Masový vrah Breivik se vrátil před soud. Uvedl se nacistickým pozdravem |
Posluchači rádia Luxemburg mohli 7. srpna 1945 vyslechnout podivné hlášení oznamující přílet amerického letadla s velkým zavazadlem do Prahy. Šlo o šifru, kterou Spojenci ohlásili československým úřadům utajený převoz K. H. Franka z věznice v německém Wiesbadenu do Prahy. Muž, jenž měl na svědomí tisíce zmařených životů, se měl zpovídat ze svých zločinů. Na konci procesu nad ním soud vynesl rozsudek smrti, jenž byl vykonán 22 .května 1946.
Celkem Frank čelil před Mimořádným lidovým soudem v Praze obvinění ze zločinů podle 15 paragrafů. Hlavní pozornost ale poutal jeho podíl na vyhlazení Lidic v červnu 1942. Frank se snažil odpovědnosti za likvidaci obce zbavit tvrzením, že pouze připojil svůj podpis pod rozhodnutí Adolfa Hitlera. „Vinen se necítím, ale cítím se spoluzodpovědný za provádění rozkazů, které mi byly dány,“ obhajoval se Frank.
Samovládce protektorátu
Rodák z Karlových varů (1898) Karl Herman Frank se už ve dvacátých letech minulého století angažoval v organizacích a tělovýchovných spolcích sudetských Němců. Jeho cesta na pozdější nacistický Olymp však začala až v následující dekádě. V roce 1933 založil ve Varech první místní skupinu Sudetoněmecké vlastenecké fronty v Československu a krátce nato se stal vedoucím jejího agitačně-propagačního oddělení. V parlamentních volbách v roce 1935 se organizace – již pod názvem Sudetoněmecká strana (SdP) – stala druhou nejsilnější frakcí Národního shromáždění. Do poslanecké lavice usedl iK .H. Frank.
Hitler, Mein Kampf - kritické vydání. Nacistická bible míří do německých škol |
V počátečním období strana deklarovala loajalitu k Československu, ale posléze přišla s programem autonomizace Sudet, a nakonec s požadavkem jejich připojení k Německé říši. Frank se podílel i na formulaci neblaze proslulých karlovarských požadavků. V té době již byl zástupcem předsedy SdP Konráda Henleina a za sebou měl první osobní setkání s Hitlerem.
Po uzavření mnichovské dohody a odtržení Sudet v roce 1938 se Frank stal zástupcem velitele nově vytvořené říšské župy Sudetenland, za kterou získal křeslo poslance Reichstagu.
Hvězdná chvíle někdejšího karlovarského knihkupce ale nadešla až po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, v němž získal funkci státního tajemníka. „Kdo není s námi, je proti nám. A kdo je proti nám, bude rozdrcen,“ deklaroval Frank svou představu o budoucích protektorátních poměrech. Ačkoliv formálně byl Frank až třetím mužem v zemi, záhy přejal iniciativu. Z pozice generála SS a policie se podílel na zavedení prvního i druhého stanného práva, na protižidovských opatřeních i na systematické likvidaci představitelů české inteligence.
POHNUTÉ OSUDY: Skandál s Goebbelsem. Herečka Lída Baarová se zapletla s nacisty |
Po atentátu na Reinharda Heydricha se Frank, jmenovaný v srpnu 1943 říšským ministrem pro Čechy a Moravu, stal v protektorátu fakticky samovládcem. Podtrhoval to i fakt, že od říšského ministra vnitra a šéfa gestapa Himmlera byl zmocněn nařizovat popravy bez soudního řízení. Této pravomoci hojně využíval a poslední rozkazy k popravě podepsal ještě 1. května 1945.
Blížící se konec války donutil Franka pomýšlet na zajištění další existence. Přesto ještě poslední dubnový den roku 1945 temně vyhrožoval obyvatelům protektorátu: „Varuji vás, abyste nespekulovali s německou slabostí, takové iluze by utonuly v krvi.“ Za maskou tvrdého muže se však již skrýval strach. Ráno 9. května 1945, po 2225 dnech strávených v čele protektorátních úřadů, byl Frank nucen opustit svoji luxusní bubenečskou vilu a spolu s rodinou a suitou nejbližších spolupracovníků se vydal směrem na západ – jak věřil, do amerického zajetí. V Rokycanech však byla jeho autokolona zadržena a předána příslušníkům Pattonovy armády. K jeho nemilému překvapení však Franka nesoudil Norimberský tribunál, ale po intervenci plukovníka Bohumila Ečera, delegáta v komisi Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinců, byl vydán k potrestání do Československa.
Poslední den
Ve středu 22. května 1946 začala poslední část dvouměsíčního soudního procesu, včetně odůvodnění hrdelního rozsudku. Mimo jiné v něm stálo: „Soud rozhodl, že trest obžalovanému vyměřený se vykoná veřejně, a to z toho důvodu, poněvadž surový způsob, jímž byly zločiny spáchány, zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů i jeho postavení mluví pro veřejný výkon trestu.“ Žádost o milost prezident Edvard Beneš zamítl.
Nejhledanější nacista Brunner je dávno mrtvý. Říkali mu ‚krvavý pes‘ |
Podle zákona byl trest vykonán tentýž den, krátce po vynesení ortelu. Přístup na nádvoří pankrácké věznice úřady omezily prostřednictvím vstupenek, které přednostně dostali přeživší a pozůstalí po obětech nacismu. Přihlíželo kolem pěti tisíc lidí.
Poprava K. H. Franka však nebyla poslední, jíž mohla přihlížet veřejnost. Za takovou různé prameny považují oběšení Herty Kašparové, která působila v nacistických policejních službách. Soud jí vyměřil trest smrti za podíl na masakru 33 civilistů 7. května 1945. Trest byl vykonán v Třešti 13. září 1946. Také na tuto popravu se rozdávaly vstupenky a svážely se tisíce diváků z širokého okolí. Z události se dokonce zachovaly dobové pohlednice.
