstské náměstí – tam, kde národ vždycky slavil hokejové úspěchy – se přeměnilo v hořící ostrov zapálených svíček. Na pietní místo smutku přicházely tisíce truchlících fanoušků. Nechyběli ani Jaromír Jágr, Patrik Eliáš, Dominik Hašek a další slavní hokejisté. Někteří s Markem a Rachůnkem získali ještě pár měsíců předtím světový bronz v Bratislavě.

„Nemohu se s tím srovnat. Přišli jsme nejen o skvělé hráče, ale také o výborné kamarády a lidi,“ hlesl svazový šéf Tomáš Král. „Jsem hluboce otřesen. Jako hlava státu cítím obrovskou ztrátu,“ vyjádřil se i tehdejší prezident Václav Klaus.

Truchlilo se také další týden po osudové havárii, kdy se se třemi hokejisty přicházeli rozloučit i lidé z jejich rodných měst. S Karlem Rachůnkem ve Zlíně,sJosefem Vašíčkem v Havlíčkově Brodě a nakonec s Janem Markem v Jindřichově Hradci. Pietní akce se ale rychle šířily po celé hokejové mapě. Začátky nových ročníků KHL a české extraligy se odsunuly na později. Kondolenční dopis poslal do Jaroslavle i slavný fotbalový klub Manchester United, jehož postihla podobná událost v Mnichově roku 1958.

Obránce Karel Rachůnek

V šoku byla také NHL, kde se spousta zámořských hvězd s některými hráči znala osobně. Třeba tým Carolina Hurricanes, s nímž Vašíček vyhrál v minulosti Stanley Cup, zahájil pak v říjnu své první utkání minutou ticha a všichni jeho hráči ho sehráli s černým číslem 63 na dresech. „Pomohl nám dosáhnout našeho největšího úspěchu,“ uvedl generální manažer Jim Rutherford, „důležitější je, že to byla velká osobnost na ledě i mimo něj.“

Hned den po neštěstí, v termínu původně plánovaného zápasu, uspořádal Minsk velmi emotivní tryznu ve své vyprodané aréně, kde si domácí hráči na počest zesnulých dovezli symbolicky puky do vlastní sítě.

Dva dny nato, v sobotu desátého září, se konal oficiální pietní akt přímo v domovské hale Jaroslavle, kam památku hokejistů přišlo uctít na sto tisíc lidí. Nejen fanoušci, ale celá mužstva soupeřů, legendy, politici. Blízcí a kamarádi obětí. Jako třeba Vladimír Vůjtek starší, zdrcený kouč, jenž ještě pár měsíců předtím Lokomotiv vedl.

Když se Jorma Valtonen, finský trenér brankářů Jaroslavle,vnešťastný den dozvěděl, že do Minsku neodletí, týmovému skautovi Juriji Karmanovovi jeho nápad zazlíval. Za pár hodin mu v pláči děkoval do telefonu: „Díky, Juriji, zachránil jsi mi život!“

Nejmrazivější je ale příběh Jana Marka... Do Jaroslavle, kde měl odehrát poslední rok, přišel jako pár dalších až v létě 2010. Ke všemu se v Rusku bál létat a před každým startem se tiše modlil. „Radši bych jel na zápas do Moskvy tři dny autobusem, než letěl,“ svěřil se Lidovým novinám před třemi lety, když hrál ještě za Magnitogorsk. Loni v červenci se mu navíc narodil první syn a kvůli rodině zvažoval návrat do pražské Sparty. „Volali jsme si naposledy před pár dny. Říkal, že tedy v Rusku ještě vydrží, ale že ho čeká těžký měsíc a půl bez rodiny, než za ním přijedou. Teď si trochu vyčítám, že jsem do něj víc nehučel, aby zůstal tady,“ přiznal tehdy zdrceně jeho nejlepší kamarád, sparťanský útočník Petr Ton.

Josef Vašíček slaví gól.

Do Tonova týmu před sezonou přestoupili i mladší bratři Rachůnkové, takže ten nejstarší a nejslavnější zva- žoval holešovický klub též. Žil obrovskou touhou zahrát si jednou společně s nimi za jeden tým.

„Chtěl do Zlína, ale tím, že jednání nedopadla, se tam bude těžko vracet. Buď zůstane v Rusku, nebo se vrátí za námi,“ řekl pár měsíců před tragédií prostřední bratr Ivan. Netušil, že se tyhle plány už nikdy nerealizují.

Rodiny pozůstalých se s něčím takovým nevyrovnaly dodnes a možná se jim to nepodaří nikdy. Když se letos hrálo mistrovství světa v Helsinkách a Stockholmu, vdova po Karlu Rachůnkovi Kateřina v té době odmítla rozhovor pro český bulvár se slovy: „Nezlobte se. Teď je pro mě ještě těžší o tom mluvit. Manžel se v tomhle období vracíval po sezoně domů.“

Krátce promluvila až o pár týdnů později. „Když chci a potřebuji, tak s Karlem mluvím,“ vyprávěla mimo jiné. Z partnerek všech tří hokejistů je ale prý stále nejsilnější.

Nejhůře vše nese nejspíš Lucie Marková, která na manželův hrob v Jindřichově Hradci nechala vytesat obří kamenné srdce s podobiznou hráče, nad nímž truchlí postava dívky s vlnitými vlasy. Je více než zřejmé, čí bolest ta postava znázorňuje.

Pomník, stejně jako ten Vašíčkův v Havlíčkově Brodě i ten Rachůnkův ve Zlíně, navštívila i delegace fanoušků z Jaroslavle. Ke svým milovaným hráčům položili šály a fotografie hráčů s podpisy těch, kteří na ně v Rusku neustále vzpomínají.

Nikdo z nich nezapomněl, jak velké osobnosti to byly. Marek přišel do Jaroslavle až před sezonou 2010, ale z ostatních dvou Čechů se už v klubu dávno stali lídři týmu.

Vašíček v posledním play-off před katastrofou vyhrál kanadské bodování, a stal se tak nejproduktivnějším hráčem. Ve svém kádru by ho býval chtěl snad každý kouč – byl nesmírně pracovitý a poctivý, nebezpečně důrazný a zároveň takový dobrák od kosti. Byl zasnoubený s přítelkyní Míšou, chtěl založit rodinu.

Když kdysi pro server Hokej.cz vzpomínal na své začátky, nezapomněl na dědu. „Byl v důchodovém věku, tak mi hodně pomáhal, vozil mě i na tréninky. Později začal lepiti kroniku mých úspěchů,“ svěřil se Vašíček. Před pár lety mu po triumfu v NHL nechali zastupitelé Havlíčkova Brodu zhotovit sochu.

Rachůnek, kapitán Lokomotivu, zase svou poslední sezonu prožil v takové formě, že byl vyhlášen nejlepším obráncem celé KHL. Čeští fanoušci si ho pamatují především z jeho posledních dvou účastí na mistrovství světa. Vždyť během cesty za zlatem v roce 2010 zachránil legendární dělovkou semifinále se Švédy, proti kterým vyrovnal na 2:2 sedm vteřin před koncem. „Rachna kachna, toto letělo!“ halekal televizní komentátor Robert Záruba, když od ucha k uchu rozesmátý obr v euforii spěchal k lavičce pro radostné objetí. V ten den se mu narodil druhý přírůstek do rodiny.

Na MS 2011 v Bratislavě se zase dokonale pomstil zlému muži Jevgeniji Arťuchinovi z Ruska, který v prvním vzájemném zápase nevybíravě kosil české hráče. Jenže v bitvěobronz se do něj Rachůnek položil takovou silou, že s ním vyrazil plexisklo.

Jako vždycky se hned po zápase usmíval. Koneckonců, jinak ho snad spoluhráči ani neznali. „Když si na něj vzpomenu, vybaví se mi ten neustálý úsměv. Byla s ním pořád sranda,“ vzpomínal na něj reprezentační spoluhráč Petr Vampola v deníku Sport krátce po pádu letadla.

V létě před nehodou mu jeho blízcí splnili velké přání. Miloval seriál Okresní přebor, a tak chtěl uspořádat fotbalovou exhibici hokejových hvězd proti Slavoji Houslice. Zápas se v červnu odehrál na hokejistovu památku ve Starém Městě, zúčastnily se ho i partnerky všech tří hráčů. Zlínští fanoušci za jednou z branek roztáhli plachtu s obří Rachůnkovou podobiznou a nápisem Nezapomeneme.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.