Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Petr Koukal pozvedl olympijskou vlajku. Rakovině varlat navzdory

US Open

  6:00
PRAHA - Hrozivou diagnózu zjistil naštěstí brzy. Porval se úspěšně s nemocí a vrátil se na badmintonový kurt. Na olympiádě v Londýně byl vlajkonošem české výpravy.

Badmintonista Petr Koukal foto: Reuters

Když během londýnského zahajovacího ceremoniálu v roce 2012 třímal v rukou českou vlajku, málokdo z přihlížejících tušil, že jsou svědky naplnění jednoho velkého snu i závěrečné části dokumentárního filmu. Badmintonista Petr Koukal se vrátil mezi sportovní elitu. Po operaci zhoubného nádoru a následné chemoterapii. Dramaticky se mu změnil život o necelé dva roky dříve, v září roku 2010.

Na večírku požádal kamarádku lékařku, aby mu prohlédla bulku v třísle, kterou si měsíc předtím poprvé nahmatal. „Znělo to trochu legračně, ale protože vládla už dost uvolněná nálada, nakonec souhlasila...,“ vzpomínal později s tím, že nebýt pokročilé hodiny a hladiny alkoholu, sotva by se odvážil. Ale tehdy udělal zatraceně dobře. Druhý den už byl u urologa, třetí mu vyoperovali varle. Diagnóza: rakovina.

Trnitá cesta za snem

„První moment byl existenční. Uvědomil jsem si, že můžu i umřít. Jak je tam slovo rakovina, člověka provází hrozné myšlenky,“ řekl ještě v nemocnici. „Na druhou stranu bylo dobře, že jsem neměl moc času o tom všem přemýšlet. Prožil jsem si jen jednu bezesnou noc. Zpětně to hodnotím jako lepší variantu než čekat na operaci měsíc a přemýšlet co by se mohlo stát,“ svěřil se Koukal později.

POHNUTÉ OSUDY: Mladého závodníka motokrosu zastavila leukémie. Pomohla nadace

Následovaly chemoterapie a dlouhá léčba. Naštěstí ale černé zprávy přišly ještě brzy. Na rozdíl od slavného cyklisty Lance Armstronga. Tomu zasáhly metastáze plíce i břicho. „Druhý den jsem si řekl, že to zvládnu. Hodně mi pomohl sport. Bylo strašně posilující, že jsem se mu nadále mohl naplno věnovat,“ vysvětluje. Velkou motivací se staly právě olympijské hry v Londýně. I když k účasti na nich vedla složitá cesta.

Koukal, který před tím vyhrál poslední čtyři mistrovství republiky a začal sbírat úspěchy i na mezinárodním poli, najednou složitě držel krok se soupeři, které v minulosti jasně porážel. V roce 2011 sice opět vyhrál republikový šampionát, v mezinárodních nominačních kritériích se ale pohyboval stále na hraně letenky do Londýna, nebo spíš za hranou. O to větší radost byla, když přišel konečný seznam pozvaných na hry pod pěti kruhy. Koukal byl čtyřicátý, poslední postupující. Sen se splnil.

V dobré společnosti

„A přišel i další, o kterém jsem ani nesnil. Chtěl bych za to olympijskému výboru poděkovat,“ řekl krátce poté, co jej šéf olympijského hnutí Milan Jirásek představil jako vlajkonoše české výpravy. „Výběru vlajkonoše se věnuje mimořádná pozornost. Někdy je to někdo s mimořádnými úspěchy z minulosti nebo sportovec, od kterého se úspěch očekává. Také to ale může být určitá odměna sportovci za to, s čím se popral. To mu dává určitý morální kredit, aby vlajku za svou zemi nesl,“ vysvětlil volbu Jirásek.

POHNUTÉ OSUDY: Zapomenutý hrdina. Vilém Goppold z Lobsdorfu, první Čech s olympijskou medailí

V minulosti přitom Češi sázeli spíš na první dvě varianty. V Sydney vedl výpravu dvojnásobný šampion z předchozí olympiády Martin Doktor, v Pekingu také dvěma zlaty ověnčená vodní slalomářka Štěpánka Hilgertová a naposledy ve Vancouveru největší hokejová legenda Jaromír Jágr. Koukal se tak zařadil do mimořádné společnosti.

„Tu zprávu jsem se dozvěděl v pátek a během víkendu se o ni podělil s rodinou a nejbližšími přáteli,“ vypočítával Koukal. Byl tu však ještě někdo, kdo se zprávu dozvěděl dříve, než byla oficiálně oznámena. Ještě ráno se totiž badmintonista stavil na pravidelný odběr krve a při té příležitosti promluvil se svými lékaři. „Odpoledne jsem dostal e-mail, že celý den panuje na onkologickém oddělení slavnostní nálada,“ řekl potěšeně.

Olympijský kapitán

Nástup na slavnostním zahájení her změnil také poslední scénu dokumentu Cesta snu, který pod vedením režiséra Vladimíra Baráka mapuje Koukalův příběh. „Scenárista mi už dopředu říkal, že by bylo super, kdybych nesl vlajku. Přišlo mi to jako nesmysl. Teď mu můžu říct, že se jeho přání splní,“ usmíval se Petr Koukal, který má na svých webových stránkách napsaný ještě jeden větší sportovní cíl – olympijskou medaili. Už před londýnskými hrami ale tušil, že tentokrát je šance minimální. „Jsem realista. Dostal jsem se na hry jako poslední čtyřicátý. Můj sen by byl dostat se mezi osm nejlepších. Chci si to hlavně užít. I když ta vlajka by mohl být zajímavý doping...“

Medaili také nezískal, s olympijskými hrami se loučil už po základní skupině. Tedy jako sportovec. Zbytek her neúnavně fandil všem kolegům z české výpravy. „Byl takový náš kapitán, dodával ostatním sílu,“ pochválil jej současný předseda ČOV Jiří Kejval. Dokument Cesta snu od té doby viděly statisíce lidí.

Petr Koukal
Gabriela Soukalová a Petr Koukal se svlékli pro kampaň, která bojuje proti...

V roce 2014 obsadil Petr Koukal druhé místo na US Open Grand Prix a v roce 2015 byl pátý na Evropských hrách v Baku. Badmintonista je také patronem nadace Rakovina věc veřejná.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.