To je téma u nás velmi aktuální, v poslední době přibývá dobrých příkladů, kdy se podařilo pro některé areály a objekty najít nové uplatnění (viz např. Orientace 23. 4. 2011) nebo alespoň vznikají seriózní projekty na jejich záchranu (Orientace 2. 4. 2011).
Nedávno jsem třeba viděl hezkou studii ateliéru CMC na revitalizaci areálu bývalých jatek v Praze-Holešovicích. Nic se nebourá (kromě novodobých nevzhledných přístaveb), jen se čistí a opravuje, mezi halami vznikají přívětivá prostranství. Zůstává zachován i stánkový prodej, ale kvalitně designově řešený. Kromě tržnice tam mají být obchody, etnické restaurace i kulturní centra. Na plánech a vizualizacích to vypadá ohromně, jen mám strach, zda se to vše podaří přetavit v realitu.
ČTĚTE TAKÉ: Skvělá rekonverze mlýnu v Holešovicích Původní historická stavba parního mlýna byla zrekonstruována a doplněna současnými, měřítkově odpovídajícími objekty. |
Ostatně, jak může vypadat revitalizovaný areál jatek, jsem měl možnost vidět nedávno ve španělské metropoli. Tamní El Matadero vypadá vlastně skoro stejně, jako jejich pražská obdoba: nízké cihelné haly s vnitřní železnou nýtovanou konstrukcí, jen ještě nesmějí chybět proužky zdobené keramiky tak typické pro španělskou architekturu. I velkost území je zhruba stejná, podobně, jako doba vzniku – přelom XIX. a XX. století.
Stará jatka jako umělecké a kulturní centrum
I v Madridu si se stavbami, které před lety přišly o původní funkci, dlouho nevěděli rady. Území, kde se nacházejí, je však blízko centra a leží nedaleko řeky Manzanares, jejíž nábřeží se nedávno proměnila v relaxační zónu. Ještě před jedním dvěma lety tudy vedly magistrály, ty však byly přemístěny do tunelů a na nábřeží jsou dnes pěší komunikace, cyklostezky, parky, vodní prvky, dětská hřiště a další atrakce. Přes řeku vede řada pěších lávek, některé dosti futuristických tvarů; vyniká most Arganzuela se spirální konstrukcí známého francouzského architekta Dominique Perraulta. Tento zelený pás je velmi oblíbený. Jatka na něj bezprostředně navazují a lidé tudy procházejí k vodě. Nakonec se město rozhodlo areál věnovat různým uměleckým aktivitám.
Madridská radnice opravila zvnějšku stavby, aniž by jakkoli zasahovala do původní architektury, a vybudovala jediný nový objekt – moderní výtopnu. Vyčistila také prostranství mezi halami. Další už bylo věcí nájemců. Ti si našli architekty pro jednotlivé baráky, interiéry hal však zůstaly jen nahrubo upravené, aby byla zachována působivá industriální atmosféra. Vznikly tu četné vestavby a nový jednoduchý a přehledný orientační systém. Postupně nám architekti ukázali pavilony, věnované výtvarným dílnám, kde se pořádají výstavy, ale kde si mohou mladí výtvarníci nebo designéři pronajmout prostory pro práci. O kus dál je pavilon, věnovaný filmu. Jsou zde větší i menší kinosály a studia a velká filmotéka. Interiér je vtipně navržen z plastových hadic, které se používají ke kropení zahrad. Tady jsou vzájemně propleteny, takže připomínají proutěný koš obrácený vzhůru nohama. Decentně nasvětlené hadice působí takřka exkluzívním dojmem, současně získal interiér skvělou akustiku.
Revitalizovaná madridská jatka
V dalších halách najdeme architektonické ateliéry, výstavní síně, divadelní sály různého typu s přestavitelnými scénami, hudební studia a prostor pro koncerty - tady zase architekti vtipně použili vestavěné konstrukce z pytlů naplněných pískem. V další budově je taneční škola, dokončuje se stánek věnovaný literatuře s knihovnou. Všude jsou ovšem kavárny, restaurace a bary. Je tu velmi živo, k čemuž nemalou měrou přispívají obyvatelé města, kteří bývalými jatkami procházejí (nebo na kolech projíždějí) do parku u řeky. Zastaví se na kus řeči s umělci, posedí v kavárně, zajdou na filmovou či divadelní produkci nebo koncert, či jen pokračují dál. Vzniká tak přirozené kulturní centrum. V letních měsících ožívají i náměstí a uličky mezi halami. Marně nás během prohlídky napadá, že takhle by to mohlo příjemně tepat třeba v revitalizovaném žižkovském Nákladovém nádraží v Praze.
Jasně, už slyším hlasy: a kdo to těm umělcům platí? To nás taky zajímalo. Jednak si hledají mecenáše – např. hudební programy sponzoruje firma Red Bull – jednak se řada prostor pronajímá ke komerčním účelům. Ve studiích se například točí reklamy, v divadelních sálech lze pořádat konference nebo rauty. Výtvarníci i architekti platí nájem nebo hledají grantovou podporu.
Spojení starého a nového
Nádavkem nás ještě madridský městský architekt Carlos Baztán Lacasa zavezl ke starému pivovaru El Aguila – obří cihlové stavbě na ulici Ramírez de Prado. Ten už také neslouží původnímu účelu. Dnes je v něm archív a velká knihovna. Budova byla doplněna o novou část s průsvitným skleněným pláštěm dle projektu spolupracovníků světově proslulého architekta Rafaela Monea ze studia Mansilla + Tuňón. Interiéry jsou jednoduché, neokázalé a místy vstupují do zajímavého dialogu se zbytky původního technického vybavení. Harmonické propojení dvou světů – staré industriální architektury s jejím zvláštním osobitým půvabem a novodobé výtvarně čisté a nápadité konstrukce dává oběma madridským areálům punc něčeho mimořádného.