Jednou za čas se na malém městě narodí fotbalista, který převyšuje všechny ostatní v okolí. Zpravidla dává hodně gólů, s předstihem hraje o kategorii výš a nakonec si ho stáhne nejbližší prvoligové mužstvo. Pokud se zeptáte v Českém Krumlově, každého napadnou dvě jména: bývalého stopera Liberce a Sparty Ericha Brabce a Jana Sanytrníka, někdejší střelecké hvězdy pražských Bohemians. Zatímco první z nich loni ukončil kariéru, o jedenáct roků starší kanonýr je již sedmnáct let mrtvý.
POHNUTÉ OSUDY: Hádky o dceru vyústily v tragédii. Olympijský boxer Plachetka zabil matku své partnerky |
„Je to hrozné, se o něm takhle bavit. Co o něm říct? Byl to takový smíšek a srandista, a letěly na něj baby. Ale hlavně výborný fotbalista. Vždycky byl z nás nejlepší,“ vzpomíná kamarád z krumlovského sídliště Stanislav Verner, s nímž Sanytrník odehrál desítky zápasů na školním hřišti i v dresu místního Slavoje. Brzy ale pro něj byl Český Krumlov malý.
„Ke mně do dorostu přišel, když mu bylo čtrnáct. Přesto se hned vyrovnal o tři roky starším klukům. Byl to atletický typ, technicky vybavený. A hlavně dával hodně gólů,“ vybavuje si trenér Zdeněk Šváb. I on v té době dobře věděl, že mu mladý talent v klubu dlouho nevydrží. „Za rok jsme hráli ve Vodňanech a vyhráli 3:0. Honza dal všechny góly a hned si jej stáhlo budějovické Dynamo,“ usmívá se. Sanytrníkova hvězda začala rychle stoupat. I proto, že měl štěstí na dobré trenéry, ale i spoluhráče.
V dorostu Českých Budějovic se potkal s pozdějším kapitánem reprezentace Jiřím Němcem, na vojně v Táboře zase s legendárním obráncem Sparty Petrem Vrabcem. „Byla tam výborná parta a Honza do ní skvěle zapadl. Byl to prima kluk, měl rád život a všude rozdával dobrou náladu,“ říká Vrabec. „Ale jakmile se přišlo na hřiště, myslel jen na fotbal. Perfektně se pohyboval ve vápně a zakončení bylo jeho největší předností,“ připomíná. Vytouženou první ligu si zahrál v pražských Bohemians.
I přes intermezzo v třetiligové České Lípě nastoupil do stovky ligových zápasů a vstřelil v nich 23 gólů. Včetně dvou, kterými otočil pražské derby se Slavií v roce 1993. Bohemians vyhráli slavně 3:2. To vše stačilo, aby se populární „Sanitka“ stal miláčkem vršovického Ďolíčku. Branek ale mohlo být ještě víc, jen kdyby jej nezabrzdilo vážné zranění v srpnu 1996. Paradoxně v milovaných Budějovicích.
Z fotbalisty sekretářem
V poslední minutě zápasu s místním Dynamem nabíhal na centr, místo balonu se ale potkal se soupeřovým brankářem Švantnerem. „Běžel jsem k Novákovi, který ležel po centru za tyčí. Najednou na mě Honza volá, že má zlomenou nohu. Utíkali jsme s nosítky do ordinace, palcem jsem zastavil tryskající krev,“ popsal situaci klubový lékař Ladislav Smrček. Diagnóza byla hrozivá: otevřená zlomenina lýtkové i holenní kosti.
„Cestou v sanitce mě napadlo jediné, že jsem skončil s fotbalem. Když mi po operaci řekli, že se za půl roku vrátím, jako bych se znovu narodil,“ vzpomínal Sanytrník. Nadšení ale bylo předčasné. Přes více než roční snahu a odhodlání, které často chválil tehdejší trenér „klokanů“ Vlastimil Petržela, se návrat k velkému fotbalu nepodařil. Sanytrník ale z Bohemians neodešel. Jen vyměnil dres za funkcionářské sako.
POHNUTÉ OSUDY: Jaroslav Hellebrand. Mistra vesel zradil padák |
„Navrhl mu to tehdy snad Petržela, aby se stal sekretářem klubu. Bohužel. Kdyby hrál nějakou nižší soutěž nebo trénoval, asi by všechno dopadlo jinak,“ říká smutně Sanytrníkova sestra Iveta Hlávková. Bohemians, kteří na dva roky opustili první ligu, totiž v těch letech nebyli zrovna v nejlepší finanční kondici. Mluvilo se o stěhování z oblíbeného Ďolíčku na Strahov i o dalších problémech kontroverzního majitele Pavla Švarce.
„Honzu nová funkce hodně změnila. Už nám neříkal, co se děje nebo co ho trápí. Snažil se být nad věcí, ale bylo vidět, že starostí má mnohem víc,“ vzpomíná sestra Iveta. „O své práci v klubu ale téměř nemluvil. Snad jen občas chválil Petrželu, ale to bylo vše,“ doplňuje kamarád z dětství Stanislav Verner.
Nic prý ale nenasvědčovalo tomu, že se blíží tragédie, která by mohla ukončit jeho život. „Nenapadlo by mě, že má nějaké problémy. Naposledy jsme se setkali v červnu roku 1999. Byli jsme na pivku a dohodli se, že se sejdeme v srpnu. Už k tomu ale nedošlo.“ Sanytrník podle své rodiny tehdy řešil kromě klubových povinností i osobní problém. Rozpadalo se mu manželství a v posledních měsících žil s přítelkyní Šárkou.
Na život by si nesáhl
První varovný signál, že něco není v pořádku, Sanytrníkovi blízcí zaregistrovali až koncem srpna, týden před jeho zmizením. „V tu dobu mi volal a očividně nebyl ve své kůži. Za normálních okolností nepustil člověka ke slovu, ale tentokrát mlčel. Doslova jsem z něj tahal, proč vlastně volá,“ vzpomíná Petr Vrabec. Podobně vnímala náhlou změnu psychického stavu i jeho rodina. „Den předtím, než zmizel, přijel k babičce, kde byla i mamka. Byla z toho velmi nešťastná. Říkala, že byl hodně nervózní, zdálo se jí, že se něčeho bál,“ říká sestra Iveta. Přesto by nikoho ani ve snu nenapadlo, že druhý den, tedy v pondělí 30. srpna, uslyší v telefonu podivnou zprávu od Sanytrníkovy přítelkyně Šárky: „Honza zmizel, šel si ráno zaběhat a už se nevrátil...“
První den ještě všichni doufali, že se po fotbálku zastavil s kamarády na pivu a „zdržel se“. Když ale nepřišel ani druhý den, rozjelo se velké pátrání, které skončilo v pátek 3. září. Jan Sanytrník byl nalezen mrtvý v Michelském lese s bodnou ranou v hrudníku. Podle policejní verze spáchal sebevraždu. Omotal si nůž ručníkem a zabodl si jej do srdce. To, že si nůž i následně vytáhl, se prý výjimečně stává. Cizí zavinění nebylo prokázáno.
Případ skončil. Ne ale pro novináře, kteří začali upozorňovat na množství pochybností. Televize Nova odvysílala reportáž, ve které se objevilo mnoho nových skutečností: Sanytrník v den zmizení odešel bez dokladů a mobilního telefonu, což nebývalo jeho zvykem. Ještě před odchodem přitom volal bodyguardovi klubu. Chtěl snad požádat o ochranu?
POHNUTÉ OSUDY: Těžká cesta Věry Čáslavské. Ze zlatého deště k rodinné tragédii |
Přítelkyně Šárka, která v pořadu Na vlastní oči poprvé promluvila, nic netušila. Sanytrník se prý ještě večer choval klidně. Byl jen smutný a chtěl, aby přivezla obálky a dopisní papír. Prohlíželi rodinné fotografie, které ráno přivezl, a pak šli spát. Ráno ji vzbudil v teplákách s ručníkem kolem krku, že si jde zaběhat. A ona opět v klidu usnula. „Potom se ale někdo vrátil a já žila v domnění, že je to Honza, tedy že už přišel. A že je v kuchyni,“ říkala Šárka v pořadu. Vrátil se její přítel, anebo někdo jiný? Každopádně z kuchyně zmizel nůž, který ukončil život třiatřicetiletého muže. Jeho matka s verzí o sebevraždě nesouhlasila. „On byl takové bolístko. Nikdy by si neublížil,“ řekla tehdy Věra Sanytrníková.
To, že by si při své povaze sám sáhl na život, dodnes zpochybňují i jeho kamarádi, spoluhráči a novináři, kteří o případu psali. „Policejní verze mi nesedí. Myslím, že Sanytrník doplatil na dluhy Švarce nebo Petržely. Věřitelé tlačili na něj, byli to tvrdí lichváři. Měli jsme indicie, že si ho někdo vzal jako rukojmí, aby zatlačil na klub,“ říká investigativní novinář Josef Klíma. „Nenašli jsme dostatek důkazů, ale ten případ chtěl někdo zamést pod koberec,“ dodává. S Klímovou verzí souhlasí i Sanytrníkova sestra Iveta. „Honza by se sám do ničeho nezapletl. Spíš ho do toho někdo zakomponoval. Celé je to zvláštní. Dodnes nechápu, proč mamce, když přijela na identifikaci, odmítli ukázat jeho hlavu.“
Spis už neexistuje
Podle mnohých mohl být klíčem k objasnění Sanytrníkova chování jeho zápisník. Byly v něm prý sepsané dluhy Bohemians. „Byly to půjčky, kvůli kterým Honza zemřel,“ citoval iSport jeho otce Františka. Zápisník ale Sanytrníkova matka nejprve nechtěla zveřejnit a poté nejspíš zmizel. „Spisový materiál, který byl v té době veden na místním oddělení, byl totiž v letošním roce skartován a policista, který se touto věcí zabýval, již na tomto oddělení nepracuje,“ napsala v roce 2011 LN Eva Stulíková z tiskového oddělení kriminální policie. Případ Sanytrník jako by neexistoval.
