V zásadě existují dva způsoby architektonického navrhování. Ten, kdy si uvědomujete, že navrhujte výjimečný, důležitý dům (obsahem, funkcí, formou), a snažíte se to ve svém návrhu ukázat. V posledních letech se pro tyto domy v architektonické terminologii vžil název: ikony, ikonické stavby navrhované ikonickými architekty. Pohříchu bývají považovány za jediný kreativní přístup k architektuře a za to, čím se architekt opravdu zabývá.
Ten druhý způsob, se kterým se ale architekti setkávají tisíckrát častěji, se týká běžných, nenápadných objektů. Zde je (nebo by měl být) vhodnější úplně jiný přístup. Úkolem je v podstatě navrhnout nenápadný dům, který se často nechává inspirovat svým blízkým okolím a snaží se splynout s ostatními stavbami, scelit prostředí a nevyčuhovat z něj, zbytečně na sebe nepřitahovat pozornost. Takové domy tvoří těsto města.
Vypadá to jako banální záležitost, ale pokud chce architekt podobnou stavbu udělat doopravdy dobře, vyžaduje to od něj často více úsilí a invence než vymýšlení "ikon". I u těchto úloh se architekti (alespoň ti kvalitní) snaží kontext něčím obohatit, drobně ho rozvinout, vnést do něj něco jiného, ale velmi nenápadným, adekvátním způsobem. Přesně o to se ve svém bytovém domě na Žižkově pokusila kancelář Zdeňka Fránka.
Přesně podle památkářů, a přesto inspirativně
Vnější formu si vynutily požadavky památkářů a stavebního úřadu: členění muselo odpovídat původním stavbám na parcele. Proto, přestože se v zásadě jedná o jeden bytový dům, vypadá jako čtyři na sobě nezávislé. Mezi populární odstíny šedé (u architektů zřejmě nejoblíbenější barva, která poráží v četnosti výskytu i černou a bílou, a to je co říci) se vklínila také okrově žlutá – a je to tak jedině dobře.
Celý objekt je rytmizován obdélníkovými okenními otvory. Dřevěná špaletová okna s velkou hloubkou (která domu zvláště při západním slunci dodává na plasticitě) a vertikálním rozpůlením jsou jedinou výraznou charakteristikou objektu. Na subtilitě jim přidává vnější skleněné zábradlí, na živosti látkové rolety.
Horní patro je podle památkářských požadavků vzorně ustoupeno, a doplňuje tak horní byty o průběžný balkón. Díky uskočení dům nenápadně navazuje na okolní domy se sedlovými střechami a nijak je nepřevyšuje. Poslední patro je oplechované, stejně jako vjezd do garáže. Vršek a spodek stavby tak vytvářejí příkladnou jednotu. Z okolí se lehce vymyká pouze prosklený parter lemovaný nerezovým plechem, který obkládá i zapuštěný hlavní vstup do domu.
Pestrý život na pavlači
Hned za vstupními dveřmi zaznamenáte, že se nenápadnost přetavila v něco jiného. Chodby jsou výrazně předimenzované a odkazují na velkorysost první republiky, i když pro Žižkov dost netypickou. Celý dům je vytvořen z monolitického betonu, skeletovým systémem 6x6 metrů s průvlakovými stropy. Prvotřídní provedení pohledového betonu v interiérech chodeb dokládá, že investor, stavební firma Eucon, objekt částečně pojal jako vlastní výkladní skříň.
Ve dvoře nás čeká malá, ale krásná zahrada, protknutá šesti masivními betonovými světlíky ve tvaru komolých kuželů, které přinášejí světlo do dvou pater podzemních garáží, vyplňujících celou parcelu. Zahrada je lemována šestipodlažním bytovým domem ve tvaru písmene L (který obsahuje celkem 54 bytů) a dvoupodlažním kancelářským objektem. Bytová funkce je tak doplněna nejen komerčním parterem přístupným z ulice, ale i pracovištěm uvnitř bloku.
Bytový dům se vrací k typické typologii Žižkova, v posledních letech hodně vysmívané a opomíjené: k pavlačím. Ty jsou podobně jako chodby předimenzované. Nemají totiž sloužit jako pouhé utilitární přístupy do bytů, ale chtějí především v jarních a letních měsících poskytnout další životní prostor obyvatelům domu. A ti této nabídky zhusta využívají.
Valéry šedé dominují i vnitřnímu prostředí. Litá šedá podlaha, stříbřité pozinkované zábradlí, šedé PUR panely obkládající střešní nástavbu, světle šedá omítka stěn a všudypřítomný beton. Výjimku představují výrazně barevné dveřní a okenní otvory (tmavě červená, oranžová a žlutá se k šedé hodí výborně) a pak především to, co na fotografiích pořízených těsně po dokončení stavby neuvidíte: život. Kola, květiny v oranžových plastových truhlících a květináčích, boty.
Na to má ovšem vliv i fakt, že původní investor část objektu prodal
Faktaarchitekt: Zdeněk Fránek Architects & Associates, s. r. o. franek.xproduction.eu |
Sputnik pro architekta
Nejpodivnější součást komplexu je vyzdvižena nad střechu nižšího, administrativního domu. Krychlový objekt na čtyřech šikmých ocelových nohách je přístupný pouze po roštové lávce z posledního patra. Architekt Zdeněk Fránek mu přezdívá Sputnik a představuje jeho vlastní pražské útočiště a pravděpodobně i část honoráře za projektové práce.
V horním podlaží Sputniku je pracoviště pro dvě osoby, v dolním místo pro přespání a hygienu. Vnitřek, včetně nábytku, je vytvořen z nejlevnějších dřevoštěpových desek. Exkluzivní je jeho izolovanost a výhled.
Byl bych hrozně rád, kdybych tuto realizaci Zdeňka Fránka mohl označit za obyčejný, průměrný dům. Za standard pražského stavění. Za dům, kterých je všude plno. Bohužel nemohu. Ještě stále je to na české poměry špičkový dům a ještě tomu tak řadu let bude.
