Léto, pohoda jahoda, klid, kniha, dloooouhý spánek bez budíku. Proto se hned první den budím v 5:40 zpocený jak po maratónu (ručička teploměru se už v tuhle hodinu pomalu šplhá k 25 stupňům). Po krátké osvěžující sprše jdu chystat snídani a po zalití kávy a namazání pár chlebů opět navštěvuji koupelnu na středně delší osvěžující sprchu.
Volno v divadle. Jak vypadá (ne)běžný den herce? |
Okolo 9:00 se nám skoro rozeskočí teploměr a tak usoudíme, že je třeba schovat se na zahradě ve stínu stromů (o výšce asi 1,08 metru) a strávit den v bazénu (o průměru 2,3 metru). Olej na opalování svojí teplotou připomínal rozehřátý olivový olej na pánvi, ale jsem velký kluk, namazat se musím tak jako tak (pouze olejem, jsem na zahradě autem), tak zavřu oči a s výdechem se napatlám od hlavy k patě.
Murphyho zákon (myslím, že je to to samé jako zákon schválnosti, jen chci působit, že jsem chytřejší) se dostavil. Po dvaceti minutách od naaplikování osmi litrů oleje na své dvoumetrové tělo, se přihnaly mraky a redaktorka v rádiu ohlásila příchod studené fronty (to mi nemohla zavolat před půl hodinou?!). Házím na sebe triko (lepí se mi na tělo a stahuji ho dolů asi pět minut), balíme, sedáme do auta a bleskurychle vymýšlíme plán B – bleskurychle se řítím dálnicí na Javorník a strávíme den na bobové dráze. Budu se řítit šusem z kopců až do večera!
Po ucpané cestě přes Liberec (asi všech sto tisíc obyvatel Liberce kvůli náhlé změně počasí peláší na Javorník) a po dvou hodinách jízdy, jsme na místě. Ženeme se do kopců, těžké černé mraky se ženou z kopců a u pokladny hlásí redaktorka v rádiu nečekaně rychlý přichod silných bouřek a krupobití (to mi nemohla zavolat před půl hodinou?!). Obsluha bobové dráhy si kvůli počasí snad hází korunou, jestli nás pustit na trať, nebo ne. Naštěstí padl orel a asi proto sedám do bobu (do pozice olympijského závodníka) a začínám být vytahován na vrchol. Osm litrů oleje na zádech mi na plastové sedačce dělá trochu paseku a já se ne a ne usadit, a neustále kloužu ze sedáku a mám pocit, že nedojedu ani nahoru, natož abych slavnostně a rychle přetnul symbolickou pásku v cíli.
Ondřej BrettNarodil se v roce 1987 v České Lípě, v takové malé vesničce u Jablonného v Podještědí. V roce 2006 nastoupil na JAMU, obor činoherní herectví (z dob studií si odnáší největší životní přátelství). Po ukončení studia a roce v šumperském divadle zakotvil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde zatím ztvárnil okolo 30 rolí. Hostuje na dalších ostravských scénách a spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem. |
Nastal okamžik O, jsem na vrcholku hory, pod sebou celý Liberec, ale ukazatel nadmořské výšky ukazuje rozdíl asi 30ti metrů (asi se jim pokazil). Odbržďuji svůj pekelný stroj a řítím se dolů. Zatáčka, rovinka, zatáčka, zatáčka, zatáčka, rovinka, osm velkých zatáček (žaludek v krku) a po minutě CÍL! Rozklepaně vyskakuji z bobu, chlubím se rychlostí Fittipaldiho a ukazatel napjatě odhalí rychlost 24,1 kilometrů za hodinu.
Jako dospělý muž přiznám, že určitě devadesát procent dospělých mužů jezdí rychleji a chci v druhé jízdě pokořit alespoň posvátnou třicítku. Obsluha bobové dráhy nám zamkne vstup před nosem (Cituji: Už je tady ten chcanec!), a tak je na čase jet domů a strávit první den prázdnin s knihou a pod peřinou. No co?! Ale kdo aspoň může říct, že v červenci boboval?
