Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Spoczywaj w pokoju, Michal. Mladý jezdec narazil v plné rychlosti do mantinelu

Lidé

  11:00
Zamiloval se do ploché dráhy, kterou měla jeho rodina v erbu, chtěl závodit, tak jako předtím závodili jeho děda i táta. Toužil po výhrách, jezdil na plný plyn, ale právě rychlost jej zradila. Ještě dřív, než se Michal Matula stačil nadechnout k opravdové kariéře, zahynul při závodě druhé polské ligy v Krosnu. Skromnému a přátelskému jezdci z Kopřivnice osud vyměřil pouhých dvacet let života...

Michal Matula. foto: www.speedwaya-z.cz/Antonín Škach

Motory hřmí, jezdci zavřeni mezi mantinely se řítí na strojích, které nemají brzdy. Sport pro tvrdé chlapy, jimž nevadí hrozba nebezpečných pádů a nějaký ten šrám.

POHNUTÉ OSUDY: Miláček Kanady žil na plné pecky. Dzurillu dohnal až infarkt

Často jde ale o vážné úrazy. Michal Matula, rodák z Kopřivnice, který od roku 2004 působil v pražském Autoklubu Markéta, to dobře znal.

V roce 2006, kdy mu bylo devatenáct, neměl zrovna šťastný začátek sezony. Po rekonvalescenci fraktury klíční kosti z předchozího roku se postupně vracel do formy. Kvůli technickým problémům se kvalifikoval až do třetího závodu domácího juniorského šampionátu, při hrozivém pádu však utrpěl otevřenou zlomeninu stehenní kosti.

Zlomenina jej neodradila

„Příští rok to zkusím od začátku,“ plánoval tehdy v červenci, když se ještě opíral o berle. „Počítám, že do měsíce je odložím a ještě na konci sezony se svezu. Jen tak, při tréninku,“ těšil se.

Onen příští rok se však osud mladého jezdce, pro kterého byly jízdy na škvárovém oválu vším, naplnil beze zbytku. V neděli 27. května 2007 nepřežil pád při závodech druhé polské ligy v Krosnu, pár dní předtím oslavil teprve dvacáté narozeniny.

Michal Matula

* 8. května 1987 v Kopřivnici + 27. května 2007 v polském Krosnu

Plochodrážní jezdec pražského AK Markéta zahynul při závodu druhé polské ligy v Krosnu, když v plné rychlosti narazil do mantinelu. K tragické události došlo při šesté jízdě. Dvacetiletý mladík byl okamžitě převezen do nemocnice, kde krátce nato zemřel. Šlo o poslední případ, kdy český plochodrážní jezdec během závodu zahynul.

„Kdo ho viděl, muselo mu být jasné, že nemá natrénováno. Kluci ho zrazovali: Hele, neblbni, vykašli se na to, ale on si nedal říct a do Krosna jel,“ smutnil i po třech letech Vladimír Kovář, šéf kopřivnického klubu, který nedlouho předtím ukončil trenérské a manažerské působení v Praze na Markétě.

Za Markétu Matula v Krosnu startoval - v té sezoně to bylo vůbec poprvé, kdy se český klub přihlásil do polské ligy. „Šlo nám o to, aby mladí jezdci získali zkušenosti, protože každá soutěž v Polsku má svou kvalitu, postupové ambice jsme neměli,“ vysvětluje předseda AK Markéta Petr Ondrašík, proč tehdy klub vstoupil do soutěže, která je v zemi ploché dráze zaslíbené třetí nejvyšší - po extralize a první lize. Právě kopřivnický Vladimír Kovář v roce 2004 mladého Matulu do Prahy přivedl.

„Byl to tvrdý a zarputilý mladík, který už Kopřivnici přerostl. Jen trochu dlouho držel plyn, z toho pak pramenily problémy a pády. S jeho tátou jsem se domluvil, že jestli to má nějak vypadat, musí na Markétu, kde už je všechno na profesionální bázi,“ přibližuje.

V Kopřivnici se Michal Matula učil automechanikem, v čemž pokračoval na odborném učilišti v Moravské ulici na Vinohradech. „Byli jsme tam spolu dva roky,“ vzpomíná Luboš Tomíček, přední český jezdec, který v roce 2009 uzavřel kariéru.

Strašně hodný kluk

„Já byl o rok starší, přestoupil jsem na učiliště z průmyslovky a Michal mi hodně pomohl. Často jsem jezdil po závodech, takže jsem tu školu dělal dálkově, a on kvůli mně psal zápisky do sešitů s kopírákem. To díky němu jsem školu dodělal, byť o rok později než on,“ nezapomíná Tomíček na vděčnost.

POHNUTÉ OSUDY: Záhadná smrt atletické královny oživila pochyby

„Byl to strašně hodný kluk a kamarád, tichý a skromný. A nebyl ani moc průbojný, což se ovšem změnilo, když si vzal přilbu,“ dodává a dokládá svá slova příhodou. „Jednou přišel do dílny na Markétě, kde jsem dělal něco na motorkách - já už měl řidičák, on ještě ne -, a ptal se mě, jestli náhodou nepojedu autem do Střešovic. Mám ještě práci, říkám, ale za chvíli tam byl zase a se stejnou otázkou. Když přišel potřetí, už byl takový pobledlý a zeptal se, jestli bych ho nehodil do střešovické nemocnice. A teprve teď, až napotřetí, mi ukázal zkrvavenou dlaň, kterou si o něco ošklivě rozřízl! Jeli jsme hned, ale... Michal byl prostě velký slušňák, někdy až moc,“ pokyvuje hlavou nejmladší ze slavné plochodrážní dynastie Tomíčků.

Jeho otec, Luboš Tomíček starší, který působí v klubu na Markétě jako mechanik, má na Michala Matulu rovněž hezké vzpomínky.

Michal Matula byl rodák z Kopřivnice a od roku 2004 působil v pražském...

„Prima kluk, veselý a přívětivý, plochou dráhu „zdědil“ po dědovi a tátovi. V té době nešlo odhadnout, jestli to bude na špičku, ale chytlo ho to. To jsou ty geny, jako v mnoha dalších případech u nás i ve světě,“ líčil juniorský mistr republiky z roku 1976, jehož kariéru pak brzy uzavřelo zranění.

Za AK Markéta závodil Matula v juniorských soutěžích, naskočil i do první ligy. „Extraliga, kterou tehdy jezdily čtyřčlenné týmy, byla daleko, tam závodili ti nejlepší,“ vysvětluje Vladimír Kovář. Na jaře roku 2007 mladý jezdec, který po zranění znovu hledal formu doma v Kopřivnici, vyslyšel volání svého klubu.

„Chyběl mu sedmý závodník na polskou ligu, tak zavolali Michalovi, ale on ještě nebyl vyjetý. Jenže kývl. Řekl, že Markéta předtím pomohla jemu, tak to chtěl klubu oplatit,“ chmuří se Tomíček mladší.

Ondrašík: Nechtěl ani slyšet

„Dost často padal a býval zraněný,“ přikyvuje pražský šéf Ondrašík. „Po zlomenině stehenní kosti jsme s ním mluvili, jestli nechce skončit, ale nechtěl ani slyšet. Prosil nás, aby mohl dál závodit, a to pak nejde jen tak mu sebrat motorku...“

POHNUTÉ OSUDY: Úspěšný ministr Zadina prošel Buchenwaldem i komunistickým vězením

V Polsku Matula v květnu roku 2007 závodil i přesto, že předtím při závodech v Pardubicích a Kopřivnici několikrát upadl.

Spoczywaj w pokoju, Michal. Tak uzavřely svoje texty o tragické události v Krosnu polské deníky a plochodrážní servery. Osudnou jízdu absolvovali domácí Kasprowiak a Dadela, s nimi Michal Matula a Pavel Fuksa.

„Pokazil jsem start, Poláci nám podjeli a Michal jezdil dvě kola přede mnou,“ líčí pardubický Fuksa, který tehdy v týmu Markéty coby osmnáctiletý jezdec hostoval.

„Jel jsem při mantinelu, na rovince jsem se dostal o tři čtvrtě motorky před něho, a když jsem se chystal klopit do další zatáčky, vidím, jak se na mě řítí Michalův loket. Lekl jsem se, zaklapl plyn a Michal, který jel pořád rovně, přede mnou narazil do mantinelu. Pak jsem spadl taky,“ dodává se smutkem.

Se stínem na duši

Podle přítomných to vypadalo, jako by se Matulovi zasekl plyn. „Když jsme pak jeho motorku nakládali, zaseklý byl. Ale nešlo určit, jestli se nezasekl až nárazem...“

Pohřbu, kdy mladého závodníka vyprovázel v Kopřivnici na poslední cestu teskný řev motorek, Fuksa přítomen nebyl.

„Neměl jsem sílu,“ hlesne mladý muž, který do tří let uzavřel kariéru. „Celou tu dobu jsem jezdil se stínem na duši, závodění mě přestalo bavit. Ale ten stín tam je pořád,“ přiznává nynější mechanik.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.