OSUDY 11. ZÁŘÍ11. září 2001 došlo v USA k prvnímu velkému útoku džihádistů na západní civilizaci. Po útoku čtyř buněk Al-Kájdy zahynulo v New Yorku, Washingtonu a Shanksville 2977 lidí. Server Lidovky.cz při příležitosti 15. výročí největšího úderu radikálních islamistů v dějinách připravil seriál, který bude vycházet mezi 1. - 11. zářím. Přiblížíme v něm 11 osudů – 11 příběhů onoho tragického dne. |
Normálně by pracovní den začal v osm ráno schůzkami na radnici. 11. 2001 září měl však Rudy Giuliani kvůli primárkám program jiný. Nejprve se rozhodl posnídat v hotelu Peninsula na páté ulici s bývalými kolegy ze státního zastupitelství. „Měl to být pro mě zajímavý den. Začínal jsem přemýšlet, co budu dělat po odchodu z úřadu,“ řekl Giuliani v dokumentu Giuliani’s 9/11 od National Geographic.
Na konci schůzky přišel policista, člen starostovy ochranky, ke stolu a něco zašeptal do ucha jedné z Giulianiho poradkyň. „Ta nám pak řekla, že je ve World Trade Center velký požár, dvoumotorové letadlo zřejmě narazilo do budovy. Měli bychom se tam vydat,“ vzpomínal starosta. „Vyšel jsem před hotel a spatřil nádhernou jasnou modrou oblohu. Hned jsem si řekl, že to nemohla být nehoda.“
Giulianiho štáb dostal informace o stovkách uvězněných lidí v horních patrech zasažené věže. Starosta se osobně vydal na místo, chtěl pomoci. Později tenhle krok mnoho lidí kritizovalo. Riskoval svůj život a podle nich tím hrozil chaos v řízení. Giuliani se snažil cestou k WTC dovolat do Bílého domu. Marně, síť byla přetížená.
Když se kolona vozů s policejním doprovodem prodírala ranní zácpou, spatřil Giuliani poprvé hořící WTC. „Ty škody byly mnohem horší, než mi říkali. O několik desítek sekund explodovala druhá věž. Tehdy jsem nevěděl, že to bylo druhé letadlo. Když mi policie řekla, že to byl další náraz, měl jsem pocit, že jsme v určitém druhu války.“
Tři bloky od WTC Giuliani a jeho lidé uvízli, dál nemohli. K věžím se vydali pěšky. Starosta se nemohl rozhodovat bez toho, aniž by mluvil s lidmi, kteří záchrannou operaci na místě řídili. Náměstek Joe Lhota Giulianimu řekl, ať se podívá nahoru, že tam padají lidé. „Já ale viděl jen trosky. Pak jsem se zarazil. Jasně jsem spatřil muže, jak se vrhnul ze 101. či 102. patra dolů. Pád trval tři, čtyři sekundy. Moje emoce se poté totálně změnily. V ten moment jsem si uvědomil, že tohle není žádná další běžná pohroma, ale něco, co jsme ještě nikdy nezažili.“
Kaplan FDNY Mychal Judge..
Cestou k velitelství záchranářů potkal kaplana hasičů FDNY Mychala Judgeho. Tenhle kněz mu již několikrát osobně pomohl. Tentokrát jej chytil za rameno a poprosil ho, ať se „za nás modlí.“ Judge mu odpověděl, že to dělá vždycky. Když promluvil s veliteli, bylo Giulianimu jasné, že zahyne obrovské množství lidí. Šéfové hasičů mu vysvětlili, že se jeho muži nedostanou ve věžích do pater nad požáry a že není možné kvůli plamenům a kouři nasadit vrtulníky.
Giuliani pak zamířil na velitelství policistů, které byly dva bloky od WTC. Všichni se báli dalších útoků, v tu chvíli bylo podezření na sedm unesených letadel. Proto dovolil dvě oddělená velitelská stanoviště. Hasiči ho měli na ulici poblíž obou věží, policisté dál v kancelářské budově, kde byly pevné telefonní linky. Cestou starosta vydal rozkaz k uzavření tunelů, mostů a ochranně všech význačných symbolů města.
Ve stejnou chvíli se dozvěděl další neuvěřitelnou zprávu. Další letadlo prý spadlo na Pentagon. Proto se snažil dál volat prezidenta, aby zjistil, zda je země ve válce. Když se dovolal do kanceláře prezidenta, bylo mu přislíbeno, že mu zpět zavolá viceprezident. Giuliani nemohl tušit, že George Bush právě sedí v divoce startujícím Air Force One a viceprezident už je zavřený v protiatomovém bunkru pod Bílým domem. To z Giulianiho udělalo tvář, která v očích veřejnosti symbolizovala vedení a vládu při útocích.
Člen údržby Chris Marley vysvobodil Giulianiho štáb.
Ve chvíli, kdy mluvil s viceprezidentem, začal se Giulianiho stůl třást. „Vedle začali policisté křičet, že věž padá.“ Okolí zčernalo, obrovský mrak trosek a betonového prachu zasáhl i policejní velitelství. Panovaly obavy o stabilitu budovy, ve které starosta byl. Giuliani zkusil v přízemí otevřít několik dveří s nápisem východ, ale všechny byly zamčené. V tu chvíli z jedněch dveří vyšel člen údržby Chris Marley. „Proti mě stál starosta a dalších 20 lidí, všichni byli očividně rozrušení,“ popisoval.
Marley zavedl Giulianiho štáb po schodech dolů, kudy se podzemními chodbami dostali dál od WTC. Vyšli v domě na Church Street. Při pohledu ven uviděl Giuliani ulici plnou bílého oblaku. „Vypadalo to, jako by venku vybuchla atomová bomba, po ulici se pohybovali zranění lidé. K nám dovnitř pak vpadl jeden z policejních šéfů. Měl krvácející rány na tváři a čele. V jeho očích byl strach, byl v šoku,“ popisoval Giuliani.
Rudy Giuliani se zapůjčenou rouškou na ulici u zřícené WTC.
Starosta a celý jeho štáb nemohl zůstat v budově. Kdyby spadla, vypukl by v řízení města chaos. Údržbář Marley dal svoji roušku starostovi a ten se vydal ven. Tam se k němu dostal televizní štáb a pomocí něj vyzval všechny Newyorčany, ať opustí dolní Manhattan. Sám se vydal k jedné hasičské stanici, kde si zřídil velitelství. Cestou kamery zachytily i okamžik, kdy Giuliani spatřil zraněného muže, který nemohl pořádně chodit. Mávl na projíždějící policejní vůz a naložil zraněného dovnitř. Sám šel stále pěšky.
O chvíli později se za nimi ozval strašný hluk, padala i druhá věž. Jeden z policistů ho chytl zezadu a přinutil ho utíkat. Starosta se však rychle zastavil. Uvědomil si, že kdyby lidé viděli, jak starosta města prchá, mohlo by to způsobit ještě větší paniku.
Na hasičské stanici se konečně mohl spojit s dalším lidmi. Guvernér New Yorku George Pataki byli Giulianovým telefonátem zaskočen. „Byl překvapený, že jsem naživu. Myslel si, že jsem také zahynul,“ líčil starosta. Z hasičské stanice pak zorganizoval i první improvizovanou tiskovou konferenci. „Bylo důležité lidem říct, co se děje. A ujistit je, že to stále někdo řídí.“ Giuliani lidi informoval, že je armáda chrání před dalšími útoky, nad městem létaly stíhačky.
11. září zahynul i nejvyšší velitel hasičů FDNY Peter Ganci.
Giulianiho pravidelné tiskové konference se pak staly příležitostí nejen jak informovat o novinkách, ale i možností, jak lidi uklidnit. I když sám měl co dělat, aby zvládl příval tragických zpráv. „Když jsem se dozvěděl, že zemřel kněz Judge, byl to pro mě velký šok. On byl člověkem, ke kterému jsem se obracel pro radu a pomoc. Pak mi řekli o šéfovi hasičů Peteru Gancim a jeho lidech.“
Trosky druhé věže dopadly do místa, kde měli hasiči velitelství. Všichni nejvyšší velitelé FDNY byli mrtví. „Byli to lidé, na které jsem spoléhal. Byli to také moji přátelé,“ vzpomínal Giuliani.
Starosta se během jedné tiskové konference téměř rozplakal, když se ho novinář zeptal, zda slyšel záznam telefonátu Barbory Olsonové z paluby uneseného letadla. Olsonová byla známá právnička a televizní komentátorka. Ona a její manžel Ted Olson patřili k Giulianiho nejbližším přátelům. „Nevěděl jsem, že je mrtvá. Nechtěl jsem, aby mě lidé viděli plakat, jen tak tak jsem tu situaci zvládnul.“ Poté odešel do kanceláře, zavřel se tam a zavolal Olsenovi. „Pak jsem se poprvé rozbrečel.“
  |
Giuliani dostal odhady počtu obětí, ale nechtěl je veřejně oznamovat. Místo toho zajel za hlavním newyorským koronerem a zeptal se ho, jak se připravit na tisíce mrtvých a kolik bude potřeba vaků na mrtvoly. „Řekl mi, ti lidé ve věžích byli téměř rozdrceni na prach. A že většina identifikací se bude muset udělat podle DNA z malých kousků tkáně.“
Giuliani svou roli lídra 11. září i v dalších týdnech zvládl. Chodil na pohřby a utěšoval rodiny.
Po letech na něj však dopadla tvrdá kritika. Jeho úřady podcenily rizika pro záchranáře, kteří strávili stovky hodin na Ground Zero. Někteří záchranáři neměli nic, jiní jen roušky, respirátory jen část z nich. Giulianiho lidé říkali, že kouř z trosek není nijak nebezpečný. Ve skutečnosti však byl toxický. K srpnu 2016 má více než čtyři tisíce lidí z Ground Zero a jeho okolí rakovinu, dalších 30 tisíc lidí má potíže s dýchacím ústrojím. Mnoho z nich již zemřelo.
Giulianiho v roce 2001 vyhlásil časopis Time mužem roku. Čekalo se, že svoji popularitu „prodá“ i v nejvyšší politice. V roce 2008 musel kvůli malé podpoře vzdát boj o prezidentské křeslo, další nabídky na různé kandidatury už odmítá a úspěšně pracuje jako právník.
