Snažím se běhat třikrát týdně, ale někdy to nestihnu a nebýt sobot a nedělí, asi bych se na tradiční podzimní běhy Běchovice a Kunratice nedokázal připravit. V neděli tradičně hrajeme s přáteli čtyřhru v tenise. Přes stoupající věk se mi až do letošního června sportovní úrazy vyhýbaly. A najednou jsem po úspěšném servisu běžel na síť, uklouzl a zlomil si levou ruku.
Mým druhým víkendovým koníčkem je historie a z toho vyplývající cestování. Jak to jde, někam jedu nebo čtu historické knihy, případně hledám na internetu. Mám nahrány vyprávění starších profesorů naší lékařské fakulty a baví mne pátrat po nejasných událostech. Zrovna jsem konzultoval jednoho historika ve dvou věcech: zda je možné, že na našem Ústavu lékařské chemie vyrobili v létě 1939 výbušninu, kterou byl spáchán v Berlíně atentát, jak o tom píše prof. Krajina v pamětech a nikdo u nás na fakultě ani z potomků tehdejších profesorů o tom neví; a zda je možné, aby jeden slavný český lékař, který byl v koncentračním táboře nucen pitvat, vynesl po válce srdce naložené v lihu, které bylo později pohřbeno s jeho manželkou, jak mi to vyprávěl jeden profesor naší fakulty. Ten lékař se později stal jedním z hlavních svědků v Norimberském procesu a ještě později děkanem lékařské fakulty a ještě později chartistou.
O nedělích se také věnuji zkoumání genealogie a genetiky. Nedávno jsem se byl v Chrudimi podívat na dům, kde se roku 1611 narodil můj nejstarší doložitelný předek Mikuláš Kratochvíl. Dopátral jsem se, že předkové dědečka byli 200 let rychtáři v obci Věžnička a v domě měli hospodu. Z té vyšla Anežka Hrůzová na cestu do Polné, než byla zabita. To už ovšem mí předkové bydleli 100 let o několik vesnic dále. A také jsem zjistil, že jeden strýc druhého dědečka od Domažlic emigroval do Ameriky.
