Lidovky.cz

Sedm nejvyšších českých hor za 22 dní. Byla to výzva, říká maratonec

Lidé

  6:34
Za 22 dní sedm nejvyšších pohoří sedmi nejvyšších českých hor. Takový cíl si stanovil Ultramaratonec René Kujan. Svůj běh věnuje České asociaci paraplegiků. Každý den bude muset uběhnout minimálně 42 kilometrů, tedy maratonskou vzdálenost. „Z předchozích zkušeností vím, že paradoxně to nejlehčí je právě ono běhání. Nejtěžší bývají organizační záležitosti, logistika, doplňování zásob i takové ty úplně nejpřízemnější věci jako třeba kde si vyprat běžecké oblečení,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

René Kujan foto: Archiv

Lidovky.cz: Zvolil jste si velice těžkou trasu. V rámci charitativního projektu Cesty na vrchol chcete vyběhnout na sedm nejvyšších vrcholů sedm pohoří v Česku. Proč?
Vypůjčil jsem si tento nápad od kamarádů horolezců. V jejich světě je to totiž taková nejvyšší meta. Nejen dobýt Mount Everest, ale dobýt všechny nejvyšší vrcholy všech kontinentů - Seven summits. Ta myšlenka je v podstatě totožná, jen ve zmenšeném měřítku. A jelikož na české hory není třeba lézt, použiju způsob pohybu, který se mi dříve osvědčil. Poběžím.

Lidovky.cz: Běh je v poslední době velmi populární, věříte, že si s vámi troufne vyběhnout na vrcholy mnoho lidí?
Určitě se nějací blázni najdou. Ale zaběhat si spolu můžeme i po rovině. Budu vybíhat nejen na vrcholy, i cestu mezi nimi budu překonávat během. A připojit se může každý na úsek nebo terén, jaký mu bude právě vyhovovat.

Lidovky.cz: Jak dlouho každý den poběžíte?
Co do vzdálenosti minimálně maratonskou vzdálenost, tedy alespoň 42 195 metrů. Časově to už bude náročnější odhadnout. Často s sebou totiž budu mít také běžecký vozík s veškerou výbavou. A nepříznivě nakloněná rovina s kamenitou cestou dokáže také zdržet a potrápit. Počítám, že na osobní rekord to asi žádný den nebude. Budu hodně spokojený, když to alespoň někdy půjde za čtyři hodiny.

René Kujan

René Kujan je český maratonec a ultramaratonec. V civilním životě je překladatelem a žurnalistou.

Maratony běhá od roku 1998. Účastní se městských i terénních maratonů a ultramaratonů v Evropě i jinde po světě. Své tři velké islandské projekty věnoval Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha.

  • V roce 2012 oběhl v rámci projektu „1 muž – 30 dnů – 30 maratonů“ jako první na světě ostrov Island. Od 23. září do 22. října urazil 1311 km.
  • Roku 2013 jako první přeběhl ostrov napříč z nejsevernějšího na nejjižnější bod. Od 18.června do 1. července uběhl 556 km.
  • Roku 2014 jako první přeběhl ostrov podélně z nejvýchodnějšího na nejzápadnější bod. Od 18. června do 9. července uběhl 963 km.
  • Všechny tři výkony jsou zapsány v České knize rekordů. Svými výkony propagoval Sportovní klub vozíčkářů Praha.

Zdroj: Wikipedie

Lidovky.cz: Jak bude vypadat váš „běžný“ den po dobu trvání projektu Cesty na vrchol?
Probudím se někde uprostřed lesa, chvíli budu přemýšlet, kde to jsem a co tam dělám. A ještě než opustím spacák, uvařím si pořádnou snídani. Po doplnění energie už jen všechno zabalit do běžeckého vozíku, převléknout se „do pracovního“ a vyrazit. Po doběhu stejně jako horolezci postavit postupový tábor a zase vařit a odpočívat. Budu se snažit o pravidelný režim. Cesta tak lépe utíká a člověk má lepší představu, kolik času mu zbývá na odpočinek a regeneraci. V podstatě by se to všechno dalo shrnout do tří slov: jíst, spát a běhat. Vypadá to skoro jako titul nějaké knihy.

Lidovky.cz: Trasa běhu je detailně naplánovaná?
Předem naplánovaná trasa už samozřejmě je. Ty nejmenší detaily se ale vždycky řeší až na místě. V realitě cesta kolikrát překvapí. Někdy v dobrém, někdy ve špatném. Správná rekognoskace terénu a práce s mapou a buzolou pro mne bude další výzva.

Lidovky.cz: Co bude na celém běhu nejtěžší?
Z předchozích zkušeností vím, že paradoxně to nejlehčí je právě ono běhání. Nejtěžší bývají organizační záležitosti, logistika, doplňování zásob i takové ty úplně nejpřízemnější věci jako třeba kde si vyprat běžecké oblečení.

Lidovky.cz: Jste již držitelem nějakého českého či jiného rekordu?
Oficiálně byly do České knihy rekordů zapsány všechny tři islandské běhy. Zároveň mám potvrzeno, že jsem v tomto počínání byl první na světě. To ale asi z celého světa nejvíce řekne právě Islanďanům. Jenom na tomto ostrově se mi zatím stalo, že mi na jedné občerstvovací stanici při oficiálních závodech padaly ženy kolem krku, jen co zaslechly mé jméno.

Lidovky.cz: Máte nějaký cíl, kolik by se mělo vybrat peněz, kterého když se dosáhne, budete spokojen?
Budu spokojen, když se pro vozíčkáře podaří vybrat alespoň 300 000 korun. Partner projektu ČSOB totiž každou korunu zdvojnásobí. „Vyběhat“ tak půjde 600 000 korun. A to už je pro lidi po úrazu páteře skutečně znatelná pomoc. Veřejnost může samozřejmě také příspívat prostřednictvím internetových stránek.

Lidovky.cz: Proč jste se rozhodl zapojit se do charitativního projektu Cesty na vrchol?
Je to tak, že po úspěšných islandských bězích (kolem dokola, ze severu na jih, z východu na západ), jimiž jsem se snažil pomoci vozíčkářům jak tady u nás, tak na Islandu, a po několika menších projektech věnovaných témuž účelu nadešel čas zase na něco většího. Tentokrát padla volba na Českou republiku a celý běžecký projekt bude věnován podpoře České asociace paraplegiků.

Lidovky.cz: Víte, jak přesně vybrané peníze pomůžou? Na co budou použity?
To vím náhodou úplně přesně. Česká asociace paraplegiků celou částku použije na rozvoj tréninkového pracoviště pro vozíčkáře, kteří po úrazu hledají pracovní uplatnění a ve známém Hvězdném bazaru činí ve svém „novém“ životě první kroky. Je to hodně zajímavá myšlenka, kterou podporuje množství známých lidí. Přesto je další intenzivní pomoc ještě stále potřeba.

Lidovky.cz: Dokázal byste si představit život bez běhu? Co jiného byste dělal?
To je záludná otázka! Já jsem vždycky měl rád pohyb, hlavně ten venku, a strašně nerad měl sport. Tyto dva termíny od sebe důsledně odlišuju. Při sportu jde hlavně o body, branky, vteřiny, kterým je vše ostatní podřízeno. Sportovcovo zdraví či fair play nevyjímaje. Takže vlastně ani nejsem sportovec, jen se rád hýbu. A kdo ví, možná nejsem ani běžec. Třeba se jednoho dne vzbudím a začnu zase jen lézt po horách nebo jezdit na kajaku. Mám vždycky takový pocit, že já si běh vlastně ani nevybral, že si naopak on vybral mne. Po těžké dopravní nehodě, kdy kvůli poranění páteře nebylo jasné, zda ještě vůbec někdy budu běhat, mne ale zatím baví každý krok, každý metr i maraton. A dokud to tak bude, je běhání asi ta nejlepší volba.

Lidovky.cz: Už jste někdy absolvoval podobně náročný běh? Jaký běh byl pro vás nejobtížnější?
Fyzicky nejnáročnější byl určitě oběh Islandu kolem dokola - ekvivalent zhruba 32 maratonů za 30 dnů. Hodně psychicky náročné bylo běžet sólově z nejsevernějšího na nejjižnější bod ostrova. Jednou se totiž ocitnete v místě, kde máte nejbližší civilizaci 250 kilometrů daleko a musíte se spoléhat jen na to, co máte u sebe. Přijde silná vichřice a vy ve stanu ani nevíte, jestli vám poryv neodvál vozík s věcmi daleko, daleko odsud.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.