Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Ochrnutý Heřman Volf rozdává naději. Dojel na kole až k papeži

Slovensko

  6:53
Po úrazu, který ho připoutal na vozík, mu trvalo rok, než znovu začal sportovat. Svým příkladem táhne ostatní, na speciálním kole jezdí po Evropě a plní sny. Cestovatel za nadějí.

Heřman Wolf na snímku z roku 2011 foto:  Michal Šula, MAFRA

POHNUTÉ OSUDY: Zdeněk Němec. Český vítěz Camel Trophy, s nímž se utrhlo lano na vodopádu

Od dětství plaval, věnoval se atletice a lyžoval. V roce 2006 se mu ale právě na lyžích stal těžký úraz a skončil na invalidním vozíku. „Neuměl jsem si představit, co budu dělat, když jsem byl zvyklý denně sportovat, pracovat, hrát si s dětmi. Zkrátka žít naplno,“ říká dnes padesátiletý Heřman Volf z Prahy.

Nechtěl připustit, že by se „jen“ naučil žít na vozíku. Chtěl znovu sportovat. Na lyže se vrátil přesně rok a den po nehodě. Pomohla mu k tomu výdrž, kterou získal během vytrvalostních disciplín. Teď se ale spíše věnuje jízdě na upraveném kole s ručním pohonem pro zdravotně handicapované. Každý rok na něm s kamarády podniká velkou cestu a snaží se svým výkonem motivovat ostatní.

1500 km do Vatikánu

Před pěti lety ujel Volf během dvaceti dnů téměř patnáct set kilometrů do Vatikánu, aby se zde setkal s papežem Benediktem XVI. Vezl mu „poselství naděje českých vozíčkářů“. Každý den pomocí svých silných paží urazil téměř sto kilometrů. Zdolal i Alpy. Svůj výkon ale nepovažuje za obdivuhodný. „Měli jsme prostě cíl. Beznaději nepropadáme nikdy, to bychom nikam nedojeli,“ říká.

POHNUTÉ OSUDY: Výsadkář Potůček: Spadli jsme z nebíčka, pomozte

O jeho cestě vznikl na silnicích mezi Prahou a Římem dokumentární film Cesta za nadějí. „Já se mám ještě docela dobře. Jsou ale lidé, kteří okolo sebe nemají tolik lidí a ztratí naději. Chtěli jsme jim proto ukázat, že nejsou sami,“ vysvětluje Heřman Volf, proč si zvolil cestu z Prahy do Vatikánu. S papežem se ale Volf nakonec na půl roku dopředu domlouvané audienci nesetkal. Benedikt XVI. odjel na dovolenou. U zástupce mu však aspoň zanechal dopis, ve kterém skupině požehnal.

„Tím dal najevo všem těm lidem, že na ně bude myslet,“ dodává cyklista. Volf a skupina jeho přátel od té doby dostávají denně děkovné odpovědi od handicapovaných lidí: „Píší nám, že jsme jim pomohli znovu nastartovat život.“ O tom, že má Volf, kterému kamarádi neřeknou jinak než „Héřa“, elánu na rozdávání, mluví i jeho kamarád ze školy a dokumentarista Miloslav Doležal. Také on doprovází Volfa na jeho cestách.

„Héřovi musíme občas pomoci, někde do něj strčit, ale jinak je naprosto samostatný,“ říká Doležal. Volf, který se živí navrhováním koupelen, také dostal nabídky, aby se stal profesionálním handicapovaným sportovcem. „Já jsem ale velmi rád, že to nevzal. V rovině amatéra se mu to poselství komunikuje lépe. Kdyby byl olympijský reprezentant, tak to nebude mít pro ostatní takovou váhu, jako když je normální kluk, co chodí do práce a stará se o rodinu,“ vysvětluje dokumentarista.

Do Norska za sny dětí

V roce 2012 vyrazil Heřman Volf s kamarády na další cestu. Tentokrát je čekalo přes dva tisíce kilometrů do norského Osla. Cílem ale opět nebylo jen dojet do města. Chtěl pomoci osmnácti handicapovaným dětem, většinou po mozkové obrně, a splnit jim jejich přání.

Od té doby ale v rámci svého sdružení Cesta za snem podniká řadu sportovních klání a zájezdů, jejichž smyslem je dostat handicapované do společnosti a ukázat jim, že jejich život může být dál aktivní. Někteří díky němu ale dokonce zkoušejí sportovní aktivity, na které si ani jako zdraví netroufli.

Dvakrát se už konal zážitkový kurz, na němž se sešli handicapovaní i zdraví jedinci. Právě ti se na těchto akcích mohli naučit, jak těm po úrazu pomáhat. Ukázalo se ale, že handicapovaní nejsou automaticky ti „slabší“. Když například přišla na řadu jízda na trenažéru takzvaného handbiku, vozíčkáři excelovali. Účastnili se ale i disciplín, které nezkoušeli ani ještě jako zdraví.

Kromě toho Volfovo sdružení pořádá cyklo závody smíšených družstev. Ty musí ujet 2222 kilometrů napříč Českou a Slovenskou republikou v limitu 111 hodin. Všechny týmy musí projet také kontrolní místa, která tvoří spinální jednotky a rehabilitační centra, který pomáhají lidem právě po úrazu.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.