Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Vzpěrač Zaremba vyhrál olympiádu. Pak si dopingem zdecimoval zdraví

Afghánistán

  6:24
PRAHA - V životě už stačil prožít snad všechno. Od oslňujících chvil bezbřehého štěstí a slávy až k pádům do beznaděje, zoufalství a téměř sebezničení. Vzpěrač Ota Zaremba, olympijský vítěz z Moskvy z roku 1980, kdysi přiznal, že pro zvýšení výkonu užíval zakázané anabolické steroidy. Donedávna byl a možná stále je přesvědčený, že právě doping mu zničil zdraví a způsobil mu svým způsobem i pozdější bídnou ekonomickou situaci.

Ota Zaremba foto: Reprofoto

Nyní si někdejší hrdina z Moskvy otevřel školu pro mladé vzpěrače, která nese jeho jméno, a podle slov přátel se k téhle práci hodně upnul. A co je hlavní, škola mu docela funguje.

Ale vraťme se zpět. Na začátek jeho zvláštního příběhu. Před 35 roky mu v Moskvě na krk pověsili zlatou medaili, protože v kategorii do 100 kilogramů dostal ve dvojboji nad hlavu úctyhodných 395 kilogramů. V tu chvíli se cítil nejšťastnějším ze šťastných na celé zeměkouli a opojen radostí skočil do náruče svému trenérovi Emilu Brzóskovi.

„Když chcete ve vzpírání uspět, musíte věřit, že činku pokaždé zvednete,“ chrlil ze sebe bezprostředně po úspěchu pro sportovní časopis Stadión. „A navíc, když jsem šel v čince, která mohla znamenat zlato, myslel jsem na lidi, kteří mi v přípravě pomáhali, třeba i na trenéra Emila Brzósku.“

Střih. Píše se rok 2006 a Zaremba poskytuje rozhovor webu iDnes.cz.

„Emile, já tě zlikviduju. Až po tobě někdo půjde, tak víš, že jsem to já,“ sype ze sebe emotivní věty. „K Brzóskovi cítím absolutní nenávist. Absolutní!“ zdůrazňoval. „Úplně otevřeně nám říkal, že kdo nebude brát anabolické preparáty, které nám předkládal, tak musí z reprezentace pryč. Vzpěrači totiž museli dopovat všichni.“

POHNUTÉ OSUDY: Dávali mu třicetiprocentní šanci na přežití. Slavný bojovník Pouzar se nevzdal

A jak je možné, že ho tehdy v Moskvě dopingoví komisaři nelapili? Přestože do těla sypal stenolon či metadrostenolon? Dvacet dnů před olympiádou steroidy vyřadil, což stačilo, aby se v tehdejší pionýrské době odhalování dopingu žádné zakázané látky nedaly zjistit.

V Moskvě se v onom roce 1980 nesešli zdaleka nejlepší sportovci světa, protože spousta zemí olympiádu bojkotovala kvůli sovětské invazi do Afghánistánu. Zaremba je ale přesvědčen, že by stejně neměl konkurenta, který by s ním mohl držet krok.

A olympijského zlata si dodnes nesmírně váží.

Všichni jsme si byli rovni

„Byl to souboj výhradně nadopovaných vzpěračů, takže jsme si byli všichni rovni,“ vykládal před časem. Přestože o dopingových praktikách především v tehdejších zemích socialistického bloku se víceméně vědělo, debaty na zmíněné téma se odehrávaly spíše jen šeptem a v utajení.

Také Zaremba si naplno otevřel pusu až dávno a dávno po svém největším sportovním úspěchu. Důvody byly zřejmé. Začalo mu stávkovat zdraví a zhroutil se mu prakticky celý život od a do z. V 13. komnatě, kterou s ním natočili reportéři ČT před osmi roky, si posteskl, jak si myslel, že ho stát bude ekonomicky podporovat, až skončí kariéru. „Předpokládal jsem, že olympijský vítěz v naší zemi něco znamená a že s ním nemůžou takhle zacházet.“

POHNUTÉ OSUDY: Tancovali rokenrol. Byli zatčeni a odsouzeni jako nepřátelé komunismu

Zaremba si čtyři roky po Moskvě troufal na obhajobu zlata i na olympiádě v Los Angeles. Jenže socialistický blok se „pomstil“ za Moskvu a jeho sportovci do Ameriky neodletěli. Československé nevyjímaje. „Soudruzi nás tam holt nepustili,“ zuřil Zaremba. „Přitom já tehdy cítil životní formu. Nepochyboval jsem o tom, že tam můžu s velkou pravděpodobností znovu vyhrát.“

Kariéru ukončil v roce 1987, protože pochopil, že nekonečné problémy se zdravím už nezdolá. Vážně si zranil loket, pak si odrovnal koleno. Klouby a kosti ho trápily jakoby naschvál. Věčně mu něco praskalo a zlobilo. Zničená měl zejména kolena, lokty, později se přidaly i trable s játry a ledvinami.

Nakonec rozhodl jeho mozek. Řekl ne, nech už těch činek, nebo skončíš na vozíku. Jenže když pohlédl na výši svého konta, naskočila mu husí kůže. V podstatě nula. „Dost se na mně podepsala právě anabolika. A to za ohromného nezájmu činovníků ČSTV. Peníze zkrátka došly,“ vykládal smutně.

Doktor Jan Hnízdil, který se dopingem dlouhé roky zabývá, si ale není jist, zda lze prokázat, že poškozené zdraví nutně musí souviset s anabolickými preparáty. „Otázkou zůstává, jestli za potíže mohlo právě dopování, anebo extrémní fyzická zátěž. Zaremba by musel dokázat, že ho trenér nutil k velmi vysokým dávkám. Mimochodem, anabolika v malém množství zdraví vzpěračů naopak prospívají.“

POHNUTÉ OSUDY: Mistryně světa v gymnastice Věra Černá se nikdy nevzdala, i když jí hrozil vozík

A tak začal olympijský šampion fárat, aby vydělal alespoň nějakou korunu. I 800 metrů pod zem na dole 9. květen ve Stonavě. Jenže zdraví ho stále trápilo, a tak zkusil štěstí v podnikání. Vrhl se na sklenařinu, ale neúspěšně. Občas něco také vypil, ale hlavně nemohl skousnout, že pobírá od úřadu práce víceméně jen drobné.

Ničila ho narůstající hořkost, že si ho nikdo coby olympijského šampiona neváží a že se o něj nikdo nepostaral.

Nepomohl mu příliš ani fakt, že o dopingu začal veřejně mluvit. To si v tuzemsku dovolil kromě něho snad jen koulař Remigius Machura. Kvůli téhle otevřenosti se od Zaremby mnozí odvrátili, protože se báli, že je do maléru také namočí a stáhne dolů do studny hanby.

Vyhodil Romy a vstoupil do extremistické DSSS

V rozhovoru pro časopis Týden se Zaremba v létě 2012 rozhovořil i o tom, jak ze své vzpěračské školy vyhodil několik Romů. Někdo z nich mu prý totiž z peněženky ukradl pět tisíc korun. „Zloděj se nepřiznal, tak jsem z oddílu vyházel všechny cikány,“ povídal.

Snad právě kvůli téhle epizodě učinil další dosti svérázný životní krok. Vstoupil do Vandasovy Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), která kromě jiného organizuje protiromské demonstrace. Nepochopil asi, že ho Vandas chtěl nejspíš využít především coby reklamní figuru.

POHNUTÉ OSUDY: Mirko Dolák. Český mariňák z Vietnamu s vyznamenáním Za statečnost

„Nejsme protiromská strana,“ hlásal Zaremba, snad skutečně veden notnou dávkou naivity. „Já věřím tomu, co je uvedeno v programu: Programem DSSS je vytvářet demokratickou společnost na principech sociální spravedlnosti pro všechny občany našeho státu bez rozdílu rasy.“

Na dotaz, jestli ví, že nejtvrdší jádro českých neonacistů také popírá holokaust a občas hajluje, zakroutil hlavou: „Hajlování ne! Kdyby někdo na naší akci hajloval, ať ho klidně zavřou.“

Dávno už prodal i olympijskou medaili. Po vážné autonehodě v roce 1996 zůstal takřka bez prostředků, a tak ji zpeněžil. Údajně visí v kanceláři ředitele jisté realitní společnosti. „Prý mi ji ale prodá nazpět, když přihodím k původní ceně 50 tisíc korun,“ vysvětloval Zaremba. Ještě loni na podzim žil z invalidního důchodu 7500 korun měsíčně.

Navíc během čtyř dnů pohřbil matku i otce... Matka mu zemřela na mozkovou příhodu a otec na Alzheimerovu chorobu. „Komunisti nám naslibovali hory doly. Prý že podle výsledků dostaneme doživotní renty a tak. Jenže se na nás vysr... Proto jim už nevěřím,“ ulevil si.

Zaremba nejprve s rozhovorem pro Lidové noviny souhlasil. Ohlédnutí do minulosti ale vzápětí razantně škrtl: „Já vám teď zkrátka řeknu na shledanou...“ a zavěsil telefon.

Emil Brzóska se sice o dopingu a s ním spojených nepříjemných věcech taktéž bavit nechtěl, ale o Zarembovi se rozpovídal.

POHNUTÉ OSUDY: ‚Dám pokutu‘, fotbalový kouč Pospíchal neměl rád v týmu klid

„Víte, my jsme si ty věci mezisebou už vyříkali, takže náš vztah je v současné době takřka ideální,“ povídal někdejší reprezentační trenér a pozdější šéf českého vzpěračského svazu. „Některá vyhlášení Oty ovlivnil nejspíš i alkohol, takže občas hovořil víc, než je zdrávo. Což samozřejmě dobré není.“

Ostatně i Zaremba se před léty pokusil některá svoje prohlášení zmírnit slovy o tom, že bral prášky proti bolestem a pak po nich nevěděl, co říká. A připojil výmluvu, že za všechno mohou novináři, kteří vlastně celou kauzu vytvořili.

Teď je české vzpírání čisté

Současný šéf českého vzpěračského svazu Petr Krol povídá, že ho mrzí, když slyší, že se vzpírání stále spojuje s dopingem. „Za české vzpírání mohu odpovědně prohlásit, že je v současné době naprosto čisté. A co bylo dříve?“

Chvíli se odmlčí a pak dodá: „Co se kdysi dělo, už teď samozřejmě nikdo neovlivní. Socialistický sport tak byl zkrátka nastavený, ale těžko zpětně teď někoho za něco odsuzovat.“ I on ale zároveň s potěšením vnímá, že se snad Zaremba konečně uchytil u řemesla, kterému jako jedinému rozumí.

POHNUTÉ OSUDY: Srpen '68 a '69. Vrazi dívek se nenašli, střílel Sovět a esenbák

„Život Oty vnímám jako příběh úspěšného sportovce, kterému se v osobním životě příliš nedařilo. V současné době je ale českému svazu velmi užitečný, protože vytvořil v Horní Suché vzpěračskou školu a obklopil se zkušenými lidmi, jako je třeba Emil Brzóska nebo bývalý výborný vzpěrač a jeho kamarád Lubomír Sršeň. I proto se mu budeme snažit v rámci možností pomoci. Zároveň jsem velmi rád, že se vrátil zpátky ke vzpírání, a přeju mu v životě jen vše dobré.“

Ota Zaremba se tedy konečně možná našel. Člověk, který kromě olympijského zlata čtyřikrát překonal světový a 64krát československý rekord. Kromě toho ale nepříliš zdárně unesl svoji tehdejší slávu.

Jinak ale asi zůstal takový, jak ho všichni v dřívějších letech znali. Trochu zvláštní, někdy impulzivní a částečně otrávený ze svého podlomeného zdraví a podle něj i z nedostatečného zájmu státu o jeho osobu – olympijského vítěze.

Navzdory všemu, co ho od onoho zisku zlaté medaile potkalo, se nedávno nechal slyšet: „Kdyby se mohl vrátit čas, šel bych do toho znovu...“

Autoři:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.