„Film by měl bavit, měnit vás a provokovat. Je bezva, když si ho pamatujete ještě druhý den,“ říká majitelka opěvovaných vnad z katolické rodiny, která umí být děvkou, lesbou, jeptiškou či čarodějnicí, především však ženou s názorem.
Herectví je pro ni způsob, jak si užít všechnu zábavu na světě, a taky všechnu bolest: „Běžný člověk nemá možnost být v jednom životě zároveň matkou a řádovou sestrou, nestane se mu, že když zabije člověka, bude nominován na Oscara.“ Čtyřnásobné obcházení kolem této ceny proměnila na pátý pokus: za roli řádové sestry Heleny ve vězeňském dramatu Mrtvý muž přichází (1995), která sympatizuje s vrahem i jeho obětí. Na udílení Oscarů jednou protestovala proti nepřijetí haitských uprchlíků s pozitivním HIV imigračními úřady USA.
Susan Sarandonová v Cannes: V osmdesáti budu točit porno |
Taky se stavěla proti válce v Iráku. S organizací MADRE se stará o oběti válečných konfliktů v Latinské Americe a občas hraje divadlo pro schizofreniky z Mount Sinai Hospital. Je velvyslankyní dobré vůle UNICEF.
Susan šla vždycky do všeho s vervou. Do filmových dějin vešla scéna z filmu Atlantic City (1980), kde si potírala prsa citrony: „Vtipálci mi posílali citrony v restauracích, dostávala jsem je i poštou.“ Na kontě má i jiné kousky: lesbičku ve výtvarně stylizovaném hororu Hlad (1983), kde sváděla Catherine Deneuveovou. Sexuálně agresivní baseballovou fanynku Annie v Durhamských býcích (1988). Tam se seznámila i se svým partnerem, o 12 let mladším režisérem Timem Robbinsem: „Tim je skvělou kombinací výstřednosti a tradičních hodnot.“
Show a kostel
Show a kostel k jejímu životu patří. Její otec Phillip zpíval po nočních klubech, pracoval v reklamě, dělal televizního producenta, a zároveň byl velmi zbožný. Susan Abigail Tomalingová se narodila 4. října 1946 jako první z devíti dětí v městečku Edison u New Yorku. Na katolické univerzitě ve Washingtonu potkala Chrise Sarandona, a aby spolu mohli žít, vzali se. Vydrželo jim to deset let.
Susan pracovala jako modelka a dělala manželovi manažerku. Nakonec dostala místo něj roli sama ve snímku Joe z roku 1970. O pár let později zazářila v kultovním muzikálu The Rocky Horror Picture Show. A pak přišel Louis Malle.
Po hlavní roli v nostalgickém retrosnímku Děvčátko ji obsadil do zmíněného komediálního melodramatu Atlantic City. Role osamělé číšnice Sally prožívající osudový vztah se stárnoucím gangsterem jí vynesla první nominaci na Oscara.
Sahala po něm ještě třikrát: za zatrpklou ale nezlomenou Louisu v road movie Thelma a Louise (1991), za matku bojující o život synka v Léku pro Lorenza (1992) a za advokátku v thrilleru Nebezpečný klient (1994).
Slavnou komedií Čarodějky z Eastwicku z roku 1987 byla podstatně méně nadšená než diváci - musela předstírat hru na violoncello, levitaci nad bazénem a posedlost Jackem Nicholsonem.
V roce 2012 ve festivalových Karlových Varech představila nezávislou komedii bratří Duplassových s názvem Jeff.
A na sex-appeal má tato partnerka mnohem mladších mužů originální recept: „Před tím, než jsem měla děti, jsem si myslela, že být sexy znamená nosit šíleně krátké sukně a nemít podprsenku. Teď už mám pocit, že jde hlavně o to, žít naplno. Užívat každý moment. To je sexy.“ Jitka Bojanovská rmi
