Tokio v Kyjích. Malý pozemek ani papírování projekt nezastavily

Ten hned pochopil, že sedm metrů široký pozemek bude výzva, ale nejspíš ani on na začátku procesu netušil, kolik výjimek bude potřeba. Pravděpodobně neváhal nákup pozemku doporučit z několika důvodů. Tím hlavním byla určitě jeho krásná poloha na břehu rybníka relativně blízko centra Prahy – ve městě, a přitom na vesnici. Andy Warhol kdysi prohlásil: „Miluji města, protože se v každém z nich nachází aspoň kousek vesnice. Na vesnici ale kus města nikdy nenajdete.“

Pro realizaci bylo potřeba od sousedů získat souhlas s možností umístit stavbu pouhý metr od obou podélných hranic parcely (dům má na šířku něco málo přes pět metrů) a zařídit výjimku z Obecně technických požadavků pro stavbu na území hl. m. Prahy. Ty jinak vyžadují, aby mezi sousedními domy byla vzdálenost alespoň sedm metrů. V tomto případě došlo k jejímu snížení na čtyři a půl metru, ovšem s podmínkou, že v bočních zdech nového domu nebude jediné okno.

Odbor výstavby a dopravy městské části Praha 14 souhlasil i s dalšími výjimkami nezbytnými pro realizaci, například s pokrytím více než povolenými 30 procenty pozemku stavbou (dům v Kyjích zabírá 37 procent). Schválili také vytvoření dvou parkovacích stání v exteriéru, na pozemku. Standardně by se alespoň pro jedno auto musela vybudovat samostatně stojící garáž, úředníci ale pochopili, že ji skutečně není kam umístit. Výsledek se tak blíží podmínkám v Tokiu, kde každý, kdo si chce koupit auto, musí prokázat, že je může zaparkovat na vlastní parcele. Pokud vlastním stáním nedisponuje, auto mu neprodají.

Tvar domu určily překážky

Výsledkem všech omezení je pozoruhodný dům, který využívá více než dvoumetrového výškového rozdílu na parcele. Směrem do ulice je tedy dvoupodlažní a svým umístěním dodržuje uliční čáru. V jižní části pozemku, směrem do zahrady, je už třípodlažní.

Obě parkovací stání pro auta jsou umístěna pod nejvíce viditelným architektonickým rozhodnutím: několikametrovou konzolou patra. Jde o motiv, který pro současnou architekturu objevila před dvanácti lety dvojice Baumschlager–Eberle z Rakouska ve své realizaci v přístavu Fussach (perlička pro architekty: ve Fussachu vědomě navazovali na nepříliš známý památník legendárního Oscara Niemeyera na brazilském Náměstí tří sil, v němž dnes sídlí městské muzeum metropole Brazílie). Dimenze konzoly v Kyjích i přes logické konstrukční řešení každopádně budí údiv a bude zajisté terčem častých debat kolemjdoucích.

Rodinný dům v Kyjích. Vykonzolovaná část vzorně drží uliční čáru.

Konzola pochopitelně předurčila i materiálové pojetí celého domu. Jde o stavbu z monolitického betonu, přesněji řečeno, monolitický beton je použit na nosné konstrukce. Nenosné (v podstatě kratší strany domu) měly být původně téměř kompletně prosklené. Architekti se ale v tomto bodě názorově rozešli s klienty, kteří toužili po větším soukromí a prosadili menší okna.

Myslím si, že je to škoda, o soukromí se mohl bez problémů postarat vnitřní závěs nebo vnější žaluzie. Malým pokojům by navíc větší otevření do exteriéru slušelo. Ale třeba k tomu ještě někdy v budoucnu dojde – zásahy do nenosných částí nejsou až tak komplikované.

Po zaparkování vozu pod konzolou domu vejdete do prostředního, servisního patra. Obsahuje zádveří, malou koupelnu a pokoj pro hosta. Můžete se vydat buď nahoru, do soukromé části (ložnice rodičů, pokoj dětí, koupelna), nebo do dolní, společenské. Tedy do obytného prostoru s kuchyní, který je částečně zapuštěn pod úroveň okolního terénu.

V částečně zakopaném přízemí je dostatek světla, které sem přichází skrze schodiště.

Pocitově jej zvětšuje propojení se zahradou i umístění pod menší konzolou pokoje pro hosty. Plynulost propojení nejprve komplikovala vysoká hladina podzemní vody, ale nakonec se i tuto obtíž podařilo překonat. Konzola směrem do zahrady jednak pomáhá stínit prosklení nejnižšího patra (jde přesně o jižní orientaci), zároveň její střecha vytváří terasu pro poslední patro.

Světlo proudí schodištěm

U domu částečně zakopaného pod zem, navíc se dvěma delšími fasádami bez oken, bylo třeba vyřešit jeden hlavní problém: dostatečný přísun světla do interiéru. Na garážové stání navazuje stěna z mléčného skla, která pomáhá přivádět světlo do zapuštěného patra. O totéž se starají čtyři kruhové světlíky ve střeše, z nichž ten největší se nachází nad zrcadlem schodiště, a prosvětluje tak všechna patra. Schodiště je tvořeno samostatnými dřevěnými stupni kotvenými do zdí a do vnitřní perforované konstrukce z bíle nalakovaných dřevovláknitých desek. Ještě získá na významu, až bude doplněno na boční zdi vertikální knihovnou. Zapuštěné přízemí se směrem do ulice snižuje a vyšší obytný prostor plynule přechází v nižší prostor kuchyně a ještě nižší spíže. Tato šikmina ve stropě dává tušit, že nad hlavou máte zaparkovaný vůz.

Rodinný dům v Kyjích, pohled na schodiště.

Vždycky mám radost, když narazím na realizaci, která může posloužit jako precedens. Tento bíle omítnutý dům je jasným důkazem, že i pozemek menší než 200 metrů čtverečních se dá obydlit. A také že současná architektura může neagresivně vstoupit do relativně tradičního prostředí, navíc v dohodě se sousedy. To je na jednu malou realizaci více než dost.

Někdy se podaří zastavět i zdánlivě naprosto nezastavitelný pozemek. Vynutí si to sice specifické řešení a vyřízení spousty výjimek, ale když jde o nádherný pozemek u rybníka, podstoupit náročný proces projektování a schvalování stojí za to.