Bratislava je zřejmě poslední místo, kde bychom se snažili hledat originální přístup k architektuře. Je tam jedno hezké náměstí, které ohraničuje prakticky celé centrum města, další poklady aby jeden pohledal. Právě proto je domácí restaurace Fouzoo takovým překvapením. Architekti Jerry Koza a Adam Jirkal z Atelieru SAD tu vytvořili místo, které byste očekávali spíše v Londýně nebo New Yorku.
Místo, kde se rodí vítr
Název restaurace prý v japonštině znamená "místo, kde se rodí vítr". Zadáním pro architekta bylo vytvořit místo odpovídající plánované kuchyni – východní, asijské. "Investor nechtěl žádné evropské příkrasy," vysvětluje Jerry Koza, "a přesnému zaměření měl odpovídat i prostor, tedy teplé intimní přírodní místo, ve kterém se budete cítit dobře."
Situaci ovšem komplikoval samotný objekt, který byl pro restauraci vybrán, tedy studená novostavba administrativní budovy. Investor totiž chtěl místo, které je dopravně dobře dostupné. Ale protože celé centrum je pěší zónou, musel se poohlédnout jinde. Nakonec vybral okraj Petržalky. "Tím bylo i definováno, jak jsme k projektu museli přistoupit," říká Koza.
"Protože poblíž je dopravní tepna, která vede k mostu se slavnou bratislavskou dominantou, otočnou restaurací ve věži, není okolí samo nikterak pěkné." Administrativní budova, ve které se restaurace nachází, není nijak výjimečná. "To ovlivnit nemůžeme, ale snažili jsme se to místo nějak zvládnout: naše práce zkrátka začíná v momentě, kdy máme k dispozici prostor."
Ten architekt pojal, a nutno říci, že se skvělým výsledkem, introvertně, tedy tak, aby se návštěvník na chvíli ocitl jinde, aby kontakt s nehezkým okolím sice úplně nezmizel, ale byl co nejvíce potlačen.
Část budovy, ve které je restaurace umístěna, je rohová, ale celý prostor s betonovými sloupy byl tak tvrdý, že se jakékoli zjemnění zdálo být nemožné. "To bylo nejtěžší: jak zabydlet betonový prostor tak, aby nabyl meditativního rázu?" ptal se architekt.
Jeho řešení bylo nakonec více než neobvyklé: celý prostor zázračně změkčila křivka lamel, která lemuje obrovská výkladní okna. Dřevěné lamely, kterých je 130, jsou dvojitě ohnuté a tvoří zborcenou plochu, navíc daly prostoru nejen požadovanou měkkost, ale protože jsou v horizontu oka zavřené, není díky nim vidět ven. "Rozbíhají se směrem nahoru a dolů, kudy do prostoru proudí světlo," vysvětluje architekt.
Tři prostory, tři nálady
Lamely lemují vnitřní prostor, který rozdělují dva bary ve tvaru oblázku. Celá tato část restaurace byla inspirována tradiční japonskou zahradou, a proto i bary, volně umístěné v prostoru, připomínají bílé oblázky. Jsou jeho samozřejmou součástí a zároveň vymezují i zákoutí. "Každý stůl má v této části své pevné místo a nedá se s ním hýbat," vysvětluje architekt, "proto jsme tu použili prostorovou kombinaci stromů, lamel a barů, aby stolů nebylo příliš mnoho pohromadě – zachovala se tak aspoň relativní intimita."
Podařilo se dosáhnout i toho, že každý stůl má hezký výhled do volného prostoru – je vidět jak na bar, kde pracuje čajový mistr, tak i na druhý bar, kde se připravuje suši. "Jsou tak pod dohledem zákazníků, kteří přípravu pokrmů rádi sledují." Stranou hlavní části restaurace je loungeová část: stoly jsou tu nižší, sedí se na křeslech, která jsou také nižší, lavice mají výšku sedačky.
"Tahle část je určena pro uvolněnější způsob stravování, dá se tam i jednat a na míru jsme tam, stejně jako do celé restaurace, vyrobili originální betonové stoly."
V další části je dřevěná podlaha i dřevěný strop, má odlišnou atmosféru, stoly se tam dají uspořádat variabilně, je možné je sesazovat, prostor se dá uzavřít pro společnost, ale i nechat otevřený. Je určen pro soukromé akce a funguje prakticky jako salonek.
Mimořádně efektní je i podlaha, která je vyrobena z terasa. Architekt do ní otiskl grafický motiv, který je spojen s hrabáním kamínků v japonských zahradách. Grafika ale nesměla být příliš násilná, proto se poslední povrchová úprava provedla kombinací matného a lesklého laku.
Pro atmosféru restaurace jsou samozřejmě důležitá i světla. Jerry Koza chtěl dosáhnout atmosféry jako při svíčkách, ale zároveň bylo potřeba, aby bylo vidět na jídlo. "Interiér restaurace je nástrojem k jídlu," vysvětluje architekt, "o design jde zkrátka až ve druhém plánu."
Zdánlivě neřešitelný úkol ovšem vyřešil skvěle a vlastně jednoduše: do každé lamely umístil LED diodu, která zařídila teplé lámané světlo, a nad každý stůl další úzkou diodu, která nasvěcuje samotný prostor stolu. Výtečně nasvícené jsou ale i toalety, které zdobí například lampa od Inga Maurera.
Architektura a design na míru
Mnoho detailů se vyvíjelo konkrétně pro tuhle restauraci. Už od počátku architekt úzce spolupracoval s grafičkou Lucií Kocmanovou, která vytvářela vizuální stránku. "Je to skvělá zkušenost, design s grafikou se dobře ovlivňují, pomáhají si a oboustranně se mohou rozvíjet," pochvaluje si Koza.
"Hlavní motiv je strom, pro nás živoucí nejvýraznější prvek v interiéru, a je skvělé, že je i v logu. Naopak naše lamely grafička rozpracovala například i na polepu oken, což v kombinaci s lamelami skutečnými vytváří neuvěřitelné efekty."
Díky dokonalé spolupráci architekta a grafičky tak dává celý prostor smysl.
Restauraci Fouzoo, kterou architekt Jerry Koza vytvořil, by nebylo možné realizovat za předpokladu, že by investor měl omezený rozpočet. I v tomto ohledu byl projekt výjimečný. "Obvykle je rozpočet součástí zadání, kterou je třeba respektovat. Od počátku jsme chtěli vědět, co nás limituje, ale nikdy jsme se to nedozvěděli," směje se architekt.
A jaký je výsledek? Vyzkoušejte bratislavské Fouzoo sami. Vsadím se, že neskončíte u první návštěvy. Jednomu je tam prostě skvěle.