Karim Rashid: O designu, provokaci, nahotě a tetování

Z vaší lahve na vodu s vyměnitelným filtrem pije patnáct milionů lidí; do košů, které jste navrhl, hází odpadky přes dva miliony Američanů. Který z vašich designů byl zásadní a změnil kurz vaší kariéry?

Dobře si pamatuju zadostiučinění, které jsem pocítil, když jsem v devadesátých letech vytvořil odpadkový koš Garbo a židli Oh! pro Umbru. Uvědomil jsem si, jak je krásné vidět své myšlenky zhmotněné, třeba ve formě konkrétních výrobků, které jsou dosažitelné, mají špičkový design a zároveň se denně používají. Tomu říkám demokratický design. Důležité byly i hodinky Kaj nebo Hellraiser, které jsem vytvořil pro Alessi. Úžasnou radost z úspěchu jsem také pocítil, když jsem v Aténách dokončil svůj první hotel - Semiramis.

Bobble.

Až s jistou hyperaktivitou se pouštíte nejen do designu, ale i do architektury, módy, dokonce i do hudby. Zřejmě pořád trváte na tom, že chcete uměním změnit svět...

Absolutně ano! Nejaktivněji se stále věnuji designu a obecně si myslím, že celý svět je velmi špatně nadesignovaný a je třeba jeho design vylepšit. Proto je pro mne největší poctou vidět své objekty v domovech běžných lidí, vidět realizovaný prostor podle mého návrhu, který si užívají lidé.

Barevný i tvarový minimalismus. Designér Karim Rashid spotřebičům pro firmu Gorenje nechal jediný barevně výrazný prvek: svítící pruh

Váš design je velmi radostný, odvážný, drzý. Je známo, že někteří slavní komici bývají v soukromí smutní a nudní lidé. Jak je to s vámi, odpovídá vaše osobnost návrhům, které tvoříte?

To je skvělá otázka. Ano, myslím, že jsem stejně extrovertní jako moje práce. Jsem barevný a vstřícný, i když bývám i vážný a rád experimentuji. Ve skutečnosti ale svůj design přizpůsobuji tomu, že chci, aby lidé vnímali svět jinak. Rád otvírám dveře tomuto jinému vidění.

Váš otec je Egypťan, matka Angličanka, od dětství se setkáváte s různými zeměmi a kulturami. Jak se zapsaly do vaší povahy, do vašich dnešních návrhů?

Jsem ze čtvrtiny Ir, Angličan, Alžířan a Egypťan. Narodil jsem se v Káhiře, pak jsme se přestěhovali do Londýna, ale vyrostl jsem v Kanadě, kde jsem získal vzdělání. Moji rodiče byli dost kosmopolitní lidé, takže jsem byl od dětství skutečně vystaven různým kulturám a vyznáním. Z Evropy jsem si odvezl možná romantickou a poetičtější část své povahy, protože má poněkud bouřlivá výchova se odehrávala i v Paříži a Římě. Z Blízkého východu jsem získal vášeň a uměleckou povahu. A z Británie? Pragmatismus a obchodní nadání. Z vyrůstání v Kanadě jsem si osvojil špatný smysl pro humor a umírněnost. A v Americe jsem si vypěstoval svou bojovnost a aroganci. (smích)

Opatřil jste novým designem na tisíce výrobků. Jaké by podle vás redesign pořád potřebovaly?

Mám ještě pořádně dlouhý seznam. Od interiérů letadel přes boty, oblečení, soukromá obydlí, muzea... a mohl bych pokračovat ještě dlouho.

Prezidentu Obamovi jste před nedávnem navrhoval, že by měl zřídit funkci kulturního poradce, který by se staral o dobrou úroveň designu ve Spojených státech. Má skutečně tak zásadní vliv na hodnotu života tvar a barva věcí, které denně používáme?

O tom nepochybujte! A mojí misí je povznést design. Chci mu pomoci k tomu, aby se stal centrem pozornosti, veřejným tématem. Naprosto věřím, že je design extrémně důležitý nejen pro náš každodenní život, ale že může pozitivně ovlivnit lidské chování. Výrobky a nábytek nejen odráží náš emocionální základ, ale i podporují pozitivní chování a zvyšují naši imaginaci. A dobrý design může změnit lidské chování, vytvořit nové sociální podmínky.

Jakou funkci má mít moderní design, má být pěkný na pohled, nebo praktický?

Naše životy pozvedne, když se setkáme s krásou, když zažíváme pohodlí a luxus. Ideální je, když se tyto vlastnosti nepozorovaně spojí v jedno. Zkrášlit svět a vytvořit dobře navržené, provokativní, stimulující a zároveň uklidňující výrobky nebo interiér, to je, o co se snažím. A je to popudem k tomu, proč jsem se kdy do čeho pustil. Ptáte se, co je dobrý design? Dobrý je univerzální, demokratický a inspirativní a dokáže uvést naši lidskou existenci do vytržení. Výrobky, které používáme, nebo prostor, ve kterém se pohybujeme, by neměly v našem životě působit jako překážky. A měly by být stejně emotivní, duchovní a hloubavé jako umění.

Vás člověk těžko přehlédne, měříte bezmála dva metry. Jestli se nemýlím, měl jste období, kdy jste nosil jen černou barvu, tu jste vyměnil za bílou. Zdá se, že i vaše bílé období pominulo. Že by dnes vaší oblíbenou barvou byla limetkově zelená?

Ano, určitě, ale jsou to i různé odstíny růžové, oranžová jako cayenský pepř a samozřejmě bílá. Budu upřímný - úplně nejraději chodím nahý jen ve svém tetování, ale takhle se nedá chodit všude, že.

Zdá se, že barva hraje ve vašem životě zásadní roli...

Barva je jedním z nejúžasnějších fenoménů dneška, protože v dnešním digitálním věku dokážeme vytvořit miliony barev. Barva je život a pro mne je způsobem, jak se vyrovnat s různými emocemi, s psýché. Náš život je mišmaš a jeho krása spočívá právě v různostiamožnosti volby. Miluju barvy a nebojím se jich. Snažím se je používat uměleckým způsobem, abych posílil emoce výrobků či míst, aby motivovaly, inspirovaly, vyvolávaly otázky a staly se výzvou. Aby se dotkly pomíjivé lidské paměti.

Často zdůrazňujete udržitelnost zdrojů. Přesto je třeba vámi zmíněná židle s názvem Oh! z polypropylenu, lahev na vodu z plastu... K přírodním materiálům, zdá se, moc netíhnete.

Mnoho materiálů, které používám, je buď stoprocentně recyklovatelných, či biologicky odbouratelných. Například koš Garbino je z plastu na bázi kukuřice. A podlahy Parador, které jsem použil v mnoha interiérech, jsou z pravého dřeva. Nezapomeňte, že ekologické a zelené produkty nemusí být zrovna v provedení v nudné béžové barvě nebo z příšerné recyklované dýhy. A třeba v projektu pro firmu Bobble jsem si ověřil a dokázal jsem, že přírodní produkty nemusí být ošklivé, zelené, rustikální.

Co vás inspirovalo k vytvoření poslední zakázky - kolekce Ottawa pro BoConcept? Že by hlavní město Kanady?

Inspirovala mne kanadská a dánská krajina. Vždycky jsem cítil, že mají něco společného, podobný pocit, klima. Také mne inspirovala historie firmy, jejíž filozofie je velmi podobná mojí. Duch té kolekce je proto minimalistický, smyslový, lidský. Mým oblíbeným kusem je židle ve tvaru listu. Podle mne tvar nohou té židle, stolu i postranní skříňky spolu působí jako shluk stromů, jako les, krajina s větvemi. A nejlepší na té židli je, že je ke všemu ještě pohodlná. Všechny detaily jsou měkké, takže se člověk cítí uvolněně a jakoby vítán v tom příbytku.

Vaše studio sídlí v New Yorku, máte pobočku i v Amsterodamu. Vyhráli jste prestižní Red Dot Award a získali řadu ocenění za různé projekty, od návrhů interiérů až po balení jogurtů. Ze kterého jste měl největší radost?

Velmi si cením dvou čestných doktorátů a také ocenění v Síni slávy za interiérový design v New Yorku. Taková ocenění opravdu člověka potěší a zároveň jsou pro mne i skutečnou ctí.

Vaše práce jsou prezentovány také ve více než dvacítce stálých sbírek v muzeích a galeriích. Má užité umění své místo vedle obrazů a soch, patří do galerií?

Tuto představu často zpochybňuji. Myslím, že potřebujeme muzeum designu, nikoliv muzeum umění, které vystavuje design. Umění je manifestem, musí nést určité sdělení. Design je naproti tomu obchodní komodita, můžeme ocenit jeho krásu, ale není uměním. Proto také říkám, že design je demokratické umění, může být kulturním činem, tvůrčím, sociálním, dokonce i politickým činem, ale není samotným uměním. Design je totiž pro lidi, ne pro muzea.

Jste také DJ, hrál jste třeba v Guggenheimově muzeu nebo v newyorských klubech. Můžeme si vás najmout na večírek jako dýdžeje i u nás?

Jasně! DJ jsem už zhruba třicet pět let, poprvé jsem si to zkusil v šestnáctiamiluju to. Moje živé vystoupení si můžete objednat, dohodněte si termín přes mojí kancelář.