Ve velké obřadní síni strašnického krematoria bylo narváno, všichni se dovnitř ani nevešli. Přišli se rozloučit s Antonínem Princem, populárním Tondou, věčně dobře naloženým kamarádem, ale také řízným obráncem, který se nebál ani soupeřů zvučných jmen. Sálem se nesla jeho oblíbená píseň Sylvia’s Mother od americké kapely Dr. Hook a kromě slz měli všichni v očích jedinou otázku: proč?
POHNUTÉ OSUDY: Fotbalistu Petra Kocmana zabila zatoulaná rezerva |
Podobně se ptal také Zdeněk Vandas, trenér a činovník Princova mateřského klubu Jiskra Litomyšl, kde tamní rodák v deseti letech s fotbalem začínal.
„Od roku 1967 jsem trénoval dorost a Tondu jsem si vytáhl ze žáků o rok dřív, jako čtrnáctiletého, což nebylo obvyklé. V žácích hrál jako hlavní opora týmu středního záložníka, kolem něj se točilo všechno. Také v dorostu byl výtečný a jako stoper přispěl v sezoně 1968/69 k postupu do krajského přeboru,“ vzpomíná Vandas.
Parádní odstupné za dorostence
Tehdy už byl Princ stabilním hráčem dorosteneckého výběru Východočeského kraje a v srpnu roku 1969 nastoupil za Litomyšl pouze k zápasu prvního kola na Tesle Pardubice.
„Hned v pondělí jsme pak měli na výborové schůzi jednání s trenérem ligového dorostu Spartaku Hradec Králové Zdeňkem Krejčím a Toníka jsme uvolnili. Za tehdy pohádkovou sumu čtrnáct tisíc korun. Za dorostence!“ usmívá se litomyšlský činovník při zmínce částky, která přibližně odpovídala desetinásobku tehdejšího platu.
Antonín Princ.
Cesta vzhůru pokračovala. Zápasy v prvoligovém dorostu, pozvánka do dorostenecké reprezentace, kde byli jeho spoluhráči Ladislav Jurkemik, Petr Slaný či František Štambacher, první utkání za druholigový A-tým „votroků“.
A hrnuli se noví zájemci, mezi nimiž si vytáhla přestupové eso pražská Sparta. Přestup si však Princ musel vydupat, neboť Hradečtí jej nechtěli pustit.
Transfer se uskutečnil v lednu 1972, ale už několik měsíců předtím se talent z litomyšlské líhně poněkud svérázně přestěhoval do Prahy. K dokončení středoškolských studií se přihlásil na Gymnáziu Jana Keplera a půl roku na Spartě jen trénoval.
POHNUTÉ OSUDY: Olympijský vítěz Kozák utíkal k pití. Část života strávil jako bezdomovec |
„Tondu jsme vnímali jako velký talent. Těch tehdy bylo víc, dnes jako by dozrávali mnohem déle, ale on se rozehrál v béčku a už na podzim se dostal do základní sestavy. Ještě mu nebylo dvacet, ale byl velmi sebevědomý. To může být i minus, jenže on se nikoho nebál a to ho posouvalo dopředu,“ vzpomíná bývalý obránce a pozdější kouč Vladimír Táborský, jedna z tehdejších opor Letenských.
Princ debutoval v září v ligovém utkání v Nitře, kde Sparta prohrála 0:2, klesla na patnácté místo a možná právě tato skutečnost vedla trenéra Tadeáše Krause k návratu ke zkušené sestavě.
Václav Migas, Oldřich Urban, Václav Mašek, Vladimír Táborský, Josef Jurkanin, Svatopluk Bouška, Jaroslav Bartoň, František Chovanec, Bohumil Veselý, Jiří Rosický, Ladislav Kára, Milan Kollár, Jan Tenner, Tibor Semenďák... Prosaďte se mezi takovými jmény! Nebylo to možná tak, že zkušení mezi sebe mladíky nepouštěli?
Jako Pivarník s Dobiašem
„To ne, to se nenosilo,“ kroutí hlavou Táborský. „Já hrál ligu od osmnácti, Pepík Jurkanin ještě dřív, Bohouš Veselý taky začal v áčku před vojnou. K mladým jsme se chovali stejně, jako ti starší dřív přistupovali k nám – nikdy nám nikdo nedal najevo, že bychom mu zabírali místo. Mladíci přicházeli do ligy na opravdu vyšší úrovni než dnes a Tonda byl jedním z příkladů,“ dodává.
Vlevo Antonín Princ.
Navzdory postavení v tabulce tehdejší Sparta mířila k jednomu ze svých největších úspěchů na evropské scéně. V Poháru vítězů postupně vyřadila Standard Lutych, Ferencváros Budapešť a v březnu 1973 ji čekaly souboje se Schalke 04. V prvním duelu v Gelsenkirchenu se po chvíli zranil Tenner a naskočil za něj dvacetiletý Princ.
„Hrál jako z partesu, německého reprezentanta Erwina Kremerse otrávil tak, že ten raději utekl na druhou stranu. Tonda byl rychlý, technický i houževnatý, takový rváč, v soubojích o balon kolem něj létaly jiskry,“ líčí Táborský. „A jako by se zhlédl v útočné hře reprezentačních obránců Karola Dobiaše nebo Jána Pivarníka; byl jedním z mála zadáků, kteří se nebáli jít dopředu a centrovat nebo vystřelit. Prostě zadák moderního střihu,“ vypráví jedna ze sparťanských legend.
V odvetě Sparta nadělila Schalke tři góly, Kremers se znovu neprosadil a slavné semifinálové duely s AC Milán (0:1 a 0:1), pozdějším vítězem tehdy „stříbrné“ klubové soutěže, byly na světě. A hlavně – v pražské odvetě Princ znovu potvrdil, že v základní sestavě by už neměl být jen jednou nohou.
V roce 1973 se seznámil se svojí budoucí chotí, o dva roky mladší Eleonorou Kandovou. „Oslovil mě v Praze před kinem, kde byla předlouhá fronta na lístky a mně se tam nechtělo stát. Představili jsme se, dali si schůzku a teprve po čase se mě táta, velký fotbalový fanoušek, zeptal, s kýmže to vlastně chodím. Tomáš Princ? To je fotbalista Sparty! vyhrkl na mě. Já to do té doby nevěděla,“ líčí Eleonora Princová.
POHNUTÉ OSUDY: Mistr Evropy Toman podle soudu mohl za smrt matky při požáru. Pak si vzal život |
Vzali se v červnu 1976, uprostřed fotbalistova dvouletého vojákování v třetiligové Dukle Žatec, to už byl na cestě syn Filip. Po návratu z vojny si někteří Princovi spoluhráči všimli jisté změny v jeho chování.
„Byl šťastný, že je otcem, ale časem jako by jej něco začalo trápit, už nebyl tak veselý jako obvykle. Věděli jsme, že je fixovaný na rodinu, miloval svou ženu a zbožňoval Filípka. Dokonce ho občas přivezl na trénink. Syn mohl mít dva a půl roku, hrál si na trávníku před tribunou a my jsme trénovali, nevěděli jsme, co za tím vězí,“ krčí rameny někdejší obránce Sparty Zdeněk Caudr.
„Tondův přístup k fotbalu se začal měnit. Rodina pro něj byla alfa a omega, fotbalu se přestal věnovat naplno. Kolikrát přišel na trénink s Filípkem, zřejmě proto, že ho tolik miloval, ale občas nepřišel vůbec. Říkalo se všechno možné, třeba že má rodinné problémy, ale znáte lidi. Už je to dávno,“ přemítá Václav Kotal, bývalý sparťanský útočník a nynější kouč Brna, který měl jako Východočech k Princovi blízko.
POHNUTÉ OSUDY: Zkolaboval na střídačce, srdce se zastavilo. Šampion Fischer měl ale štěstí na lékaře |
Na podzim roku 1979 už si Antonín Princ v prvním mužstvu nezahrál, na čemž ale mohla mít podíl i operace třísel.
Co se v osudnou středu 31. října toho roku v sídlištním panelákovém bytě v Praze na Novodvorské přesně stalo? Není lehké se k té chvíli vracet a Eleonoře Princové se při vzpomínce lesknou oči.
„Byla to nešťastná náhoda. Ten den jsme jsme se chystali do divadla, Toník odvezl Filípka k mým rodičům a potom jsme seděli v kuchyni za stolem a povídali si. On si pohrával s pistolí, měl totiž rád starožitnosti a tuhle bubínkovou pistoli s dřevěnou rukojetí našel u mého dědečka na chatě v kůlně. Říkám mu, ať to nechá být a jde se obléknout, a on odpověděl, že bychom si ještě mohli dát čaj. Vstala jsem a šla ke sporáku, když najednou třeskla rána, byl to šok...“
POHNUTÉ OSUDY: Závodník Huleš byl motocyklový akrobat. V den třicátých narozenin se oběsil |
Ten den si pamatuje také Richard Svárovský, který tehdy pracoval u pražské záchranné služby a přivydělával si v druholigovém Xaverově a Viktorii Žižkov jako masér.
„Jeli jsme tam s lékařem a řekl nám, o koho se jedná. Pacient ještě žil, bylo to v šestém patře a vím, že to s nosítky byla na úzkých chodbách dřina. Pak se diskutovalo, jestli to byla sebevražda, nebo nešťastná náhoda,“ vybavuje si.
Antonín Princ se poté podrobil operaci hlavy, ještě dva dny byl napojený na respirátor, ale v pátek 2. listopadu zemřel. „Bylo to hrozné, moje opora odešla. Najednou jsme byli s Filípkem sami,“ hlesne Eleonora Princová.
