Lidovky.cz

Dům v přírodě nemusí být nesplnitelný sen

Design

  7:00
Spousty lidí sní o domě v přírodě, ale pro mnohé z nich je tento sen (nejen) finančně velice vzdálený. Možná ale ne tolik, jak si myslí. Splnění takového snu určité úsilí vyžaduje, ale ne o moc větší, než jaké je zapotřebí pro stavbu kdekoliv jinde.

Kaskádovitá forma domu reaguje na existující svah a orientaci ke světovým stranám. foto: Ester Havlová

Na začátku stál výběr pozemku a intuice architektky Šárky Sodomkové, že ten prudký, hustě zalesněný, severně  orientovaný svah bude ten pravý. Zbylé trojici - v budoucím domě hodlaly žít dvě manželské dvojice, Marek a Šárka Sodomkovi a manželé Kahánkovi (rodina sestry architektky) - tak atraktivní nepřipadal, ale nechala se přesvědčit.

Rodinný dvojdům v Zadní Třebani

Už mnohokrát mě napadlo, že už  při výběru pozemku by měl vždy asistovat architekt. I kdyby následně  dům nenavrhoval, umí si často potenciál prostoru lépe představit. Když dva páry pozemek hledaly, stanovily si několik základních kritérií: dostupnost Prahy, spíše západní než východní  strana, blízkost vlakového nádraží, součást existující  obce a blízkost přírody. Pozemek se jim podařilo najít hned napotřetí. Ostatní zájemci ho (přes jeho láci) zřejmě příliš  atraktivním neshledali. Od tohoto momentu následoval sled logických rozhodnutí, který vyústil v jednu z nejlepších staveb pro rodinné bydlení, jakou jsem v Česku viděl.

Minimální změny krásného

Historické  stavby bývaly velmi citlivě osazovány na terén - neexistoval buldozer a nebylo možné pozemek kompletně předělat. Dům se přizpůsoboval terénu, nikoliv obráceně, jak tomu bývá  často zvykem dnes. První rozhodnutí stavebníků bylo v tomto ohledu „nemoderní“: jen nejnutnější úpravy kaskádovitého pozemku a jen minimální nutné kácení stromů. Svou nezanedbatelnou roli hrála také finanční stránka věci. Stavba byla založena na betonových mikropilotech, které bylo možné osadit bez pomoci těžké mechanizace - a bez ní  se obešla celá stavba.

Svým materiálovým pojetím dům postupně vrůstá do prostředí.

Na mikropilotech vyrostla ocelová konstrukce, která je s terénem spojena v šestnácti místech. Tento fakt určil pojetí stavby, která musela být co nejlehčí - tedy dřevostavba. A když dřevostavba, tak nejen konstrukcí, ale i ve viditelných částech. Tedy včetně nádherně  stárnoucí modřínové fasády (bez ošetření), jedlové  podlahy a smrkového vnitřního obkladu. Jedinou výjimku tvoří přístupová  chodba, která je opláštěna dřevoštěpkou, materiálem, který  je pro tento utilitární prostor jistě vhodný. Převážně  dřevěný vnitřek doplňuje výrazný barevný akcent dveří (včetně ostění) a koupelen v signální zelené.

Převážně dřevěný interiér doplňují výrazné barvy dveří.

Oslunění jako problém i příležitost zároveň

Zdánlivě velmi nevýhodná orientace vůči světovým stranám si vynutila specifické prostorové řešení. Do domu se vstupuje z boku, z malé venkovní terasy zhruba uprostřed svahu. Skrze prostor zádveří se můžete vydat nahoru za sluncem, do převýšené společenské části (zde je obytná  místnost, kuchyně, jídelna a vyvýšená pracovna, přístupná  úsporným, tzv. mlynářským schodištěm, se střídavými širšími částmi stupňů), která je navíc vzorně propojena s rozsáhlou venkovní terasou. 

Krásně stárnoucí modřínová fasáda bez ošetření.

Nebo odtud sejdete dolů, do intimní části (tady najdete ložnici, koupelnu a pokoj dětí - minimalizovaných rozměrů, ale s vloženým spacím mezipatrem a vlastním umyvadlem). Kaskádovitost domu vytváří výrazné teplotní rozdíly, znásobené umístěním krbu v horní části. A dává  to smysl - v dolních ložnicích je největší zima. Je to prostorově  úsporné, přesto v mnou navštívené polovině žije pohodlně  šest stálých obyvatel.

Nikoliv levný, ale cenově adekvátní

Dům nebyl laciný. Na to jsou v něm použité příliš  kvalitní materiály, krásná nedělená okna, jejichž  neotvíravá část je bezrámová, zapuštěná do fasádního pláště (což je velmi důležité pro těsné  propojení interiéru s neustále se měnící přírodou). Na druhou stranu se při jeho realizaci velmi šetřilo na „nepodstatném“: střecha je z asfaltových pásů, svislé části okapů  z plastových hadic, plechové obložení krbu vlastní  výroby, síťové výplety zábradlí, poličky a regály v odhalené  nosné konstrukci, nezakryté prostory pod kuchyňským dřezem, zeď spíže z makrolonu (průhledného plastu).

Atmosféru interiéru určují kormě výhledů do přírody vhodně zvolené materiály, zejména jedlová podlaha a smrkový obklad stěn.

Je vidět, že architekti přípravě projektu a jeho následné realizaci věnovali obrovské množství  času (který ovšem není v ceně domu započítán!). Takové množství času, jaké vynakládají jen výjimečně -kromě návrhů pro svou vlastní  potřebu bývají podobně opečovávány hlavně vůbec první realizace. Cena pak ovšem odpovídá výsledné  kvalitě. Na autorech domu v Zadní Třebani je ale velmi dobře poznat také dlouholetý „trénink“ v ateliérech, které jsou detailní dotažeností svých realizací  proslulé. Marek pracoval dlouhá léta v D3A, Šárka u Markéty Cajthamlové.

FAKTA

Autoři: Marek a Šárka Sodomkovi www.sodomka-architekti.cz Projekt: 2006 Realizace: říjen 2006 - září 2007 Náklady: 3,9 milionu korun každý dům

Pravidelně si všímám, že lidé nakládají  na domy obrovské nároky. Takže určitě se najdou tací, kteří budou domu vyčítat příliš velké množství  schodů („zvláště až majitelé zestárnou“) - jak v terénu, tak uvnitř domu. Jenže v takto prudkém svahu se bez nich těžko obejdete. Při podobných připomínkách se mi vždy vybaví moje babička, která si své dlouhé  schody pochvalovala s odůvodněním, že ji udržují ve formě. A pokud je majitelé přestanou zvládat, dům prodají a přestěhují se. Tohle řešení je vždy v záloze.

Kde končí dům a kde začíná příroda? Ta otázka ztrácí smysl

Kvalitu domu sice lze vyjádřit racionálními argumenty, ale podstata výjimečnosti téhle stavby tkví spíše někde jinde - v sepětí jeho majitelů s ním a z toho plynoucího neformálního užívání (včetně bunkrů a lanových drah pro děti na zahradě, venkovní kuchyně na terase -takže uvnitř  nemusí být digestoř). V propojení domu s okolím, které  se, jak dům stárne, stává čím dál tím víc jeho součástí. Dělení na dům a okolní přírodu, resp. vnitřek a vnějšek, postupně ztrácí smysl (a oslabují ho zábavné  detaily typu obalení odhaleného odpadového potrubí borovicovou kůrou).

Dům a jeho propojení s okolím. Jak dům stárne, stává se stále více součástí přírody.

Za povšimnutí stojí, že se jedná  o dvojdům (vytvořený chytrým zrcadlením a diagonálním posunem). Fakt, že se do neznámého prostředí stěhují naráz dvě  spřátelené rodiny, považuji za velice významný, i když  zatím v rámci Česka docela ojedinělý. Tipuji, že takových případů  bude v budoucnu přibývat.

Autoři:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.