To byla sezona! Fotbalová Sparta v prvním kole nultého ročníku Ligy mistrů vyřadila Glasgow Rangers a ve druhém kole i slavný Olympique Marseille, finalistu předchozího Poháru mistrů evropských zemí. Jeho hvězdou byl útočník Jean-Pierre Papin, ale tým trenéra Dušana Uhrina si z přístavního města přivezl nadějnou prohru 2:3.
POHNUTÉ OSUDY: Boxerský elegán Rafael zářil v ringu. Jeho mrtvé tělo našli v kontejneru na ulici |
„Novináři pořád píšou jen o JPP, ale nikdo nenapíše, že hvězdou je hlavně RKK!“ žertoval před odvetou v kabině Kukleta. Což si dobře vybavuje jeho tehdejší spoluhráč Petr Vrabec.
„Kdo je RKK? ptali jsme se ho. No přece Roman Kukleta Kanonýr! smál se. Kdo ví, třeba nás i tenhle jeho žertík naladil tak, že jsme vyhráli 2:1 a slavili postup do čtvrtfinálové skupiny,“ oživuje Vrabec podzim roku 1991.
Laso z Betisu
Po velmi důstojných partiích s Barcelonou, Benfikou a Dynamem Kyjev skončila Sparta na jaře ve čtvrtfinálové skupině druhá, do finále proti Sampdorii postoupila Barcelona. U toho však už Kukleta nebyl.
„Když Sparta měsíc před Vánocemi 1991 prohrála v Barceloně 2:3 a Kukleta mimo jiné proměnil penaltu, svou technikou a šikovností uchvátil činovníky Betisu natolik, že ho chtěli okamžitě. A získali ho,“ vybavuje si Jozef Jarabinský, tehdy trenér sevillského klubu, v té době druholigového.
Kukletu předtím trénoval ve Spartě. „Výborný fotbalista. Když měl náladu, hrál výtečně, ale občas taky náladu neměl. Jisté potíže s ním byly ohledně kouření. A kafíčko před tréninkem i po něm, to bylo jeho. Jeho kondice tudíž nebyla nejlepší, taky začal trpět na zranění,“ přibližuje Jarabinský.
V druhé polovině osmdesátých let neměl brněnský fotbal větší hvězdu – Kukleta byl populární podobně jako před ním další brněnská ikona Karel Kroupa.
„Roman byl trochu svéráz, ale vyčníval nad ostatní už v dorostu Zbrojovky, kam přišel ze Zetoru Brno, a potom i v druhé lize,“ vzpomíná Kukletův někdejší spoluhráč Petr Čuhel, nyní asistent trenéra ve Slavii Praha. „A byla s ním legrace – taky proto, že mluvil brněnským hantecem, kolikrát jsme mu ani nerozuměli,“ usmívá se.
POHNUTÉ OSUDY: Strašák NHL Boogaard chtěl zahnat bolest a deprese. Zabil ho alkohol a prášky |
Na nejznámější Kukletovu hlášku vzpomínají spoluhráči dodnes: „Nevymýšléte tam, déte to mně a běžte se vobjímat!“
V roce 1986 obdržel Kukleta Křišťálovou kopačku za televizní gól roku, který vstřelil nůžkami v druholigovém zápase Brno–Slušovice před nabitými Lužánkami.
Když v létě 1988 odešel do neoblíbené Sparty, fanoušci to chápali, neboť Zbrojovka hrála pořád druhou ligu. A také v Praze se stal brzy miláčkem publika.
„Obrovský talent, nepřekonatelný ve hře jeden na jednoho,“ říká Michal Bílek, jedna z hvězd tehdejší Sparty. „A pohodář. Kdyby ale byl pro fotbal zapálenější, určitě by dokázal víc. Však to říkal sám: Když mám náladu, tak to jde, ale jak ji nemám, nikdo se mnou nehne.“
Třikrát mistrem ligy
Se Spartou byl Kukleta třikrát mistrem ligy, v ročníku 1990/1991 nastřílel sedmnáct branek a stal se králem střelců. Na Letné odehrál během tří a půl sezon 83 ligových utkání a vstřelil 49 gólů. Celkem si připsal v první lize 152 zápasů a 58 branek.
Přišel zmíněný přestup do Betisu. Jarabinského tým měl postoupit do první ligy, ale neuspěl v baráži a Kukletovi spoluhráči Michal Bílek, Alois Grussmann i trenér se stěhovali zpátky. Kukleta je zanedlouho následoval, v Seville strávil rok a půl. „Mohl tam být dobře placeným náhradníkem, ale toužil po návratu do Brna,“ vysvětluje fotbalistova bývalá manželka Věra Vokurková.
POHNUTÉ OSUDY: V autě smrti unikal, jedinečný ‚dělník volantu‘ zemřel v letadle |
Ocitl se v týmu Boby Brno, který byl už opět prvoligový. „Roman byl vynikající útočník a velký srandista,“ vybavuje si trenér Petr Uličný. „Měl jsem s ním ale trošku problémy. Jednou třeba začal trénink a koukám, že Roman a ještě dva hráči chybí. Ostatní se culili, tak jsem se vrátil a našel je na záchodě, jak kouří,“ usmívá se.
„Tehdy jsem musel být přísný, každý dostal pokutu pět tisíc. Jinak to ale byl zlatej kluk,“ vzpomíná Uličný na doby, kdy na Brno znovu chodilo dvacet tisíc, ale i čtyřicet tisíc diváků a v roce 1995 se tým i s Kukletou probil na třetí místo v lize.
„Já byl do Romana skoro zamilovaný, on a Maradona byli mými žákovskými a dorosteneckými vzory,“ přiznává další brněnský idol Petr Švancara.
Roman Kukleta (v horní řadě je pátý zleva)
„Později jsme se sblížili a hráli různé exhibiční zápasy, chodili na kafe. Musím se smát báchorkám o jeho pití. Roman měl rád lidi, rád bavil fanoušky na hřišti i ve společnosti, ale žádný flamendr nebyl,“ kroutí hlavou populární „Švanci“.
Děčín, Zeman Brno, Sparta Brno, Mutěnice, Bavory, to byly po roce 1995 další fotbalové štace Romana Kuklety. Tou předposlední byl SK Jaroslavice u Znojma, kde v letech 2007–2009 tvořil hru a místním pomohl k historickému postupu ze třetí až do I .B třídy.
„Přivedl sem svého nevlastního bratra Čeňka Schoře a vytvořili skvělý tandem, nahrál mu na spoustu gólů,“ líčí Petr Zálešák, předseda klubu a starosta obce. „Byl fajn, po zápase si dal jedno pivo, dvě hodinky poseděl a jel domů. A věnoval nám tu slavnou Křišťálovou kopačku, máme ji v klubovně ve vitríně. Návštěvy se díky Romanovi zvedly o sto procent,“ vzpomíná nostalgicky.
Jezdilo se na Kukletu
V roce 2009 se fotbalový kruh uzavřel. Kukleta se vrátil do Řícmanic u Brna, kde v tamním SK kdysi jako žáček s fotbalem začínal a kde už řadu let žil v domku po babičce. V týmu hrajícím městský čili okresní přebor byl hrajícím trenérem. „Pro naše fotbalisty byl zážitek hrát a trénovat s takovou osobností – Roman si postavil balon a kopl ho přesně tam, kam chtěl. A fanoušci se k nám sjížděli z širokého okolí, nikdy jsme jich tady tolik neměli,“ vypráví předseda klubu Milan Malý.
POHNUTÉ OSUDY: Lékaři zákrok nechali na další den. Evžen Erban ochrnul |
Roman Svoboda, bratr bývalého sparťanského záložníka Zdeňka Svobody, pět let zaměstnával Romana Kukletu ve své firmě jako řidiče. „V neděli jsme spolu mluvili. Omlouval se, že mu není dobře, za dva dny to vyleží a dorazí. Jenže ve středu mi volala jeho přítelkyně, že ho v úterý odvezla sanitka, v nemocnici ho uvedli do umělého spánku a právě ve středu jeho životní orgány selhaly,“ chmuří se Svoboda.
„Pořád si vyčítám, že jsem nebyl na pohřbu,“ trápí Švancaru. „Ten den jsme hráli se Zbrojovkou v Jihlavě a dopolední pohřeb nám vedení klubu zakázalo. Měl jsem si dupnout, a basta,“ lituje i dnes.
