K nahotě na jevišti jsem skeptická. Člověk hraje jinak, říká herečka Dočkalová

Lidovky.cz: Hrála jste v Brně, v Ostravě a nyní jste zakotvila v Praze v Divadle pod Palmovkou. Které město vám vyhovuje nejvíce?
V Brně jen tak zběžně, párkrát o prázdninách, ale jezdím tam za svým kamarádem, obrážíme spolu absinthové bary. V Ostravě je taky jeden, jmenuje se Les, tam je velmi příjemně. A v Praze, co já vím, tak tuhle věc vůbec neumějí pít. Ne, vážně. V Brně se prý žije dobře. Co tam zavřeli herny, tak je na ulicích spousta lidí. Ostrava je takové syrové místo. Když vám jednou přiroste k srdci, tak už ji vždycky budete před zbytkem republiky bránit. A Praha bude jednou skvělá, až se tedy naučí pít ten absinth.

Lidovky.cz: Co oblíbená místa? Kam jste ráda chodila v Ostravě?
Do Komenského sadů, úplně dozadu k řece, kde je mělká Ostravice a dobře se tam hážou klacky do vody. Jednou nás tam s mojí fenkou Peckou chytla nádherná bouřka.

Lidovky.cz: Co pro vás znamená divadlo. Kdy jste si uvědomila, že byste chtěla hrát?
Svět, ve kterém se může znovuzrodit spoustu zaniklého, co se jinak už nikdy nevrátí. A že chci hrát, to jsem asi věděla vždycky.

Lidovky.cz: Hrajete v divadelním představení Laskavé bohyně. Četla jste knihu?
Chybí mi nějakých sto stran. Odložila jsem ji kvůli jiné knize podobných reálií, Porodní Bábě laponské spisovatelky Katji Kettu. To je snad ještě třikrát větší horor, vřele doporučuji.

Lidovky.cz: Jak na vás působí popis války, tak jak jej podává hlavní hrdina?
Jako podrobný telefonní seznam. Z čehož jde neuvěřitelná hrůza. Na holokaustu je totiž, krom jiného, příšerné, s jakou pečlivostí byl zaznamenán.

Lidovky.cz: Které lidské vlastnosti nemáte ráda?
Nemám ráda blbost. A egoismus. A blahosklonnost u lidí, kterým je pod třicet.

Lidovky.cz: Herectví, to je jeden scénář za druhým... Máte chuť ještě pak číst knihy?
Čtu strašně ráda a pořád. A některé knížky pořád dokola.

Lidovky.cz: Kdybyste měla někomu doporučit jen jednu knihu, která by to byla?Jitra v Dženínu palestinsko-americké spisovatelky Susan Abulhawaové. Kniha sleduje několik generací palestinské rodiny po roce 48. Je to strašně drásavá kniha, já ji snad celou probrečela.

Lidovky.cz: Před čtyřmi lety jste získala cenu Thálie pro umělce do 33 let. Změnilo se poté něco?
Pak se změnila řada věcí, ale nemyslím si, že by na to měla tahle cena vliv. Proč taky? Cenu člověk dostává za něco, co už proběhlo a rozhodně není stvrzením celoživotního mistrovství, nemění člověku život, teda v tom lepším případě. V tom horším se taky díky jedné takové ceně můžete stát celoživotním idiotem.

Lidovky.cz: Kdybyste nebyla herečkou, čím byste chtěla být?
Novinářem.

Lidovky.cz: Proč?
Je to totiž taky svým způsobem tvorba, pravděpodobně velmi přesná a hluboce podřízená pravdě. Hrozně by mě bavilo shánět informace, hledat pravdivost, to je asi dost podobné divadlu. Jenomže divadelní pravda je vlastně v reálném světle lež. A to je pak asi taky podobné určitému druhu žurnalistiky.

Lidovky.cz: Mají to dnes mladé herečky s uplatněním těžší?
Nevím. Vždycky mi přijde, že všichni, kteří divadlo mají dělat, ho nakonec vždycky nějak dělají.

Lidovky.cz: Pokud by to role vyžadovala, svlékla byste se na jevišti? Bylo by vám to nepříjemné?
Kdyby k tomu byl dobrý důvod... Ale je pravda, že jsem k úplné nahotě na jevišti lehce skeptická. Vlastně jsem ji nikdy neviděla udělanou dobře. Já nevím. Přijde mi, že když vás někdo svleče v přímém přenosu donaha a zasvítí na tu vaši nahotu reflektorem, tak už se tak nějak špatně hraje, že jste někdo jiný.