Brambor. Nikdo mu v kabině neřekl jinak. To ale nebyla žádná urážka, Jiřík si tuhle přezdívku vysloužil za svoji hru. „Od mládí jsem hodně lezl před branku, to byl můj styl. V době, kdy jsem začínal, byl kapitánem Kladna Standa Bacílek, velká osobnost. Ten jednou řekl, že se motám u branky jak brambor v hrnci, a už to bylo. Už jsem byl Brambor,“ vzpomínal v rozhovoru pro web Komety Brno.
Narodil se 10. prosince 1939 na Vysočině, přesněji řečeno ve Vojnově Městci. Pak se rodina přestěhovala a Jiřík se hokejovému řemeslu vyučil na Kladně. Už v sedmnácti letech v jeho dresu hrál ligu. A diváci si začali zvykat na jeho góly – žádné parádičky, ale protlačené a doklepnuté. „Já myslím, že hokejová role je už daná předem. Někdo dává míň gólů, jiný je zase technik. Já prostě věděl, kam se mám před brankou postavit.“
POHNUTÉ OSUDY: Fotbalový talent Rudolfa Kučery nestihl promluvit naplno, sejmul ho Polák |
V sezoně 1958/59 Kladeňáci vedení koučem Vlastimilem Sýkorou dobyli titul, přestože v lize dlouhodobě zářila Rudá hvězda Brno. „V té době to bylo veliké překvapení. Měli jsme mančaft, který se nedal se Spartou a s Brnem moc srovnávat. Ale vytvořila se tam dobrá parta a měli jsme štěstí,“ říkal Jiřík po letech. Kuriózní na jejich triumfu bylo i to, že celou sezonu odehráli v Praze na Štvanici, protože na Kladně se hala přestavovala...
Jiříkovi hokej šel, ale žádný atletický typ to nebyl. „Ani pořádně nic jiného hrát neuměl. On ani v letní přípravě neuběhl kilometr. Když jsme hráli fotbal, tak byl v brance,“ popisoval s úsměvem jeho spoluhráč z útoku Richard Farda. Sešli se ale až v Brně - „Brambor“ do Rudé hvězdy narukoval v roce 1961. V té době už patřil k oporám reprezentace a vlastnil i bronz z mistrovství světa 1959.
Jaroslav Jiřík byl prvním Čechem v NHL.
V Brně se zabydlel a v československé lize už nikdy v žádném jiném klubu nepůsobil. Rudá Hvězda, později přejmenovaná na ZKL Brno, v letech 1962-1966 neměla konkurenci. Pět let za sebou slavil Jiřík ligové prvenství, při tom posledním už měl vedle sebe Fardu. „Já hrál na centru a on na levém křídle. Vždy mi beka zablokoval u mantinelu, já jsem to tam projel a pak jsem mu přihrál před bránu. A on už to tam pokaždé nějak dotlačil,“ popisoval Farda.
V lize nastřílel celkově 300 gólů, dalších 83 v reprezentaci. V roce 1965 se stal dokonce nejlepším kanonýrem mistrovství světa. A stejný počin předvedl i v lize v sezoně 1968/69, statistiky ovládls 36 brankami. Ještě více se však o něm mluvilo ten rok po MS. Tou dobou už sedm měsíců pobývaly v Československu spřátelené armády a jejich tanky se stále neměly k odjezdu.
Na šampionátu ve Stockholmu došla trpělivost i hokejistům. Měli se dvakrát střetnout se Sovětským svazem - poprvé od srpna 1968. Československá kabina se dohodla, že ani po jednom zápase nepodají soupeřům ruku. A do zápasu dáme všechno, zněl další slib.
Místo hvězdy černá páska
Sborná tehdy vládla a na mistrovstvích světa moc zaváhaní nezažila. Čechoslováci ale první zápas vyhráli 4:3! O týden později byla na řadě odveta a přišel další triumf v podobě vítězství 2:0. Vy nám tanky, my vám branky, znělo Václavským náměstím po druhém utkání, kdy víc než sto tisíc lidí vyšlo do ulic slavit nejen hokejovou výhru, ale i vyjádřit odpor k okupantům.
Mnoho z nich si všimlo i jedné zvláštnosti ve výstroji. Na dresu některých reprezentantů byla přelepena černou páskou rudá hvězda ve státním znaku. Nezapomenutelné gesto vzešlo právě z Jiříkovy hlavy. „Pánové, když jsem chodil do školy, tak nad lvem byla korunka, tak proč by tam teď měla být hvězda?“ řekl tehdy v kabině. „Byla to doba plná emocí, bezmoci a beznaděje. Národ v té době ještě protestoval, a tak se nás několik tímto způsobem přidalo. Přesněji tedy asi tři lidi. Jarda Holík, Vlado Dzurilla a pak už nevím. Po revoluci pak říkali skoro všichni, že měli zalepenou hvězdu, ale byli jsme opravdu maximálně čtyři.“
Za dvě vítězství nad nenáviděným soupeřem jim národ odpustil i porážku od Švédska, která Československo odsunula „jen“ k bronzovým medailím. „Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to,“ vítal výpravu na ruzyňském letišti transparent jednoho fanoušků. A stala se neuvěřitelná věc. Vládnoucí soudruzi odpustili i přelepenou hvězdu. „Tehdy jsme si ani moc neuvědomovali, co jsme udělali. Když do toho na svazu začali po měsíci šťourat, tak se říkalo, že to tam bylo roztrhané a že jsme si to zalepili,“ popisoval situaci Jiřík.
„Nakonec to prošlo. Když jsme se však vrátili, tak mi známí říkali: Ty vole, to bylo tak vidět, jak jsi měl přelepenou hvězdu. To bude průšvih. Kdyby totiž někdo chtěl, tak jsme za hanobení státního znaku mohli dopadnout špatně. Zavíralo se za daleko menší provinění,“ vyprávěl před dvěma roky.
Jaroslav Jiřík* 10. prosinec 1939 Vojnův Městec † 11. červenec 2011 Brno Legenda československého hokeje získala v lize šest titulů (Kladno a Brno). V domácí soutěži nastřílel za 17 sezon 300 branek, dalších 83 gólů přidal v dresu národního týmu. Třikrát se zúčastnil ZOH–1960 ve Squaw Valley, 1964 v Innsbrucku (bronz) avroce 1968vGrenoblu (stříbro). Hrál na šestici MS v letech 1959 (bronz), 1963 (bronz), 1965 (stříbro, člen All Star týmu a nejlepší střelec), 1966 (stříbro), 1967 a 1969 (bronz). Jaroslav Jiřík okusil v roce 1969 jako první Čech nejslavnější soutěž světa NHL. V dresu St. Louis Blues nastoupil ke třem zápasům. |
Přesto příslušná místa dala svolení. I když Jiříkovi ještě nebylo třicet let, což bylo jednou
z podmínek zahraničního angažmá. „Vědělo se, že nejsem přítel komančů. Přesto jsem dostal milostivý souhlas. Politicky to u nás zatím nebylo úplně sešroubované. Směl jsem jít v srpnu, ačkoliv mi třicet bylo až v prosinci. Akorát Pepík Horešovský měl smůlu, byl to proti mně bažant.“ Pak nastala v Jiříkově životě další těžko uvěřitelná věc. Když totiž jezdil v minulých letech na zápasy s reprezentací do zámoří, vyhlédl si ho při nich legendární kouč Scotty Bowman, držitel rekordu v počtu vítězství v NHL. Spolu s dalšími lidmi ho oslovili s nabídkou na přestup. „Přišli za mnou a Pepíkem Horešovským, jestli chceme do NHL. A my jsme odpovídali: To nezáleží na nás, musíte se zeptat jinde. Pořád nám ta možnost připadala nepravděpodobná.“
Za St. Louis jen tři zápasy
NHL tehdy hrálo jen osm klubů, devadesát procent hráčů byli Kanaďané. Pro Jiříka tedy bylo velmi těžké se prosadit, byl nejen prvním Čechem v soutěži, ale teprve druhým v Evropě vyrostlým hráčem. I proto naskočil jen ke třem utkáním a většinu sezony strávil v záložním celku v Kansasu. Tam zářil a když si v New Yorku na podzim 1969 vzal svou milou Kristýnu, letušku Československých aerolinií, uspořádal klub velkou oslavu. Po pár měsících se manželka vrátila do Československa a Jiříka to začalo táhnout za ní. „Měl jsem tam zůstat, ale byl jsem čerstvě ženatý, narodilo se nám dítě, rozhodl jsem se pro návrat. Já tehdy moc nevěděl, o co vlastně jde, co je Stanley Cup a podobně. Možná bych se dnes rozhodl jinak, ale tehdy jsem chtěl domů. Pořád jsem chodil za trenérem Bowmanem. Vidím to jako dnes – on pak jednou mávl rukou, řekl: Já vím, ty máš ‚homesick‘, tak jeď.“
Vrátil se do Brna, v jeho dresu strávil ještě čtyři sezony. Pak pověsil brusle na hřebík, ale
POHNUTÉ OSUDY: Ztrátu nohy bral jako frajeřinu. Začal získávat medaile a přežil vlastní smrt |
na hokejové lavičce zůstal. Jako trenér vedl několikrát Brno, Plzeň, Nitru a reprezentaci Švýcarska. Po revoluci se živil i jako hráčský agent. V tu dobu se také naplno projevila jeho láska k létání. V roce 1994 složil pilotní zkoušky na ultralehké letadlo.
Jenže už o tři roky později přišla první potíž. Při letu mezi brněnskou čtvrtí Obřany a obcí Bílovice stroji, které Jiřík pilotoval, zhasl motor. Při pokusu o nouzové přistání v obtížném terénu se letadlo převrátilo, Jiřík utrpěl lehké poranění hlavy a stěžoval si na bolesti zad. Tehdy z toho bylo jen pár dní strávených v nemocnici. Od létání ho to ale neodradilo. „Víte, já chtěl být pilotem už odmala, ale kvůli hokeji jsem nemohl. Dnes mám nalétáno přes pět set hodin,“ řekl LN v prosinci 2009, když slavil sedmdesátiny.
Menší pauza v létání přišla mezi lety 2009-2011. Za tu dobu strávil v ultralightu jen něco přes pětadvacet hodin. Proč? Čekal na své nové vlastní letadlo. V květnu 2011 se stroj Vixen II konečně dostavěl. První let na něm Jiřík absolvoval 9. července v Kroměříži pod dohledem zkušebního pilota. Podle něj se na bývalém hokejistovi projevily příznaky přestávky v létání. I přes upozornění, že se s letadlem nesmí létat, protože nemá kvůli několika malým nedostatkům ještě technický průkaz, odletěl Jiřík ještě tentýž den na letiště v Brně-Tuřanech. O den později do letadla doplnil z přivezených kanystrů benzin a 11. července ráno vyrazil na letiště v Medlánkách. Poté chtěl přeletět zpět do Tuřan, po pětiminutovém letu se ale vrátil a hlá- sil, že se mu nezdá chod motoru. S inspektorem techniky provedli jeho zkoušku. Ta nic neodhalila a tak se v 9.44 vznesl opět nad letiš- tě. o pět minut byl na zemi. Opět se mu nezdál motor. Následovala dal- ší prohlídka motoru s negativním výsledkem.
Nedbal na varování
Jiřík pak oslovil jednoho z přítomných pilotů s dotazem, zda mu může pomoci. Muž mu ale pouze doporučil, aby se strojem do zjištění závady nelétal. „Po chvíli však viděl, že pilot nastoupil do letadla a spustil motor k dalšímu letu,“ řekl Stanislav Suchý, předseda vyšetřovací komise z Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod.
  |
V 10.08 se Jiřík vznesl naposledy. Ve vzduchu na konci ranveje ve výšce menší než 100 metrů se rozhodl zatočit doleva. Svědci, kteří let viděli uvedli, že zvuk motoru byl jiný než předtím. „Při pokusu zatočit došlo pravděpodobně ke ztrátě rychlosti a pádu. Důležitou rolisehrála nedostatečná znalost letových vlastností letadla a malá rozlétanost pilota,“ stojí ve zprávě z vyšetřování. Vixen II dopadl do přilehlého pole s řepkou a začal hořet, Jiřík zemřel okamžitě po pádu na mnohočetná zranění. Na celé tragédii se mohlo podepsat i donesené palivo, které obsahovalo mechanické nečistoty. Tuhle teorii ale nebylo možno ověřit kvůli totálnímu zničení motoru. Jisté je jen jedno: československý hokej tehdy ztratil jednu ze svých legend...
