Na začátku stál výběr pozemku a intuice architektky Šárky Sodomkové, že ten prudký, hustě zalesněný, severně orientovaný svah bude ten pravý. Zbylé trojici - v budoucím domě hodlaly žít dvě manželské dvojice, Marek a Šárka Sodomkovi a manželé Kahánkovi (rodina sestry architektky) - tak atraktivní nepřipadal, ale nechala se přesvědčit.
Už mnohokrát mě napadlo, že už při výběru pozemku by měl vždy asistovat architekt. I kdyby následně dům nenavrhoval, umí si často potenciál prostoru lépe představit. Když dva páry pozemek hledaly, stanovily si několik základních kritérií: dostupnost Prahy, spíše západní než východní strana, blízkost vlakového nádraží, součást existující obce a blízkost přírody. Pozemek se jim podařilo najít hned napotřetí. Ostatní zájemci ho (přes jeho láci) zřejmě příliš atraktivním neshledali. Od tohoto momentu následoval sled logických rozhodnutí, který vyústil v jednu z nejlepších staveb pro rodinné bydlení, jakou jsem v Česku viděl.
Minimální změny krásného
Historické stavby bývaly velmi citlivě osazovány na terén - neexistoval buldozer a nebylo možné pozemek kompletně předělat. Dům se přizpůsoboval terénu, nikoliv obráceně, jak tomu bývá často zvykem dnes. První rozhodnutí stavebníků bylo v tomto ohledu „nemoderní“: jen nejnutnější úpravy kaskádovitého pozemku a jen minimální nutné kácení stromů. Svou nezanedbatelnou roli hrála také finanční stránka věci. Stavba byla založena na betonových mikropilotech, které bylo možné osadit bez pomoci těžké mechanizace - a bez ní se obešla celá stavba.
Na mikropilotech vyrostla ocelová konstrukce, která je s terénem spojena v šestnácti místech. Tento fakt určil pojetí stavby, která musela být co nejlehčí - tedy dřevostavba. A když dřevostavba, tak nejen konstrukcí, ale i ve viditelných částech. Tedy včetně nádherně stárnoucí modřínové fasády (bez ošetření), jedlové podlahy a smrkového vnitřního obkladu. Jedinou výjimku tvoří přístupová chodba, která je opláštěna dřevoštěpkou, materiálem, který je pro tento utilitární prostor jistě vhodný. Převážně dřevěný vnitřek doplňuje výrazný barevný akcent dveří (včetně ostění) a koupelen v signální zelené.
Oslunění jako problém i příležitost zároveň
Zdánlivě velmi nevýhodná orientace vůči světovým stranám si vynutila specifické prostorové řešení. Do domu se vstupuje z boku, z malé venkovní terasy zhruba uprostřed svahu. Skrze prostor zádveří se můžete vydat nahoru za sluncem, do převýšené společenské části (zde je obytná místnost, kuchyně, jídelna a vyvýšená pracovna, přístupná úsporným, tzv. mlynářským schodištěm, se střídavými širšími částmi stupňů), která je navíc vzorně propojena s rozsáhlou venkovní terasou.
Nebo odtud sejdete dolů, do intimní části (tady najdete ložnici, koupelnu a pokoj dětí - minimalizovaných rozměrů, ale s vloženým spacím mezipatrem a vlastním umyvadlem). Kaskádovitost domu vytváří výrazné teplotní rozdíly, znásobené umístěním krbu v horní části. A dává to smysl - v dolních ložnicích je největší zima. Je to prostorově úsporné, přesto v mnou navštívené polovině žije pohodlně šest stálých obyvatel.
Nikoliv levný, ale cenově adekvátní
Dům nebyl laciný. Na to jsou v něm použité příliš kvalitní materiály, krásná nedělená okna, jejichž neotvíravá část je bezrámová, zapuštěná do fasádního pláště (což je velmi důležité pro těsné propojení interiéru s neustále se měnící přírodou). Na druhou stranu se při jeho realizaci velmi šetřilo na „nepodstatném“: střecha je z asfaltových pásů, svislé části okapů z plastových hadic, plechové obložení krbu vlastní výroby, síťové výplety zábradlí, poličky a regály v odhalené nosné konstrukci, nezakryté prostory pod kuchyňským dřezem, zeď spíže z makrolonu (průhledného plastu).
Je vidět, že architekti přípravě projektu a jeho následné realizaci věnovali obrovské množství času (který ovšem není v ceně domu započítán!). Takové množství času, jaké vynakládají jen výjimečně -kromě návrhů pro svou vlastní potřebu bývají podobně opečovávány hlavně vůbec první realizace. Cena pak ovšem odpovídá výsledné kvalitě. Na autorech domu v Zadní Třebani je ale velmi dobře poznat také dlouholetý „trénink“ v ateliérech, které jsou detailní dotažeností svých realizací proslulé. Marek pracoval dlouhá léta v D3A, Šárka u Markéty Cajthamlové.
FAKTAAutoři: Marek a Šárka Sodomkovi www.sodomka-architekti.cz Projekt: 2006 Realizace: říjen 2006 - září 2007 Náklady: 3,9 milionu korun každý dům |
Pravidelně si všímám, že lidé nakládají na domy obrovské nároky. Takže určitě se najdou tací, kteří budou domu vyčítat příliš velké množství schodů („zvláště až majitelé zestárnou“) - jak v terénu, tak uvnitř domu. Jenže v takto prudkém svahu se bez nich těžko obejdete. Při podobných připomínkách se mi vždy vybaví moje babička, která si své dlouhé schody pochvalovala s odůvodněním, že ji udržují ve formě. A pokud je majitelé přestanou zvládat, dům prodají a přestěhují se. Tohle řešení je vždy v záloze.
Kde končí dům a kde začíná příroda? Ta otázka ztrácí smysl
Kvalitu domu sice lze vyjádřit racionálními argumenty, ale podstata výjimečnosti téhle stavby tkví spíše někde jinde - v sepětí jeho majitelů s ním a z toho plynoucího neformálního užívání (včetně bunkrů a lanových drah pro děti na zahradě, venkovní kuchyně na terase -takže uvnitř nemusí být digestoř). V propojení domu s okolím, které se, jak dům stárne, stává čím dál tím víc jeho součástí. Dělení na dům a okolní přírodu, resp. vnitřek a vnějšek, postupně ztrácí smysl (a oslabují ho zábavné detaily typu obalení odhaleného odpadového potrubí borovicovou kůrou).
Za povšimnutí stojí, že se jedná o dvojdům (vytvořený chytrým zrcadlením a diagonálním posunem). Fakt, že se do neznámého prostředí stěhují naráz dvě spřátelené rodiny, považuji za velice významný, i když zatím v rámci Česka docela ojedinělý. Tipuji, že takových případů bude v budoucnu přibývat.